Jak ještě šokovat ve světě, který šokuje sám o sobě? Má Evropa budoucnost? Jak předvídat černé labutě a co nyní bublá pod povrchem, ale mohlo by již brzy otřást se stávajícími pořádky?
To jsou jen některé otázky, se kterými se potýká Steen Jakobsen, investiční ředitel dánské investiční banky Saxo Bank. Absolvent Kodaňské univerzity v bance působí přes dvacet let a mimo jiné v ní rozjel tradici takzvaných Outrageous Predictions – pobuřujících prognóz, ve kterých se snaží podchytit a předjímat celosvětový vývoj.
Jedná se o chytré provokace, postavené na skutečných trendech dovedených do extrému. Ty letošní uvádíme ve stručném přehledu a v rámci jejich představení jsme Jakobsena rovnou po necelém roce opět trochu vyzpovídali.
Pobuřující předpovědi na rok 2023
- V roce 2023 dojde vlastníkům velkých technologických korporací a dalším technicky orientovaným miliardářům trpělivost a rozhodnou se uspíšit vývoj nezbytné energetické infrastruktury, která jim umožní splnit si své sny a zajistit nezbytný přechod na čistší energie.
- Francouzský prezident Macron odstoupí z funkce.
- Centrální banky nezvládnou inflaci a zlato vystřelí na 3000 amerických dolarů.
- Evropská unie založí vlastní ozbrojené síly.
- Jedna konkrétní země se zaváže k zákazu veškeré masné produkce do roku 2030.
- Británie uspořádá referendum o anulaci brexitu.
- Budou zavedeny regulované ceny, aby se omezila oficiální výše inflace.
- OPEC+, Čína a Indie opustí Mezinárodní měnový fond a dohodnou se na využití nové rezervní měny
- Japonsko vyřeší problémy svého finančního systému zafixováním měnového páru dolar jen na 200.
- Zákaz daňových rájů zruinuje veřejně neobchodované společnosti.
Mnohé předchozí pobuřující předpovědi vašeho týmu, například předpověď brexitu v roce 2015 nebo ztrojnásobení hodnoty bitcoinu v roce 2017, se ukázaly jako perfektní trefa. Jakou mají vlastně statistickou úspěšnost? A jak hodnotíte ty loňské?
Když se podíváme na pobuřující předpovědi pro loňský rok, tak nám vyšly hned tři. Předpověděli jsme kolaps Mety, renesanci fosilních energií a patnáctiprocentní inflaci, která se nakonec dostala ještě výše. Statisticky nám vychází každý rok jedna až dvě úspěšné předpovědi. Rád bych ale zdůraznil, že přesnost není hlavním smyslem pobuřujících předpovědí – mají hlavně rozpoutat diskusi.
Všechny reagují na nějaký významný společenský problém, před kterým se zavírají oči, nebo na silné tendence, které teprve bublají pod povrchem, ale mohou otřást stávajícími pořádky. Je to pokaždé sbírka deseti potenciálních černých labutí pro nadcházející rok.
Poslední tři roky měly do nějaké normality poměrně daleko. Jak těžké je být pobuřující v době, která je dost pobuřující sama o sobě?
Je to velmi obtížné. A nemyslím si, že by to byla jen otázka posledních tří roků – když se podíváte pět let dozadu, tak zjistíte, že se za toto období odehrálo více černých labutí než za posledních třicet let. Celý svět najednou působí jako velmi pobuřující místo k žití. Myslím, že to souvisí s faktem, že informace dnes nejsou svázány s nějakým důvěryhodným verifikačním mechanismem.
Žijeme tak všichni ve fantasy světě, kde si každý vytváří svůj příběh a ověřování faktů je velmi obtížné. Nechci zapadnout mezi skupinu lidí, kteří ze všeho špatného obviňují fake news, ale nejen pro novináře a analytiky je dnes extrémně obtížné podchytit příběh tak, jak se skutečně stal. To může vést k částečné rezignaci na hledání pravdy.
V pobuřujících předpovědích pro loňský rok vyšla sázka na extrémní inflaci. Jsme už za bodem jejího vrcholu, nebo se máme připravit na ještě větší bolest?
Když se na to podíváte optikou loňského roku, trh extrémní inflaci nečekal a podcenil. Dnes opakuje shodnou chybu, když ji prohlašuje za dočasnou. Je až komické, jak trh zavírá oči před věcmi, které se stále dějí. Přestože roztrhané dodavatelské řetězce, stoupající energetické náklady ani válka na Ukrajině nikam nemizí, trh pod vlivem nějakého magického myšlení čeká, že se brzy mávnutím kouzelného proutku vrátíme k dvouapůlprocentní inflaci.
Mám sice magii také rád, ale rozhodně na ni nevěřím. Inflaci žene dopředu jednak zvyšování mezd, které stouply zhruba o pět procent, drahé energie – což je problém, který se v Evropě podařilo jen částečně odsunout, ale nikoli vyřešit – a pak také nový trend rychle se zvyšujících nákladů na obranu.
Myslíte v Evropě?
To platí jak pro Evropu, tak USA a v obecné rovině pro celý svět, všude dnes vládne prakticky stejná obranná agenda. Je to v zásadě dobrá věc, protože přináší větší nezávislost, ale taky drahá hračka, roztáčející inflační spirálu.
Očekáváte pokračování letošní fiskální brzdy?
Ne, zafungují jiné mechanismy. Jádrem všeho jsou vysoké ceny za energie, které vedou k různým dotacím a potřebě, aby veřejný sektor investoval více.
Dočkáme se v příštím roce globální recese?
Neočekávám ji. Poptávka sice klesá, ale nabídka rozrušená během covidu se stále drží hluboko pod poptávkou. Máme plnou zaměstnanost a negativní reálnou úrokovou míru. Minimálně v Evropě jsme od recese daleko.
V pobuřujících predikcích na rok 2023 předvídáte masivní býčí trh na zlatu…
Jen bych upřesnil, že nepředvídáme masivní zlatý růst jako banka, není to tedy doporučení investorům. Je to naše odvážná předpověď. Ale když se nad tím zamyslíte, vlastně ani tak moc odvážná není, bude to přirozený důsledek postupného odklonu od amerického dolaru.
Když na jaře vypukl válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, tak byly ruské dolarové rezervy ve světě použity jako součást boje a byly jednoduše zkonfiskovány. To do určité míry otřáslo důvěrou v dolar jako rezervní měnu a nastolilo možná pomalý, ale jistý trend depolarizace. Zlato se jako alternativní forma rezervy nabízí jako první. Opravdu nevidím důvod, proč by se po pádu výše uvedeného tabu měla Indie, Čína, Rusko nebo Pákistán dále trápit s dolarem.
Máme za sebou relativně dlouhý medvědí trh, jak si ale ekvita vede objektivně? Jsou trhy stále nadhodnocené?
To je velmi obtížná otázka. Řekl bych, že sedmdesát pět procent trhu je dnes podhodnocených a zbývajících pětadvacet je pro změnu nesmyslně drahých. Těch pětadvacet procent je navíc dražších než celý zbytek trhu. Když se podíváte na všechna aktiva, která se obchodují na západních trzích, devadesát procent objemu dělají věci, kterých se nemůžete dotknout – platformy, digitální práva, prakticky prázdný vzduch.
Jen deset procent je naopak tvořeno hmatatelnými věcmi. Myslím, že ta část hmatatelné ekonomiky, která je součástí řešení současné krize, ať jde o energie, nebo třeba znečištění, je levná. Na druhé straně to, že vám Amazon doručí spodní prádlo o den dříve dronem, nijak výrazně k produktivitě nepřispívá.
Dá se to tedy zobecnit, že technologie jsou stále trhem nadhodnocené?
Myslím, že ano. Čím větší technologické společnosti jsou, tím bývají nadhodnocenější. Je to jednoduše kvůli tomu, že jim na rozdíl od jiných sektorů nikdo nebrání fungovat jako monopol, i když si myslím, že toto se brzy změní úpravou legislativy. Diskontované cash flow je dnes u technologických společností dvě a půl procenta, což je málo – mělo by to být zhruba pět až šest procent.
Navíc je zde nepopiratelný fakt, že obrovské množství těchto společností je dnes obrovským žroutem energie a měly by za to být, podobně jako je tomu v jiných sektorech, postiženy adekvátní daní a stát se také součástí řešení.
Které konkrétní části trhu tedy zůstávají naopak podhodnocené?
Určitě logistika, po nedávném výprodeji jsou dnes opět velmi levné ropné a těžební společnosti a také kybernetická bezpečnost. Ta představuje jedinou výjimku z nehmotných aktiv, protože řeší reálné a všudypřítomné nebezpečí, které je schopné fyzicky zastavit váš byznys. Dále fandím biotechu, medicínským technologiím a technologiím zaměřeným na dlouhověkost, které ale podhodnocené nejsou a naopak se vzpamatovaly jako jedny z prvních.
