Měli by mít lidé možnost připlatit si za nadstandardní zdravotnickou péči? Stručná otázka, obšírné odpovědi, které navíc mohou vzbudit vášně. Nad otázkou se každopádně zamýšlely velké autority. Konkrétně specialisté z výběru padesáti nejlepších lékařů Česka, který Forbes představil na počátku letošního roku.
Špičkový kardiolog Petr Neužil například prohlásil: „Financování zdravotní péče v České republice není dlouhodobě udržitelné. Vědí to pojišťovny, vědí to poskytovatelé zdravotní péče a koneckonců to tuší i pacienti.“
Užijme Neužilova slova. Užijme je jako výstižné a většinové poselství, které z ankety mezi lékařskými kapacitami vyplynulo. Posuďte ostatně sami:
Prof. MUDr. Luboš Petruželka
onkologie, ÚVN
Foto Forbes Česko
Ano, tato možnost by měla existovat, ale je nutné přesně definovat nadstandardní péči ve všech oborech. Je potřeba oddělit nadstandardní služby a péči. Mezi nadstandardní péči již patří příplatek za nadstandardní lůžko.
Další možnou nadstandardní službou je převoz k ambulantnímu vyšetření nebo hospitalizaci vylučující akutní stavy. Mezi nadstandardními službami za příplatek může být přednostní termín na zobrazovací nebo ambulantní vyšetření, který není na úkor akutních stavů.
Připlácení za nadstandardní péči v určitých oblastech může vést k lepšímu komfortu a efektivitě pro některé pacienty. Je důležité zajistit, aby základní zdravotní péče zůstala dostupná a kvalitní pro všechny. To by mělo umožnit dostupné a přesně definované zdravotní připojištění.
Prof. MUDr. Robert Lischke
chirurgie, FN Motol
Foto se souhlasem FN Motol
Pacienti v Česku by měli mít možnost připlatit si za nadstandardní péči, pokud zůstane zachován rovný přístup k základní péči.
Mohlo by jít o komfortnější prostředí, rychlejší termíny, volbu lékaře, příplatek za některé materiály či doplňkové služby. Klíčem je spravedlivý a transparentní systém. Spoluúčast pacientů ve zdravotnictví je rovněž důležitým nástrojem finanční udržitelnosti systému a může motivovat k odpovědnému využívání péče.
Prof. MUDr. Ondřej Viklický
nefrologie, IKEM
Foto se souhlasem IKEM
Lidé by měli mít určitě možnost připlatit si nejenom za jednorázovou nadstandardní péči typu lepšího materiálu použitého při operaci, nadstandardních hotelových služeb v nemocnici a tak dál.
Také by měli mít možnost být připojištěni na dlouhodobou léčbu ekonomicky nákladnou inovativní terapií, která nebude moci být hrazena z prostředků všeobecného zdravotního pojištění.
Prof. MUDr. Tomáš Grus
kardiochirurgie, VFN
Foto Airo Medical
Možnost připlatit si za nadstandardní péči v Česku je otázkou, která stále vzbuzuje širokou diskusi. Pokud by byla tato možnost zavedena, je důležité jasně vymezit, za jaké druhy služeb či péče je připlácení vhodné, aby bylo zachováno právo na rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči pro všechny.
Nicméně připlácení za nadstandardní péči by mohlo přinést řadu výhod, jako je například možnost volby pro pacienty (umožní pacientům zvolit si služby či péči, která lépe odpovídá jejich potřebám a preferencím), zvýšení kvality některých služeb (připlácení za nadstandardní péči může zdravotnická zařízení motivovat k poskytování kvalitnějších služeb, inovací a modernějších technologií).
Další výhodou je finanční podpora zdravotnického systému – finance z připlácených služeb mohou zlepšit rozpočet zdravotnického zařízení a nepřímo tak zlepšit standardní péči.
Pokud by se systém osvědčil, bylo by možné postupně rozšiřovat nabídku zpoplatněných služeb podle zájmu pacientů. Je však klíčové zajistit, aby připlácení za nadstandardní péči bylo transparentní a regulované.
Pacienti musí mít jasné informace, co je hrazeno z pojištění a co spadá do nadstandardu. Současně je nutné zajistit, aby základní péče zůstala dostupná a kvalitní pro všechny bez ohledu na jejich finanční situaci.
Pojišťovny mají přesně definované podmínky pro hrazení edukace pacientů a lékařských konzultací, což garantuje, že tento systém nezasáhne do rovného přístupu k základní kvalitní péči.
Zároveň by tento model mohl pomoci zlepšit efektivitu zdravotnického systému, přičemž by zachoval jeho klíčové hodnoty a zajistil dostupnost nezbytné péče pro všechny pacienty bez rizika diskriminace.
Prof. Mudr. Petr Neužil
kardiologie, Nemocnice Na Homolce
Foto Profimedia
Naše „solidární, a tedy také velmi sociální“ financování zdravotní péče v České republice není dlouhodobě udržitelné. Vědí to pojišťovny jako plátci zdravotní péče, vědí to poskytovatelé zdravotní péče a koneckonců to tuší i pacienti.
Nicméně pacienti jsou i v době velmi vzdálené revolučním změnám v listopadu roku 1989 vychováváni k tomu, že se o sebe ani tolik nemusí starat a že veškerá nutná péče až na některé výjimky je samozřejmě okamžitě dostupná v nepřeberné míře.
Politický systém je nastavený tak, že to žádná vládní garnitura nechce a ani nemůže moc měnit, protože by spáchala řízenou sebevraždu.
Je ale potřeba začít systém dofinancovávat ještě dřív, než se zhroutí. Jak to přesně udělat, samozřejmě sám nevím, protože nejsem politik ani se nevěnuji strategii rozvoje zdravotnických systémů.
Takže ať to pacienti chtějí, nebo nechtějí, jednou to bude muset skončit zvýšením úhrad nebo doplácením na určité výkony.
Jen bych byl velmi opatrný na slovo „nadstandard“. Co je nadstandard, je potřeba dobře definovat a dobře pojmenovat. Ale odpovědnost pacientů za zdravotní péči se musí změnit radikálně. Čím dřív to uděláme, tím méně nás to pak bude bolet.
Prof. MUDr. Miroslav Zavoral
onkologie, ÚVN
Foto se souhlasem ÚVN
Nadstandardní péče má smysl pouze ve zdravotnickém systému, který je transparentní a má jasně definovaný rozsah standardní zdravotní péče. Tato péče musí být dostupná ve stejné kvalitě pro všechny občany.
Nadstandardní služby, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, mohou zahrnovat například léčbu s využitím nejmodernějších technologií. Tyto služby musí být jasně specifikovány a jejich poskytování nesmí snižovat kvalitu základní zdravotní péče.
Prof. MUDr. Radan Keil
gastroenterologie, FN Motol
Foto se souhlasem FN Motol
Podle mého názoru by systém měl umožnit příplatek za služby nezdravotnické – například za nadstandardní ubytování či stravu.
Jakékoli platby za vyšší kvalitu lékařské péče dříve či později povedou ke snížení úrovně základní kvality zdravotní péče a postupnému přesunu zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění do oblasti péče placené.
Výsledkem tohoto systému bude poskytování přibližně stejné úrovně zdravotní péče jako doposud za výrazně více peněz.
Prof. MUDr. Martin Haluzík
diabetologie, IKEM
Foto se souhlasem IKEM
Domnívám se, že ano. Všichni lidé by ale měli mít dostupnou co nejlepší zdravotní péči.
Nadstandard by měl spočívat především v takzvaných hotelových službách a možná i ve zkrácení čekacích dob na některé výkony, ale ne na takové, které léčí nějakou život ohrožující nemoc. Typickým příkladem je operace kyčelního kloubu.
Doc. MUDr. Petr Čáp
alergologie, Nemocnice Na Homolce
Foto se souhlasem Nemocnice Na Homolce
V principu jistě ano, avšak předmětem náročné diskuse bude konkrétní indikace a pak otázka, co je a není nadstandard. Platba za nadstandard, ať už s komerčním připojištěním, nebo přímo, se stejně sama v praxi nakonec prosadí, bez ohledu na náš momentální názor. Ve vyspělých zemích je to běžné.
Nadstandard ve zdravotní péči je o prioritách ve výdajích každého z nás. Tedy zda dáme přednost každoroční dovolené u moře, nebo chceme ušetřit peníze na nadstandard.
V oblasti zubních náhrad si na to již zvykla i naše postsocialistická společnost, která vyznává jediný princip stoprocentní solidarity všeho pro všechny. To je v dnešní době nereálná iluze.
Prof. MUDr. Jan Bartoníček
ortopedie, ÚVN
Foto se souhlasem ÚVN
Myslím si, že ano. V řadě západních zemí je to po desetiletí běžné. Mělo by to být hlavně u plánovaných operací. Smysl by dávala volba termínu operace a operatéra.
Doc. MUDr. Martin Anders
psychiatrie, VFN
Foto se souhlasem 1. LF UK
Nerad bych, aby moje vyjádření bylo chápáno přísně kategoricky, ale nemyslím si, že by příplatek za nadstandardní péči byl jediným možným řešením současné situace našeho zdravotnictví, které potřebuje především elektronizaci a adekvátní analýzy dostupných dat pro jeho „řízení“.
Určitě jde však o krok, který by nás v době přílivu různorodých medicínských inovací a současně poklesu příjmů neměl minout. A měli bychom dovolit informovaným pacientům zvolit si pro ně přijatelnější/kvalitnější/nákladnější formu EBM léčby.
Ale co je vlastně nadstandardní péče? Je to velmi široký pojem.
Pro někoho to znamená vzdělanějšího odborníka, pro někoho kratší čekací dobu, pro dalšího kvalitnější materiál nebo speciální léčebný postup, pro jiné zase hotelové služby, stravu nebo více věnujícího se personálu při hospitalizaci. Tedy více pohyblivých cílů měnících se v čase.
Na prvním místě je nezbytné vytvořit a definovat standard, který bude v závislosti na situaci přehodnocován, bude nepodkročitelný a jeho reálná kvalita bude garantována, respektive vyžadována především plátci. Teprve od něj se může odvíjet nadstandard v různých jeho dimenzích.
Zde vidím prostor pro úzkou spolupráci především odborných společností, plátců zdravotní péče, ale také adekvátní zvyšování zdravotní gramotnosti naší populace.
