Pokud sledujete novinky z literatury receptů, jak v práci nevyhořet na úplný troud, a zaručených rad, jak do nového roku vstoupit jako dolarový milionář, nemohlo vám uniknout přinejmenším pár zvučných hlášek starých dobrých stoických filozofů.
Důvod je prostý. Stoicismus je bytostným představitelem filozofického směru, který neslouží jako ukňourané vzdychání, jak je ten život těžký, ale jako vysoce efektivní manuál k tomu, jak se s životem poprat. První stoici začali úřadovat kolem roku jedna, takže měla jejich praktická filozofie dva tisíce let na to, aby si vysloužila ostruhy v ostrém použití napříč věky, společenskými uspořádáními i pracovními obory.
Kdyby člověk hledal vhodný slogan, jak stoickou filozofii inzerovat novým davům, zvolí asi něco veskrze lapidárního typu: „Stoicismus. Prostě funguje.“ Neboť jak zní jedna ze stoických pouček, život není ani tak tanec jako boj – a stoicismus není jen popisem situace, ale především dýkou, kterou se skrze ni prořežete. Proto je stoických postupů plný každý návod na lepší život a lepší já.
Nakladatelství Jota nyní v českém překladu vydalo knížečku Malá kniha stoicismu, kterou napsal Jonas Salzgeber a shrnul do ní vše, co si jinak musíte skládat dohromady z mnoha dalších publikací od Hovorů k sobě Marka Aurelia přes kapitolu o Zénónovi v Dějinách filozofie až po oblíbený podcast Daily Stoic Ryana Holidaye (který je autorem už celé řádky knih o stoicismu).
Malá kniha stoicismu Jonase Salzgebera slouží nejen jako vysoce použitelný manuál pro život v bouřlivých i klidných dobách, ale též jako připomínka toho, proč mají stoickou filozofii dnes v takové oblibě lidé na všech stranách byznysu: jak supervýkonní lídři, tak dravé startupové štiky.
Foto Jota
Foto Jota
Samotní otcové stoické filozofie ostatně nebyli žádná ořezávátka: Seneca byl v podstatě investor a byznysman, který extrémně zbohatl díky své brutální finanční gramotnosti, Marcus Aurelius měl jako císař pod palcem kompletní římskou říši, přičemž proslul jako jeden z nejlepších vládců historie, a Epiktétos se do pozice legendárního filozofa vypracoval z místa pouhého otroka – vždyť jeho jméno „epiktétos“ koneckonců původně znamená „majetek“ či „zakoupená věc“.
Praktický manuál k hladkému manévrování těmi nejsvízelnějšími životními i profesními situacemi tak nedávali dohromady zamlklí knihomolové, ale skuteční životní bojovníci – a tak je celý stoicismus také koncipován jako filozofie použitelná jako zbraň a štít v aréně lidských dní.
Chcete-li praktickou ukázku (a také pár argumentů, proč si Malou knihu stoicismu pořídit), nabízíme několik principů, které Jonas Salzgeber v knize zmiňuje, a které jsou hladce převeditelné do prostředí životního i profesního rozvoje, nahlíženého právě prizmatem čtenáře Forbesu.
„Nejprve si řekni, čím bys byl, a pak udělej, co musíš udělat.“ Epiktétos
Jeden z nejryzejších stoických harcovníků Epiktétos přirovnával filozofy k řemeslníkům. Stejně jako je neopracovaný kvádr mramoru jen hromadou potenciálu, který musí zručný sochař otesat do podoby fantastického díla, tak i lidský život představuje hromadu možností, kterou musíme umně zpracovat – a vytvořit z něj něco přenádherného.
Přesně takhle se můžete dívat na svůj běžný pracovní den nebo na kompletní byznysplán, táhnoucí se přes propast několika let. Je na vás, abyste si řekli, o co vám vlastně jde. Seneca ostatně pravil: „Pokud člověk neví, do jakého přístavu se plaví, není žádný vítr příznivý.“
„Podnikl jsem úspěšnou cestu, když jsem ztroskotal.“ Zénón z Kitia
Jedna z rubrik Forbesu se jmenuje „Fuck up“. Je plná podnikatelských příběhů, které začaly s těmi nejlepšími úmysly – a shořely, jako když hodíte papírovou lodičku do kremační pece. Jedním ze základních stoických evergreenů je přitom prozření, že překážky na jakékoli cestě jsou přesně to, čím ta cesta vlastně je.
Jinými slovy, jdete-li jen po umetené cestičce, nenaučíte se a nezažijete lautr nic. Nebo ještě slovy Marka Aurelia: „Co činu překáží, to čin podporuje. Co stojí v cestě, to se stává cestou.“ A stejně tak – nikdy se ve světě byznysu nenaučíte tolik, jako při pořádném „fuck upu“.
Zenón měl našlápnuto na parádní kariéru jako kupec s drahocenným fialovým barvivem z mořských plžů ostranek, jenže někdy kolem roku 320 před Kristem jeho loď ztroskotala a byznys byl v tahu. A jak tak Zenón bloumal a rozjímal, co dál, dobloumal k učení Sókrata a od něj dál až do pozice největšího pouličního filozofa své doby – a zakladatele stoicismu.
Zénón ztroskotal, utrpěl fuck up… A díky němu změnil historii světa.
Zmíněné citáty jsou přitom jen východiska, založená na pilířích stoické filozofie. Za ty autor Malé knihy stoicismu označuje především schopnost převzít zodpovědnost za to, s čím něco můžeme udělat (což jsou v první řadě naše reakce na okolní svět), a sílu nechat plavat to, s čím nic udělat nemůžeme.
Dalším pilířem je pak usilování o nejlepší verzi sebe sama v každém okamžiku – vedeni rozumem a ctnostnou harmonií s našimi nejhlubšími hodnotami.
I k tomu totiž člověka vede stoická filozofie. Obzvláště v dravém prostředí byznysu pamatujte, že – jak pravil Seneca – „dobrý charakter je jedinou zárukou trvalého, bezstarostného štěstí“.
A o štěstí – to je přece to, o co nám běží, ne?
