Rodiče, kteří svým dětem věnují přemrštěnou péči, prý vychovávají generaci nesamostatných dětí. Dobře ale údajně nedělají ani ti, kteří své potomky příliš chválí. Studie univerzity v americkém Ohiu naznačuje, že neustálá a pravděpodobně i nepatřičná chvála našich dětí může mít nezamýšlený vedlejší účinek – až moc vysoké ego a narcismus. A to může mít vážné následky v dětství i v dospělosti.
Výzkum proběhl v Nizozemsku a jeho hlavním úkolem bylo porovnat dvě teorie o vzniku narcismu – tzv. teorii sociálního učení, podle které za narcismus u dětí mohou jejich rodiče, které je nadhodnocují a dávají jim tak dojem, že jsou víc než ostatní, a psychoanalytickou teorii, podle níž narcismus u dětí vyvolává naopak nedostatečný zájem.
Vědci rok a půl sledovali 565 dětí ve věku 7–11 let a jejich rodiče, všichni pravidelně každých šest měsíců museli vyplňovat rozsáhlé dotazníky. Některé otázky přímo zkoumaly narcistní sklony: děti například měly ohodnotit, nakolik souhlasí s tvrzením typu: „Děti jako já si zaslouží něco extra“ nebo „Děti jako já jsou samy se sebou spokojené.“ Také rodiče měli hodnotit tvrzení o „hodnotě“ svých dětí, například: „Mé dítě je skvělým příkladem pro ostatní děti.“ Děti i rodiče nakonec měli odpovědět na otázku, kolik vřelosti dětem dopřávají.
![dítě narcis done](https://www.forbes.cz/wp-content/uploads/2015/03/dítě-narcis-done.jpg)
Nadhodnocování dětí rodiči se už od počátku potvrdilo jako největší spouštěč dětského narcismu, ale zajímavé je, že nikdy nemělo vliv na hrdost dítěte. Jinými slovy, ubezpečováním dítěte, jak výjimečné je, z něj nevychováte jedince se zdravým sebevědomím, ale pouze s narcistními sklony. Výsledky studie tedy podpořily teorii sociálního učení.
„Hrdí lidé si myslí, že jsou stejně dobří jako ostatní. Narcisté si o sobě ovšem myslí, že jsou lepší než ostatní. Děti uvěří, že jsou něco víc, když jim to rodiče opakují. A to pro fungování společnosti není dobré,“ říká spoluautor studie Brad Bushman.
Narcismus je vlastnost, kterou provází mnoho, někdy i velmi závažných, psychických a sociálních problémů – především agrese a násilí. „Narcistní děti se cítí nadřazené vůči ostatním a současně touží po jejich neustálém obdivu. Pokud se jim ho nedostává, mohou být agresivní,“ uvádí autor studie Eddie Brummelman. „U narcistů se rovněž mohou objevovat zvýšené sklony k nejrůznějším závislostem. Ve výjimečných případech může spojení narcismu a nízké míry hrdosti dokonce vyvolat deprese či úzkost.“
Narcismus je určitým způsobem podmíněn genetikou, takže některý jeho vývoj může být mimo naši kontrolu. Výzkum potvrzuje, že podíl vlivu prostředí a genetiky je ale rozdělený rovnoměrně. To je podle Brummelmana jak dobrá, tak špatná zpráva. Pokud má vaše dítě dispozice k narcismu, o to důležitější je nezvyšovat mylně pocit jeho hodnoty – tedy být střízlivější v gratulacích a zdrženlivější při chválení. Správná výchova proto může omezit vývoj narcistních sklonů dítěte, i když jsou geneticky podmíněny, a snížit tak i dopady na společnost.
Bushman, který má sám tři děti, říká, že výzkum narcismu změnil jeho rodičovský přístup. „Když jsem v 90. letech s výzkumem začínal, myslel jsem si, že bych měl ke svým dětem přistupovat tak, že jsou naprosto výjimečné. Teď jsem v tomto směru opatrnější.“
Autorkou článku je Alice G. Walton
Čtěte taky:
5 postřehů o penězích, které bychom měli předat našim dětem