Kolaps a diagnóza diabetu přiměly šéfa STRV Luba Smida přehodnotit svůj přístup k život i byznysu. Po podpisu smlouvy s Ironmanem se sám přihlásil na závod. Sport už nebere jako hobby, ale jako investici. „Když funguje tělo, funguje hlava i byznys,“ píše v osobně laděném textu.
Začátkem února jsem seděl ráno v Airbnb ve Phoenixu v Arizoně, kam jsem jel na závod v Hyroxu, a akorát na mě vyskočila notifikace se smlouvou s Ironmanem, novou globální spoluprací STRV. Podepsal jsem ji. A do patnácti minut jsem sebe i pár kolegů přihlásil na poloviční závod Ironman v Baku. Pátého září vyrážíme.
Hyrox
Hyrox je globální fitness závod, který v halovém prostředí kombinuje běh a funkční trénink. Všichni závodníci na celém světě absolvují stejný formát: osm kol, přičemž každé kolo tvoří kilometr běhu následovaný jedním stanovištěm se specifickým cvikem (například práce na trenažérech, tlačení saní, angličáky, výpady s pytlem nebo hody medicinbalem).
Koncept komplexně testuje sílu i vytrvalost a díky identickým podmínkám umožňuje přesné porovnávání výsledků na mezinárodní úrovni.
Tenhle moment pro mě není o prestiži značky Ironman. Je to osobní potvrzení něčeho, co jsem si před sedmi lety odmítal přiznat: sport a byznys pro mě nejsou dvě různé disciplíny. Je to jeden a ten samý svět.
A právě o tom chci v tomhle textu psát. Ne o Ironmanu jako o hobby. O tom, proč je nasazení, které do sportu dávám, jednou z nejlepších business investic, kterou jsem kdy udělal.
Když tě jipka donutí přehodnotit život
Před třicítkou vypadal můj život úplně jinak. STRV měla pověst firmy, která umí budovat skvělý tech a také pořádat velké party. Pálily se peníze, pilo se, nespalo se, fungoval jsem na adrenalinu a mládí. Sport jsem měl rád odjakživa, ale zdraví pro mě nebylo prioritou. Prioritou byl růst firmy.
Pak jsem skončil na jednotce intenzivní péče. Diagnóza: diabetes prvního typu.
Ze dne na den se všechno změnilo. Přestal jsem pít, předělal stravu a začal cvičit. Prostě jsem musel. Co jsem ale nečekal, je, že mě to posune dál, než kam jsem se chystal. Když funguje tělo, funguje hlava. Když funguje hlava, funguje byznys.
LUBO SMID NA FORBES BUSINESS FEST 2026
Lubo Smid míří na Forbes Business Fest 2026! Letos ho neuvidíte jen na pódiu mezi řečníky. Na festival přiváží také speciální Longevity Challenge, v rámci které si budete moci na vlastní kůži vyzkoušet hodinový trénink po boku špičkových závodníků ze světa Hyroxu.
Kupte si vstupenky včas a buďte u toho. Kompletní informace najdete na webu a zaregistrovat na Longevity Challenge se můžete v aplikaci Forbes Events (pro Google a pro Apple).
Trvalo mi přes deset let budování STRV, abych si uvědomil, co vlastně chci stavět. Dlouho jsem nedokázal odpovědět na jednu banální otázku: „Na jakém typu produktů STRV pracuješ nejradši?“ Projekty jsme měli napříč obory, a právě proto jsme dlouho neměli ostrou konkurenční výhodu. Odpověď na tu otázku jsem ve finále našel mimo kancelář – v posilovně, na kole, na startovní čáře. A ve chvíli, kdy jsem ji našel, začalo se toho spoustu dít skoro samo.
Jak dnes vypadá můj týden
Trénuju šest dní v týdnu a dnes už skoro každý den dvoufázově. Den začínám v 7:30 svou rutinou. O něco později přichází na řadu bulletproof coffee – káva s máslem ghí a MCT olejem, která mi při nízkosacharidové stravě dodá energii bez glykemického výkyvu.
S prvním jídlem pak následuje suplementační protokol inspirovaný Bryanem Johnsonem a Davidem Sinclairem. Základem je NMN (derivát vitamínu B3) a resveratrol pro podporu NAD+ a buněčné regenerace. K tomu přidávám omega-3, vitamin D3 s K2, magnézium, kreatin a probiotika, plus pár dalších věcí podle toho, na co se zrovna v tréninku nebo práci zaměřuji.
Není to biohacking pro biohacking. Je to součást toho, jak si s diabetem udržuji stabilní hladiny a maximální výkon.
První dvě až tři hodiny dne pak věnuju schůzkám anebo pracovnímu focusu. Nesportuju hned po probuzení, protože tělo podle mě ještě není připravené na maximální výkon. Teprve pak přijde první trénink, po něm oběd, odpoledne deep work, večer regenerace: sauna, ledová káď, kompresní kalhoty. A pokud je na programu druhá fáze, jde se znovu.
Foto poskytl Lubo Smid
Hlavní zaměření mám pořád na Hyrox. Komunita kolem tohohle nového sportu mě baví tak, jak jsem si to dlouho neuměl představit. A ačkoliv se z Hyroxu stala trochu senzace a sociální sítě jsou jím přesycené, mě pořád naplňuje. Dává mi přesně to, co jsem hledal. Cíl zůstává stejný: trénovat, dokud se nekvalifikuju na mistrovství světa. Uvidíme, v jaké věkové kategorii to bude. K tomu teď přibyl Ironman a přes léto plánuju přejet Ameriku na kole.
Trenérsky se obklopuju tím nejlepším. Přípravu mi dlouho dělal Hunter McIntyre, několikanásobný mistr světa v Hyroxu. Teď trénuju s Dylanem Scottem a můj dobrý kamarád (a dnes už občas i tréninkový parťák) je nejlepší Čech v Hyroxu Tomáš Tvrdík. Všichni tři patří do Hyrox Elite 15 (nejlepších patnáct atletů na světě).
Protože když se chci někam dostat, potřebuju se obklopovat lidmi, kteří už tam jsou. A tak to platí všude, nejen ve sportu a byznysu.
Kolik mě to celé stojí? Upřímně: řádově statisíce korun ročně. Startovné 500 dolarů na Ironmana je jen špička ledovce. Letenky na závody, trenéři, fyzio, masáže, kontrastní terapie, vybavení, gadgety, suplementace, strava ušitá na míru… A k tomu ta nejcennější položka: čas.
Když se chci někam dostat, potřebuju se obklopovat lidmi, kteří už tam jsou. A tak to platí všude, nejen ve sportu a byznysu.
Většina lidí se mě ptá, jestli je to udržitelné a jestli se to vyplatí. Odpověď je čím dál jasnější: nejenže se to vyplatí, ale je to jedna z nejlepších investic, kterou jsem kdy udělal. A mluvím i o návratnosti pro firmu.
Kde to všechno začalo
Jeden z momentů, kdy mi to definitivně docvaklo, byl v Barry’s. V roce 2018 jsme s Davidem Semerádem začali chodit do tělocvičny Barry’s ve Venice Beach v Los Angeles. Líbilo se nám to tak, že jsme si řekli: navštívíme všech padesát studií po celém světě. Tehdy to znělo jako bláznivý nápad. A z dnešního pohledu to byl nejlepší sales pitch, jaký jsem kdy udělal, aniž bych pitchoval cokoliv.
O dva roky později jsme pro Barry’s postavili Barry’s X, produkt, který během covidu přenesl zážitek z jejich „Red Room“ do online prostředí. Desítky tisíc dolarů, které jsme investovali do Barry’s World Tour, se nám vrátily v řádech milionů v několikaleté spolupráci. Byl to systém, který se později stal základem toho, jak dnes v STRV získáváme ty nejzajímavější klienty.
Ta změna, kterou jsem prošel já osobně, se přirozeně propsala i do firmy. Dřív velké party, dnes posilovna přímo v kanceláři, běžecké skupiny, společné starty na závodech, wellness akce. Přirozeně k nám přicházejí lidé, klienti i zaměstnanci, pro které jsou výkon, zdraví a disciplína hodnotami.
Dřív velké party, dnes posilovna přímo v kanceláři, běžecké skupiny, společné starty na závodech, wellness akce.
Dnes máme v klientském portfoliu značky jako Gold’s Gym, Barry’s, Chirp, METHOD, Major League Soccer, Arnold Schwarzenegger a teď přibývá Ironman. A není to výsledek nějakého brilantního business development playbooku, ale důsledek toho, že tím skutečně žiju.
Na schůzce s lidmi z Ironmanu tak nemusím vysvětlovat, proč chápu vytrvalostní sport. Věřte mi, rozdíl mezi obchodníkem, který to popisuje, a partnerem, který to žije, je fundamentální. Ten rozdíl se dá z druhé strany stolu cítit za třicet vteřin.
Proč Ironman a proč právě teď
Ironman nás loni v létě oslovil sám ohledně spolupráce. Přiznávám, že zpočátku jsem se myšlence, že bych ho absolvoval sám, spíš vyhýbal. Hyrox je mému srdci bližší, je silovější, kratší, trénink není tolik o objemu, sedí mi. Ale když jsme začali jednat o spolupráci, řekl jsem si: pokud tu smlouvu podepíšu, na závod se přihlásím. A tak jsem po podpisu v Phoenixu okamžitě odklikl registraci na triatlon známý jako 70.3 v Baku. Pátého září poletíme.
Ironman 70.3
Ironman 70.3, často označovaný jako poloviční Ironman, je populární série triatlonových závodů testující extrémní vytrvalost a všestrannost sportovců. Závod se skládá ze tří na sebe bezprostředně navazujících disciplín: 1,9 kilometru plavání, 90 kilometrů jízdy na kole a 21,1 kilometru běhu (klasický půlmaraton).
Samotný název závodu odkazuje na celkovou překonanou vzdálenost v mílích (70,3 míle, tedy přibližně 113 kilometrů). Tento formát představuje dostupnější, ale stále velmi náročnou výzvu oproti plnému dlouhému triatlonu, která komplexně prověří fyzickou kondici, schopnost přechodu mezi sporty i psychickou odolnost účastníků.
Nedělám Ironmana jen proto, abych udělal Ironmana. Dělám ho, abych byl živoucí připomínkou toho, o čem STRV je. Chci být chodící vzor. Když naši klienti z fitness a sportovního světa vidí, jak vypadá můj kalendář, nepotřebuju dlouhé prezentace. Vidí, že v 37 letech dokončuji polovičního Ironmana, mířím na mistrovství světa v Hyroxu a v létě se chystám přejet Ameriku na kole.
Foto poskytl Lubo Smid
Žádné další důkazy v tu chvíli už nikdo vidět nechce. Je to jiná forma důvěryhodnosti a pro mě ta nejčistší.
Místo oslavy narozenin vyrážím prvního července na kole napříč Amerikou. Představa tohohle závodu mě fascinuje dlouho, ale nejedu závodit, chci si tenhle cíl splnit pro sebe.
V STRV jsem si vzal měsíc volna a plán je jasný: přejet USA od pobřeží k pobřeží. Snad to za tu dobu zvládnu. Jen jak je mým zvykem, nevybírám si tu nejjednodušší cestu, proto pojedeme opačným směrem, než je oficiální závod. Většinu času se pojede proti větru, a tak vzniklo Headwind Coast to Coast, z Times Square na Santa Monica Pier.
Rád sleduju Jesseho Itzlera a dlouho ve mně rezonuje jedna jeho věta: na svém bucket listu bys měl mít alespoň pár věcí, kterých se tak trochu bojíš. Tohle je přesně ono. Nejde tam o život, ale bude to napínavé. A je poměrně pravděpodobné, že se mi to vůbec nemusí povést. A přesně to je na tom to krásné.
Co si z toho beru
Dlouho jsem nevěděl, jaký typ firmy vlastně budujeme. Dnes odpověď znám: STRV je nejsilnější technologická firma pomáhající sportovním, fitness a lifestyle značkám dominovat v digitální éře. Barry’s byl první velký důkaz konceptu. Ironman je nejnovější článek stejného příběhu. A už teď vím, že nebude poslední, v pipeline máme další, které nejsou zdaleka omezené jen na sport.
Princip je totiž přenositelný: jakmile do byznysu vpustíte to, co vás opravdu žene, přestanete se snažit a začnete tvořit. Ty nejcennější věci, které mám, tedy čas a nasazení, dávám do toho, abych naší pozici dal maximální legitimitu. Ne marketingem, ale životem.
Před třicítkou bych si nedokázal představit, že tohle budu psát. Zdraví bylo dole na seznamu, byznys nahoře. Dneska vím, že to byla falešná volba. Byznys jede nejlíp, když mi jede zdraví. Zdraví jede nejlíp, když vidím v byznysu smysl. A klienti přicházejí nejčastěji ve chvíli, kdy se ideu nesnažíte jen prodávat, ale žijete ji.
