Jestli letos někdo sesadí z cyklistického trůnu neuvěřitelného Slovince Tadeje Pogačara, se teprve ukáže. O tom, kdo je skutečným vítězem jedné z nejnáročnějších sportovních akcí světa, je ale jasno už nyní. Ne žlutý, ale pomyslný zlatý dres si může každoročně obléknout šestaosmdesátiletá dáma Marie-Odile Amaury.
Právě ona je totiž hlavou mediální skupiny Amaury Group, která skrze svou společnost Amaury Sport Organisation (ASO) Tour de France vlastní a jež na tomhle cyklistickém šílenství, které po celém světě sleduje na 3,5 miliardy lidí, velmi slušně vydělává.
Rodina Amauryových, kteří Tour de France drží pevně ve svých rukou a jež neradi sdělují bližší informace o svém podnikání, měla podle agentury Bloomberg předloni za celou skupinu příjmy ve výši přes 580 milionů eur, tedy zhruba čtrnáct miliard korun. A právě největší a nejtěžší cyklistický závod světa, při němž jezdci absolvují kolem tří a půl tisíce kilometrů, je v jejich skupině bez přehánění zlatým vejcem. Ze samotné Tour podle odhadů inkasují Amauryovi kolem čtyř miliard korun.
To vše ze závodu, který trvá „pouze“ tři týdny.
Foto Profimedia
Klíčové příjmy z Tour, na niž diváci neplatí žádné vstupné, pramení z televizních práv a vysílání. Právě tyto částky každoročně rostou spolu s tím, jak stoupá popularita cyklistiky a hlavně samotné Tour de France, kterou podpořil i úspěšný dokument na Netflixu. Slavný etapový závod se vysílá ve dvou stovkách zemí světa a tvůrci se pyšní sledovaností kolem 3,5 miliardy diváků.
S tím, jak roste zájem diváků o tuhle mimořádnou show, která není jen o sportu, ale i o silných příbězích, rostou i ceny za televizní práva. „Dnes jsou ceny několikanásobně vyšší než v roce 2011, kdy jsme s Tour začínali. Nezvedlo se to třeba o padesát procent, ale řádově výš. Získat ta práva je těžší, protože je ten produkt tak populární,“ vysvětloval v rozhovoru pro Forbes komentátor Tour de France České televize Tomáš Jílek.
Další velký zdroj příjmů je od sponzorů a firem, které chtějí být na Tour vidět. Zatímco před několika desítkami let poskytovaly například automobilky své vozy pro doprovod závodníků zdarma, dnes musejí firmy za tohle zviditelnění a fakt, že je po tři týdny sledují miliardy lidí na svých obrazovkách, platit. A to je něco, o co řada společností usiluje.
Ukázkovým příkladem může být Škoda Auto, jež coby firma, která původně začala s výrobou bicyklů, je už dvě dekády hlavním partnerem a dodavatelem vozů pro Tour de France. Mladoboleslavská automobilka prodloužila prestižní partnerství s ASO a smlouvu má nyní do roku 2028.
Foto Škoda Auto
Třetí hlavní proud příjmů jde od měst a obcí za to, že je organizátoři zařadí do svých etap. Platí přitom jednoduché pravidlo, že města, ze kterých se startuje, platí nižší částky než ta, do kterých etapy dojíždějí a kde celé týmy nocují. Částky se liší, ale většinou se v rámci Francie pohybují v řádu stovek tisíc eur. V porovnání s tím, na kolik vyjde takzvaný Grand Départ, tedy start Tour de France z jiné země, je to ale velmi decentní.
Například Brusel zaplatil v roce 2019 ASO pět milionů eur, vedle toho tři italské regiony předloni zaplatily za start tří etap Tour de France deset milionů eur. Katalánská Barcelona letos na velkolepý start vydala sedm až osm milionů eur. Podle různých studií se ovšem takové investice vyplatí, protože přilákají velké množství diváků, kteří v regionu utratí částky, které výrazně přesahují hodnotu investice. Nyní se reálně jedná o tom, zda se podaří dostat Grand Départ i do Česka.
Týmy dostanou drobky
Jisté je, že zájem o cyklistiku roste a pro Amauryovy je z Tour zlatý důl. ASO je ovšem častým cílem kritiky z řad profesionálů v cyklistice, protože celý systém financování funguje v porovnání s jinými sporty nelogicky. Zisk z Tour míří do kasy ASO, samotní jezdci a týmy získají na odměnách za umístění jen nepatrný zlomek. Celkem se letos na odměny jezdcům počítá s 2,3 milionu eur. Například vítěz Tour de France získá pět set tisíc eur, druhý dvě stě tisíc a třetí jen sto tisíc eur. Jezdci můžou získat i další odměny, jako třeba za etapové vítězství, nejlepšího vrchaře, sprintera nebo třeba extra odměnu 500 eur za každý den, kdy jezdec pojede ve žlutém dresu. Vítězný tým dostane půl milionu eur.
„ASO drží pod krkem celý cyklistický svět,“ zní z kruhů top cyklistiky. Jezdci a týmy, kteří celou podívanou de facto vytvářejí, nemají z vysílacích práv a dalších zisků nic.
To vede k paradoxní situaci, kdy sice ziskovost samotné Tour de France roste a diváků přibývá, zároveň ale samotné týmy jsou často na hraně, neustále mění sponzory a hledají nové firmy, které budou ochotné jim přispět do milionových rozpočtů.
„Proč osmdesát procent profi týmů z World Tour každý rok mění buď svůj název, anebo svoje barvy? To je přece naprosto nemocné prostředí,“ říká v rozhovoru pro Forbes Tomáš Jílek, a vysvětluje tak i s příkladem „Red Bull Bora Hansgrohe“ fakt, proč jsou názvy týmů tak dlouhé a komplikované. Jednoduše je v nich potřeba uvést několik sponzorů, protože jen jeden už běžně nestačí.
Že by v tomto směru a financování profi cyklistických týmů mohla nastat nějaká změna, ale zatím vypadá velmi nepravděpodobně. Byznysová mašina v podobě Tour de France frčí, lidé se chtějí dívat a cyklisté předvádějí fantastické výkony na hranici lidských možností.
A to platí už víc než 120 let. Ačkoli první Tour de France se jela už v roce 1903, kdy měla pomoct zachránit upadající sportovní deník L’Auto (a úspěšně se to povedlo), Amauryovi se k ní dostali až o víc než šedesát let později, když mediální podnikatel Émilien Amaury koupil deník L’Équipe, jehož součástí bylo i vlastnictví Tour de France. Amaury podnik vedl jako rodinný a štafetu po něm převzal jeho syn Philippe, jehož manželkou se stala právě Marie-Odile zmíněná v úvodu tohoto článku.
Společně se věnovali budování firmy zaměřené čím dál víc na pořádání sportovních akcí a v rámci skupiny Amaury postavili Amaury Sports Organisation, známou pod zkratkou ASO. Když před necelými dvaceti lety Philippe Amaury zemřel, vedení úspěšného rodinného podniku převzala jeho žena a postupně do řízení zapojila i svou dceru a syna. Právě on má dnes sportovní sekci, celou ASO, na starosti.
Ačkoli klíčovou roli v ní sehrává právě Tour de France, patří pod ASO kolem stovky dalších špičkových sportovních akcí na celém světě a nejde zdaleka jen o cyklistiku. Jsou mezi nimi například španělská Vuelta, cyklistická klasika Paříž–Rubaix, pařížský maraton, ale i prestižní golfové turnaje či například jachtařský závod Tour Voile nebo třeba i rallye Dakar.
