V regionu patří k nejstarším obcím. Žije v ní přes sedm set lidí, a pokud by mělo její jméno napovědět, čím je specifická, byl by to chleba. Jenže Chlebovice, ležící kousek od Frýdku-Místku, proslavil úplně jiný pokrm, přesněji řečeno plodina: brambora.
Zná ji tu každý, její věhlas pronikl i za hranice a desítky let se jí daří obstát v konkurenčním prostředí. Také na to není sama – ročně jde z malé obce do světa tři tisíce tun Chlebovických brambor. Za značkou stojí rodinná firma, kterou před dvaatřiceti lety zakládal Libor Janečka.
Farmaření mu koluje v krvi. Jeho dědeček byl sedlák, jemuž ale komunistický režim sebral, co mohl. Rodiče pak už měli jen malé políčko, které obhospodařovali při práci ve fabrice.
„Takovým lidem se říkalo domkáři,“ prozrazuje Janečka. Jeho samotného zemědělství vždy bavilo, i když nakonec vystudoval elektroprůmyslovku. Příležitost probudit v sobě farmářské geny dostal v roce 1992, kdy po svém otci zdědil „navrácených“ dva a půl hektarů polí a ve třiatřiceti letech se pustil do podnikání.
Sám přiznává, že to byl risk. A velký. Známí ho odrazovali, že ho čeká jen dřina s nejistým výdělkem. Jenže on tomu, co dělá, od první chvíle věřil. V bramborách viděl velký potenciál – lidé je přece budou jíst za každé doby, ať budou časy zlé nebo dobré. K polím postupně přibyly i louky, na nichž až do roku 2009 chovali krávy.
„Dnes se o louky a dobytek starají kolegové, kteří nám pak dávají hnůj na naše brambory,“ přibližuje Janečka vzájemnou spolupráci mezi farmáři. Z dvou a půl hektaru je dnes téměř dvě stě, z toho sto vlastních. Brambory sází na šedesáti až sedmdesáti z nich, a kdyby je dali do jednoho řádku, vytvořili by tisícikilometrovou šňůru, po které by šlo dojít z Chlebovic až do Mnichova.
Ročně prodají kolem třech tisíc tun, což představuje zhruba sto padesát plně naložených kamionů.
Úspěch přisuzuje Janečka i tomu, že se nebál riskovat a investovat do nových strojů, technologie a nákupu půdy. Bez odvážných kroků by nebyla firma tam, kde je dnes. Do pěstování se zapojovala celá rodina: od útlého věku i jeho tři synové, z nichž dva už dnes firmu pomalu přebírají.
„Peníze se rodí těžko. V roce 1993 jsme sklízeli úrodu ze dvou a půl hektarů dva a půl měsíce celá rodina. Pomáhali i sousedi, tetičky, kluci z práce, protože já ještě tehdy pracoval na šachtě,“ vzpomíná Janečka.
„Všechno se dělalo ručně, já měl jen starý traktor s vlečkou. Museli jsme brambory vykopat, naložit do pytlů, nandat na vlečku, odvézt domů, tam znovu přebrat, to bylo nekonečné. Dnes to samé množství sklidíme pomocí strojů za osm a půl hodiny,“ pochvaluje si zemědělec.
Na severní Moravě patří jeho firma k největším pěstitelům brambor. Za dvaatřicet let odzkoušeli asi osmdesát odrůd plodiny a úkolem bylo vybrat takovou, která zákazníkům chutná, a pro kterou se budou vracet, i když bude dražší než od konkurence.
Kvalitu se podařilo udržet i díky tomu, že nikdy nedodávali své brambory do velkoobchodů – prodávají je buď ze dvora, nebo přes obchodníky, kteří přijali filozofii, že budou zákazníkům dodávat jen z Chlebovic.
„Prodáváme hlavně v našem regionu, od Opavy po Valašské Meziříčí a zhruba pětina produkce jde na Slovensko. Začínáme v červenci a končíme v srpnu následujicí rok, ale někteří zákazníci chtějí i staré brambory, tak jim je držíme, i když to chlazení stojí peníze. Nicméně princip našeho úspěchu je ve vycházení vstříc zákazníkovi,“ říká Janečka.
Letos zasadili čtrnáct odrůd od salátového typu po brambory přílohové, z toho zhruba pět velmi raných. Zbytek jde na uskladnění. „Zákazník chce bramboru žlutou, většinou sytě žlutou, aby i po uvaření žlutá zůstala a byla pevná, nerozpadala se,“ konstatuje podnikatel.
Nejvíce podle něj ohrožují pěstování brambor náměstci na Ministerstvu zemědělství a jejich podle Janečky zbytečná byrokracie. A kromě nich samozřejmě úrodě škodí počasí a hmyz.
Relativně zvládnutelná je mandelinka bramborová, jen velmi obtížně se odstraňuje larva kovaříka, takzvaný drátovec. Vypadá jako dešťovka, je tenký zhruba dva milimetry, ale velmi houževnatý. Navíc trvá čtyři roky, než larva dozraje do zakuklení.
„A ty čtyři roky žere, co v půdě je. Není moc možností, jak se jí zbavit. Jediné opatření je s tou půdou co nejčastěji hýbat – jakmile se neustále převrací, tak se jim to nelíbí,“ přibližuje Janečka.
Chlebovická firma má dnes obrat mezi pětadvaceti miliony korun a zisk kolem patnácti milionů. Přispívá k němu i fakt, že brambory prodávají ve své režii. Před časem se jejich zboží dostalo i do nabídky online obchodu Rohlík.cz, do ostravské pobočky dodávají kolem pěti až šesti tisíc kilogramů týdně.
Za více než dvacet let investovala rodina do strojů i budov kolem sto sedmdesáti milionů, ze státních dotací přitom čerpali asi jedenáct procent. Jen čtyřicet milionů stála nová hala a v ní se zrodil projekt jménem Chlebovjanka. Za ním stojí snacha Libora Janečky a jeho syn.
Zpočátku mělo jít jen o výdejnu brambor, která nahradí prašné prostředí třídírny. Jenže postupně se přidávaly nápady na farmářský obchod, kavárnu s dětským koutkem a kontaktní zoofarmu.
„Původně to byly jen takové plány, kterým jsme se smáli – hlavně proto, že máme čtyři děti, z toho jedno bylo tehdy čerstvě narozené. Nakonec nám to ale začalo dávat stále větší smysl a najednou vše začalo fungovat přesně v té podobě, kterou jsme nejdříve brali jako legraci,“ vypráví Michaela Janečková.
S podobným byznysem neměla ona ani její manžel Michal žádné zkušenosti, a tak se učili za pochodu. A vlastně stále ještě učí. Chlebovjanka je otevřena pár měsíců, ale už teď ji zákazníci vyhledávají a v kavárně o třiceti místech bývá plno.
„Víme, že děláme spoustu chyb, ale snažíme se být k zákazníkům transparentní. Začínali jsme kromě brambor prodávat i produkty našich kolegů zemědělců a teď už nám pomáhají rozšiřovat sortiment i samotní zákazníci, kteří doporučují, co bychom do něj měli zařadit,“ popisuje Janečková.
„Dokonce se nám podařilo ve spolupráci s místním výrobcem zmrzliny vytvořit vlastní bramborovou zmrzlinu, která svou chutí překvapí. V kavárně nabízíme pečivo lokální pekárny, kde vyrábí z našich brambor chléb a máme i výborné koláče podle receptu naší babičky,“ vyjmenovává. Do provozu se dokonce jako baristka připojila i švagrová.
A zapojeny jsou také děti, což byl ostatně cíl Chlebovjanky – aby spojovala generace. Zájem je podle Michaely také o kontaktní farmu. Zatím v ní jsou selata, kozy, králíci a slepice, a výběhy jsou přístupné pro dětské i dospělé hosty, kteří mohou zvířata také nakrmit.
„Investice do obchodu byla kolem dvou milionu korun a po těch pár měsících jsme v černých číslech. Zatím se nám daří, rozjíždíme se pomalu, ale už se o nás dozvídají lidé i z daleka a pro místní jsme jedním z mála kulturních vyžití,“ tvrdí Janečková.
S mužem šla do rizika podobně, jako kdysi její tchán. „Ale bez toho bychom se nikdy nedozvěděli, zda to vyjde,“ zdůrazňuje závěrem.
