Český výrobce turbín Doosan Škoda Power si jde na pražskou burzu pro více než dvě a půl miliardy korun. Výtěžek z nabídky by podle obchodního ředitele společnosti Daniela Procházky měl zajistit start výroby plynových turbín, které se vyrábějí jen v pěti zemích světa.

Pražská burza má nového strojírenského lídra. Třetinový podíl firmy na ní skrze akcie nabídne plzeňský výrobce turbín Doosan Škoda Power. Od investorů chce vybral lehce přes 2,5 miliardy korun, které by z velké části měly směřovat do výroby nových technologií přímo v Česku. Konkrétně generátory a plynové turbíny.

„Kdyby se nám v Plzni podařilo vyrábět plynové turbíny, bude to pro nás další level. Turbíny tohoto typu se vyrábějí v Japonsku, Německu, USA a v Koreji. Česká republika by se tím stala pátým výrobcem, dostali bychom se tím do velice elitní společnosti,“ říká obchodní ředitel Doosan Škoda Power Daniel Procházka.

Jeho společnost bude součástí největšího českého energetického tendru: dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Tu vyhrála firma KHNP z Jižní Koreje, odkud pochází i mateřská společnost, pro kterou je jaderná energetika hlavním byznysem.

KHNP už předem avizovala, že pokud dukovanskou zakázku vyhraje, dodá do ní turbíny právě plzeňský závod. A dojde-li k uplatnění opce ve smlouvě, bude se podílet i na možné dostavbě dvou bloků v Temelíně.

„Momentálně máme jisté parní turbíny, rádi bychom ale dodali většinu turbínového ostrova, tedy i kondenzátory, čerpadla či tepelné výměníky. Jednání o tom probíhají. Pokud jde ale o samotné turbíny, půjde o jednotky miliard korun,“ dodává Procházka.

Zároveň odmítá, že by rozhodnutí vybrat si právě burzu v Praze mělo s tendrem něco společného. „Projekt Dukovany je pro nás mimořádně prestižní záležitost, ale náš byznys s ním nestojí a nepadá. Objem této zakázky je velký, ale je rozprostřen na patnáct let. Jen na něm bychom nepřežili, musíme se starat i o naše další projekty,“ říká v rozhovoru pro Forbes.

Na pražské burze nabídnete 33 procent společnosti, jak se to číslo zrodilo?

Jednak jsme na základě naší evaluace věděli, jaké prostředky si od nabídky slibujeme, a jednak si náš vlastník chtěl v Doosan Škoda Power ponechat kvalifikovanou většinu, aby mohl činit strategická rozhodnutí ohledně nových technologií.

Proč pražská burza? Byly na stole i jiné varianty?

Ano, byly. Kam naši nabídku umístit, jsme zvažovali velmi pečlivě. Nakonec zvítězila blízkost. Brand Škoda k Česku zkrátka patří, září tu mnohem více, ačkoli je dnes osmdesát procent našich zakázek ze zahraničí. Ostatně i v Česku jsou zajímaví investoři.

Rozhodnutí vycházelo z doporučení našich spolupracujících bank (prodej akcií Doosan Škoda Power řídí Raiffeisenbank a WOOD Retail Investments – pozn.red.), že vstupem na pražskou burzu naši značku zviditelníme také u nás doma. Jsme po několika letech první firma, která na pražskou burzu vstupuje.

Mělo rozhodnutí umístit firmu na pražskou burzu souvislost s vděkem za zakázku na dostavbu Dukovan, kterou vyhrála korejská KHNP a která by chtěla ke stavbě použít výhradně vaše turbíny?

Nemyslím si, ale nejste první, kdo se na to ptá. My jsme ale na našem IPO pracovali dlouho předtím, než bylo jasné, že KHNP zakázku vyhraje. Naopak to může být vnímáno jako jisté riziko. Byť se KHNP bere už jako hotový dodavatel, smlouvy podepsané nejsou. Je velmi malá pravděpodobnost, že by k tomu nedošlo, ale pokud by to nedopadlo, bylo by to negativní. 

Tedy skutečně tyto dvě věci nesouvisejí, jde o dlouhodobou vizi našeho vlastníka. Projekt Dukovany je pro nás mimořádně prestižní záležitost, ale náš byznys s ním nestojí a nepadá. Objem této zakázky je velký, ale je rozprostřen na patnáct let. Jen na něm bychom nepřežili, musíme se starat i o naše další projekty.

O jakém objemu se bavíme?

To záleží na rozsahu objednávky, kterou u nás KHNP udělá, ta zatím není domluvená. Momentálně máme jisté parní turbíny, rádi bychom ale dodali většinu turbínového ostrova, tedy i kondenzátory, čerpadla či tepelné výměníky. Jednání o tom probíhají. Pokud jde ale o samotné turbíny, půjde o jednotky miliard korun.

V jaké pozici momentálně podle vás jste směrem i ke zvažované dostavbě Temelína? Jste tomu blíž?

To je dobrý dotaz, nicméně spíš na ČEZ. Pro nás je obtížné přepovídat, jak se nakonec ČEZ rozhodne. Kdyby se ale nakonec rozhodl bloky tři a čtyři v Temelíně dostavět, věříme, že bychom měli dobré šance. Použité technologie by se opakovaly a provozovatel jaderné elektrárny si svůj personál vyškolí na to, aby provozoval určitý typ zařízení. Velice těžko si dovedu představit, že by na jedné lokalitě měl turbínu od nás a na jiné od někoho jiného.

Promlouvá do toho i servis?

Nepochybně. Jaderná elektrárna se staví na sedmdesát let, čili obrat ze servisních činností se ještě znásobí. Tím spíše je pro jadernou elektrárnu důležité mít ideálně jednoho dodavatele. Ostatně je to i o bezpečnosti. Vzpomeňte na covid, to se ze země nemohly vyvézt ani papírové kapesníky. A teď si představte, že musíte naložit parní turbínu o několika desítkách tun a odvézt ji do vedlejší země.

Jsou problematické země, do kterých nevyvážíte?

Pro nás je trh globální. S výjimkou Číny, Ruska, Íránu. Sankční opatření respektujeme.

Jako první položku k využití výtěžku z nabídky uvádíte navýšení kapacit. Znamená to, že už jste někde pod její spodní hranicí?

Nikoli. Dále navyšovat kapacitu by nám nedělalo problém, součástí toho by byl i outsourcing některých procesů výroby. Chceme ale růst kvalitativně, přidávat do výroby moderní technologie, jako je AI. Ta hlavní část by měla být využita na to, abychom k nám do Plzně dostali výrobu i dalších technologií, hlavně generátorů a plynových turbín. Další část výnosů vlastník využije k narovnání vztahů uvnitř skupiny.

Jak z pohledu českého byznysu vnímat, že k vám korejský vlastník chce přesouvat nové výrobní technologie?

Řeknu vám to nespisovně: je to pecka. Kdyby se nám v Plzni podařilo vyrábět plynové turbíny, bude to pro nás další level. Turbíny tohoto typu se vyrábějí v Japonsku, Německu, USA a v Koreji. Česká republika by se tím stala pátým výrobcem, dostali bychom se tím do velice elitní společnosti. 

Na druhou stranu jste dříve říkal, že plynové turbíny tu jsou na přechodné období…

To ano, ale přechodným obdobím mám na mysli mnoho desítek let. Než budeme soběstační na obnovitelných zdrojích či jádru, mají tyto turbíny své místo. Hlavní úzké hrdlo inovací je ve schopnosti energii uchovávat. Pokud tam nedojde k nějakému absolutnímu zlomu, poběží paroplynové cykly ještě dlouho po roce 2050.

Zmiňoval jste i vodíkové turbíny. Korejci jsou známí tím, že vodíku hodně věří. V Evropě se na něj zatím díváme trochu s rozpaky. Vy vodíku věříte?

Jsou na to různé názory. Nemyslím si, že Evropa by byla o krok zpátky, například Německo plánuje využít stávající síť ropovodů, aby distribuovalo vodík. Právě Němci mají s vodíkem velké plány, protože se momentálně jeví jako hlavní alternativa k uchování energie.

Pro váš byznys je budoucí energetický mix Evropy i světa klíčový. Jak podle vás za pár desítek let bude vypadat?

To je hrozně složité. S vodíkem jsme v úplných začátcích, pár automobilek vyrobilo auta na vodík, ale spíše jako marketingový tah než jako reálnou alternativu. Pokud jde o energetiku jako takovou, věřím, že ve třicátých letech se rozhodne.

Zatím je ale srdce byznysu vaší skupiny v jaderné energetice. Má v energetickém mixu pevně své místo, nebo vůči ní panuje obezřetnost?

To záleží, koho na světě se zeptáte. Podívejme se na Česko, u nás podporuje jádro 71 procent dospělé populace. Jaderná energetiku u nás podporu má. Podívejte se na uhlíkovou stopu Francie a Německa a mělo by vám být jasné, která technologie by měla vítězit.

A přesto Němci výrobu jaderných elektráren zastavili. Ve světě se naopak hovoří o rozšiřování stávajících kapacit, jako příklad mohu uvést elektrárnu Loviisa ve Finsku, kde plánují nové bloky. Polsko, Rumunsko, Bulharsko. Všichni plánují stavět nové bloky.

Přičtěme k tomu budoucí segment malých modulárních reaktorů a vychází nám, že jádro bude představovat významný segment energetiky.

Věříte v projekt modulárních reaktorů?

Ano.

Změnil by se jejich rozvojem nějak váš byznys? Museli byste třeba upravovat velikost turbín?

Moc se toho nezmění. To, co dnes třeba Rolls-Royce nazývá malým modulárním reaktorem, je větší než dukovanský VVER 440. Pro nás by bylo zajímavé to, že jde o více předvídatelný dlouhodobější byznys.

I malé modulární reaktory se stavějí pět až osm let, pro naše plánování je to snazší. Opakovatelnost technologických řešení navíc nabízí možnost jít níže i s cenami.

Jaká očekávání máte, až se začne s vašimi akciemi na pražské burze obchodovat?

Já vám to říct skutečně nemohu, odkryl bych tím něco, co bych nerad. Nastavili jsme si ale nějaké směřování a i výkon akcií nám napoví, jestli to bylo správné rozhodnutí. Teď nás ale čeká náročná roadshow, objíždění případných investorů. Uvidíme, jaký bude nakonec jejich apetit.

Kde je vaše první zastávka?

V Praze a pak pokračujeme do Londýna.

Které trhy budou pro vás v dalších dekádách klíčové?

Pokud jde o plyn, tak určitě Střední východ, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie. Věříme, že pevně se nám podaří uchytit ve Spojených státech, byť jde zatím obratově o menší trh. Tradičním trhem pro nás je střední a západní Evropa.

Jde v USA hodně právě o potenciál modulárních reaktorů?

Částečně ano. Ale jak říká prezident Trump: „Drill, baby, drill“. Díky tomu věříme, že zrovna plynové turbíny mají na tamním trhu budoucnost, včetně servisu turbín od jiných dodavatelů.