Jak moc dobře znáte věci, které nosíte na sobě? Nakolik jste obeznámeni s procesem jejich vzniku? Jste si jisti, že každý bod jejich výrobního a dodavatelského řetězce ladí s pravidly férového obchodu?
Tvůrci české značky OWEN STITCH jsou za tohle všechno ochotni dát hlavu na špalek. Každý produkt své dílny znají od první ovečky přes každou přezku až do poslední nitě. A vůbec jim v tom nepřekáží, že ta ovečka je z Kyrgyzstánu, přezka z mosazi odlévané do písku v Japonsku a lněnou nit pro ně upředli v Normandii.
Ani ne třicetiletí Pavel Dolníček a Robin Štrégl dnes se svým brandem obydlují dvě patra v prostorech pražského Nákladového nádraží Žižkov. Před rokem a půl začali jako firmička, která měla záměr pracovat s kůží a odtud pokročit k dalším materiálům. Dnes už mají v portfoliu kožené peněženky, opasky a zápisníky, stejně jako minimalistická trika a džíny.
Asi ten nejpozoruhodnější artikl má ale v tuto chvíli zatím jen surovou podobu bytelných krabic plných vlny, kterou sem dovážejí kamiony až z Kyrgyzstánu. Dolníček a Štrégl jsou v tuto chvíli dvěma chlapíky s ambicí restartovat kompletní kyrgyzstánský vlněný průmysl – a pro střední Evropu vytvořit zbrusu novou stezku s merinovou vlnou, která sem doposud sviští především z Austrálie a Nového Zélandu.
Tedy z míst vzdálených patnáct tisíc námořních mil. „Kyrgyzstán je od nás jen pět a půl tisíc kilometrů,“ vysvětluje Dolníček. „A přitom jde o úplně stejné merino.“
Kyrgyzstánskou vlnu objevili zakladatelé a šéfové značky v rámci své byznysové filozofie, které říkají „etický sourcing“. Přístup, založený na osobním kontaktu s každým bodem výroby, souvisí i s jejich láskou k minimalismu: člověku stačí málo věcí, které ovšem musí něco vydržet. Ve svém přístupu jdou dokonce tak daleko, že na webu nemají jediný pixel, který by o zákaznících sbíral data a pak na ně cílil reklamy.
„Od začátku nám šlo nejen o nakupování materiálů, splňujících podmínku udržitelnosti, ale současně jsme chtěli být také součástí každého kroku celého dodavatelského řetězce,“ zdůrazňuje Dolníček. Co se týče třeba biobavlny, z níž šijí trička, když se na kyrgyzstánských polích sázela, sklízela i vážila, byli tam.
A byli také v Německu, kde se bavlna vyčistila a upředla se z ní nit, a poté konečně v Česku, když z ní vznikla látka. „Známe celý proces od semínka po tričko,“ tvrdí Robin Štrégl. A tohle hodlají dodržet u každého produktu.
Od bavlny k vlně, stříhané z kyrgyzských oveček, vedla zajímavá cesta. Na jejím konci je nyní nová samostatná firma Kyrino Wool Company, která bude vlnu nabízet v rámci B2B – a to částečně i pro jejich původní značku OWEN STITCH. Na začátku cesty byla přitom pouhá túra do hor.
„Jel jsem v covidové době hikovat do Kyrgyzstánu,“ vzpomíná Pavel Dolníček. „Když se přihnala bouře, místní pastevci mi u sebe nabídli útočiště,“ vypráví mladý muž, který nakonec s pastevci strávil pět dní. Sledoval, jak zacházejí se svými ovčími stády, a došlo mu, že právě našel, co s Robinem hledali.
Pro svou značku tehdy chtěli kůži, která nepochází z masakru na jatkách, ale z místa, kde se zvířata pohybují volně. To místo našli v Mongolsku, začali pracovat na dodavatelském řetězci, jenže pak přišla válka na Ukrajině a logistika opřená o Transsibiřskou magistrálu se uzavřela.
V Kyrgyzstánu však oba muži objevili nečekanou příležitost. Od úvodních neúspěchů, kdy chodili po tržištích v Biškeku a s prezentací vytištěnou v ruštině hledali někoho, kdo by jim o místním byznysu s vlnou něco řekl, se dostali až k jednomu z kandidátů na příštího kyrgyzského prezidenta.
Ten nyní s jejich pomocí hodlá restartovat vlněný průmysl, udolaný současným obchodem s Čínou. Právě Čína po rozpadu Sovětského svazu převzala otěže a postupem času srazila ceny tak nízko, že se Kyrgyzstánu obchod s vlnou už dlouhé roky nevyplácí.
Zatímco OWEN STITCH dnes generuje obrat v nižších jednotkách milionů, Kyrino Wool Company už se pohybuje v desítkách. Vlněný byznys půjde nadále cestou B2B a jejich brand chce nabídnout více produktů jak pro B2B, kdy k jejich klientům patří České dráhy či Freshlabels, tak pro koncového zákazníka.
Za něco málo přes rok už Dolníček a Štrégl dovezli se svou Kyrino Wool Company do Evropy 120 tun vlny, která je dodavatelsky levnější – přitom jde o naprosto identické merino s tloušťkou vlákna osmnáct až 24 mikronů.
Při pročítání toho všeho vás možná napadne otázka: jak se z dvou mladých mužů, jednoho se zkušenostmi z mezinárodního obchodu a druhého s praxí fotografa, vůbec stanou profíci na bavlnu, kyrgyzské ovce a japonské tkalcovské stavy?
„Prostě najdeme toho, kdo o tom na celém světě ví nejvíc, a za tím pak s úctou jdeme a poprosíme ho, aby nás něco naučil,“ vysvětluje Pavel Dolníček. Evidentně to funguje: přesně takhle například zašli za šéfem největší myčky vlny na světě, která se nachází na Novém Zélandu, a zeptali se ho, kde dělají chyby. Dnes je jejich poradcem pro celý projekt.
„Nikdy ale nechceme dělat desítky stylů džínů, to by šlo proti naší filozofii,“ zdůrazňuje Štrégl. „Džíny, které tady dnes vidíte, byly vyrobené v České republice. Na jejich výrobu je zapotřebí dvanáct různých šicích strojů, látku selvedge denim, z níž jsou vyrobené, pro nás utkali v Japonsku na tkalcovských stavech Toyoda, které jsou staré přes padesát let,“ popisuje.
Při otázce na to, kde vidí značku za tři roky, až bude načase se postupně začít stěhovat z rekonstruovaného Nákladového nádraží Žižkov, se na sebe Pavel s Robinem podívají a pokrčí rameny: „Jestli nám bude všechno klapat, tak už se sem za tři roky beztak nevejdeme.“
