skip to main content
Architektura

Proč bychom nemohli mít legrační budovu? Eva Jiřičná nejen o tom, co chybí Praze

Na začátku nás nepřijali s otevřenou náručí, ale konala se debata a dnes schodiště stojí a neslyšela jsem žádnou kritiku. Nebo jsme přestavovali budovu vedle domu, kde bydlel Mozart. Nejdříve se památkáři ohradili, tři měsíce jsme debatovali, dospěli k řešení a za rok a půl bylo hotovo. Během dvou let vznikl i projekt moderní přístavby k domu z roku 1760, kde sídlí velvyslanectví.

Také projekt napoprvé zamítli a bylo třeba diskutovat a hledat cestu. Pro srovnání, v Plzni teď po deseti letech doděláváme nástavbu nemocnice. S tím se opravdu musí něco stát. 

Reklama

Na čem teď v Česku pracujete?

Naše kancelář AI DESIGN mimo jiné pracuje na administrativním a bytovém domě na Rohanském ostrově, zámku v Pardubicích, děláme malou dostavbu ve Voršilské v prostoru knihovny Václava Havla a přestavujeme také aulu univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. 

Stavitelé to teď nemají jednoduché. Ceny stavebního materiálu závratně stoupají. Děje se to i v Anglii?

Jsme na tom stejně, bohužel. Vinili jsme Brexit, ale je to všeobecný problém. Když jsem coby porotkyně procházela novými budovami, některé byly jen v první fázi dokončení. Jejich majitelé trnuli, jestli budou vůbec kvůli zvýšeným nákladům dokončené. 

Reklama

Jaká byla situace a atmosféra v Británii před pondělním rozvolněním covidových opatření?

Když jsem minulý týden nastupovala do metra, bylo prázdné. Dnes se do něj skoro nebylo možné dostat. Od pondělí máme svobodu, ale uvidíme, jak bude vše fungovat. Mnoho lidí se ještě bojí a taky si zvykli nic nedělat. Nikdy už to podle mě nebude jako před covidem, v pozitivním i negativním slova smyslu.

V Londýně se mění drasticky způsob práce, nemyslím, že by se lidé vrátili do kanceláří na pět dní v týdnu. Bude nutné debatovat o budoucnosti školní výchovy. Lékařská péče je ve špatném stavu, na operaci čeká třináct milionů lidí. Přišla doba, kdy je třeba začít splácet, co si stát půjčoval na zvládnutí pandemie.

I přes svůj věčný optimismus si prostě nemyslím, že se vrátíme do starých kolejí. Ale brečet nad rozlitým mlékem je zbytečné, je třeba jít dál. 

Jak dlouho jste nebyla v Česku?

Rok a půl. Chystám se přiletět hned, jak nebudu muset v Praze do karantény. Mám tu malý byt a neumím si představit, že bych v něm byla několik dní zavřená. Už od jara jsem očkovaná.

Předchozí stránka

Reklama
Reklama