Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s inspirativními lidmi, pod jejichž taktovkou vyrostl v moravské metropoli nejeden úspěšný byznys. A taky s těmi, kteří dělají Brno lepší v tichosti a zpovzdálí.
David Kukla založil před deseti lety v Brně síť kamenných prodejen se zbožím lokálních zemědělců a farmářů s názvem Sklizeno. Dnes má společnost dvacet dva prodejen od Prahy až po Zlín a spadají pod ni i značky MyFood nebo Náš Grunt.
Výročí otevření vůbec první pobočky se blíží, a tak je nejlepší chvíle zeptat se zakladatele Sklizena, který ve společnosti v současnosti drží šestnáct procent, na to, jak vidí české podnikatelské prostředí a kam se trendy v bio a lokálních potravinách ubírají.
Když se ohlédnete zpět, udělal byste něco jinak?
Spousta věcí se dnes jeví jinak než před deseti lety, zpětně bych ale nešel v roce 2018 expandovat na Slovensko s takovým spěchem. Ta slovenská expanze nás stála hodně peněz, které jsme utratili zbytečně.
Proč se to nepodařilo?
Nezvolili jsme správný moment, správnou strategii a správný tým. Moc jsme chtěli a málo jsme byli připraveni. Expandovali jsme skrz model master franchisor, kdy máte lokálního partnera, který se o všechno na místě stará. Prodejny jsme neřídili sami, v podstatě jsme se jen dívali, jak jsou řízeny. Neměli jsme ten model vyzkoušený a nepotkalo se to.
Kolik jste na Slovensku prodělali?
Raději to ani nepočítám, ale přes deset milionů jsme vyhodili oknem zcela určitě. Korona akcelerovala všechno, i to, co bylo špatné, a byla důvodem k restrukturalizaci a zeštíhlení naší sítě.
Zavřeli jste ještě něco?
Ano, třeba obchod na Zelném trhu v Brně, tomu se taky moc nedařilo. Prodejna od svého počátku neměla dobrou ekonomiku, což bylo způsobeno velmi vysokým nájemným a v kombinaci s členitým prostorem to pro náš koncept nebylo správné místo. My potřebujeme v ideálním případě čtverec nebo obdélník, členité prostory nám extrémně zvyšují náklady.
Jaká je teď konkurenční situace na trhu?
Myslím, že se moc nezměnilo, snad bariéra pro vstup nového hráče se zvýšila. Nejen v sítích, ale i v malých obchodech.
Proč?
Důvodů je spousta, hodně malých obchodů v koroně zavřelo a už neotevřelo. Ta situace také zamávala se zákaznickou morálkou, změnily se zvyky nakupování a lidé své nákupní trasy, které měli před koronou, už neobnovili. Přežili to tedy jen nejsilnější hráči a na online je silný Rohlík, tedy už moc nových konceptů budovaných od nuly, jako byl třeba ten náš, nevidím.
Kam bude farmářský trend pokračovat?
Vidím tři směry. Stávající formáty se snaží reagovat na poptávku lidí a absorbovat lokální zemědělce a bio segment, což vidíme i v běžných supermarketech a řetězcích s jejich reklamami se šťastnými farmáři. Druhý směr je koncept jako my, tedy specializované řetězce, které se soustředí čistě na domácí farmářskou a bio produkci, což bude pokračovat.
Třetí trend je samozásobení nebo přes různé platformy, jako je třeba Scuk. Lidé si už běžně bez prostředníka sami jezdí odebírat produkty k farmářům. Tento poslední trend stoupá, jsem mile překvapený z ochoty lidí tohle dělat.
Sklizeno byl váš projekt, dnes v něm ale z důvodu vstupu investorů ze sta procent držíte jen šestnáct, jste spokojený?
Nad tím člověk nemůže moc přemýšlet, to je součást byznysu. Ve chvíli, kdy přibíráte partnery a nejste ochoten si dluhy nabrat sám na sebe, třeba jako Tomáš Čupr, přicházíte o equitu. Nejsem z toho smutný, je to přirozený běh věcí. Ve Sklizeno si navíc nevyplácíme zisk v závislosti na podílu, takže ten podíl mi stejně nic nenese.
Před dvěma lety jste prodali část Sklizena Rohlíku, proč?
Rohlík jsme začali velkoobchodně zásobovat od října roku 2014, tedy měsíc po jeho spuštění. Za ty roky jsme se stali jedním z jeho největších dodavatelů, především co se týče farmářské produkce a bio sortimentu. S jeho růstem jsme i my rozšiřovali velkoobchodní a hlavně výrobní kapacity, převzali jsme například společnost Fresh Bedýnky a udělali z ní svého času největšího obchodníka s BIO ovocem a zeleninou u nás.
V určitý moment pak dávalo Rohlíku smysl tuto infrastrukturu převzít. Rozdělili jsme Sklizeno na retail a pak na výrobu a logistiku a tu jsme mu prodali, já jsem dneska stále činný pro tu rohlíkovou část, kterou jsem roky předtím primárně budoval. Věnuji tomu většinu času a prodejnám se věnuji ve svém volném čase a zdarma.
Co je ve vašem byznysu nejtěžší?
Najít správné lidi, kteří dokážou realizovat dobré myšlenky. Na začátku pak bylo opravdu těžké přesvědčit farmáře, aby do toho šli. Nejsou mnohdy obchodníci a s některými je těžká domluva, ale to se za ty roky vykrystalizovalo. Takže asi je stále nejtěžší sehnat lidi, udržet si je a mít dobrý tým.
Co je nejlehčí?
Otevírat prodejny, to je ta nejlehčí část. Zařídit je, vybavit a zásobit. Pak to začne být složité u těch lidí…
Máte za tu dobu nějaké přátele mezi farmáři?
Ano, našel jsem pár přátel mezi farmáři a známe se na úrovni rodin, třeba s Martinem Žufánkem, ten mi přivezl první zboží dokonce domů a vyskládal to do obýváku, i se spoustou vinařů jsme se spřátelili.
