skip to main content
Komentář

Proč svět kupuje české koruny? Chce kvalitu s vysokým výnosem

Jan Berka vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na hospodářskou politiku, finanční trhy a bankovnictví. Ve finanční skupině Roklen začal pracovat v roce 2014 jako editor. Postupně se vypracoval na pozici hlavního editora a analytika devizových trhů. Aktuálně je šéfredaktorem finančního portálu Roklen24 a hlavním FX analytikem. Externě přednáší na vysoké škole CEVRO Institut.

Patříte-li stejně jako já mezi fanoušky devizového trhu, vaši pozornost nepochybně upoutala česká koruna. Její vstup do nového roku se povedl, když během necelých čtyř obchodních dní zpevnila o více než dvacet haléřů až na nejsilnější hodnoty za téměř deset let. Co jí dodalo vítr do plachet? A jak dlouho může tento vítr vydržet?

Obchodování na přelomu roku má svá specifika. Sváteční období je obvykle spojeno s nízkou likviditou, začátek nového roku pak s návratem obchodníků lačně otevírajících nové pozice. Koruna prošla tímto obdobím bez ztráty květinky. Žádné oslabení nebo dlouhé obchodování do strany, ale postupný posun k čím dál silnějším hodnotám vedoucím až k proražení významných technických úrovní kolem 24,70 za euro.

Reklama
Jan Berka

Za tímto pohybem stálo hned několik faktorů, jeden z nich však převyšuje ostatní. Česká národní banka patří ve výčtu světových měnových autorit mezi ty s nejagresivnější měnovou politikou. Od června 2021 zvýšila úrokové sazby o 350 bazických bodů, a navíc, jak guvernér ČNB Jiří Rusnok naznačil na prosincovém zasedání, další zvýšení budou následovat.

Centrální banka se ve snaze snížit inflaci a udržet inflační očekávání na úrovni inflačního cíle evidentně rozhodla obětovat část budoucího ekonomického růstu a zvýšit svou hlavní sazbu významně nad čtyři procenta.

Rusnokův jestřábí komentář byl natolik přesvědčivý, že tržní korunové sazby začaly zaceňovat možnost posunu až k pěti procentům na začátku letošního roku. Stalo se tak navíc v prostředí relativně pozitivní nálady světových trhů, které zatím úspěšně ignorují celosvětový trend narůstajícího počtu nakažených covidovým virem. Zapomenout pak nesmíme ani na sezonnost, která historicky potvrzuje tendenci koruny zpevnit na začátku roku.

Reklama

Domácí měna tak stojí na dobrých základech podporujících její další posilování. Sázka na korunu z titulu rozšiřujícího se úrokového diferenciálu slibuje slušný výnos v rámci strategie carry trade.

Nahrává tomu také prostředí nižší volatility devizových trhů a fakt, že česká ekonomika v očích zahraničních investorů znamená kvalitu, ať už z titulu dobrého ratingu, stále relativně nízkého zadlužení, tak i s nadsázkou použitého proxy rizika bankrotu v podobě swapů úvěrového selhání.

Nejde však o výhled zcela bez rizik. Koruna spadá do skupiny rizikových měn, které jsou citlivé na změny globální tržní nálady, ale i na změny americké měnové politiky s důrazem na její utažení.

Globální tržní nálada se může snadno zhroutit například dalším zhoršením pandemie. U americké měnové politiky pak můžeme v podstatě s jistotou říct, že se dočká nejen ukončení programu nákupů aktiv, ale i prvního postcovidového zvýšení sazeb. Neznámou zůstává rychlost a intenzita. Naštěstí pro korunu, vývoj posledních několika týdnů naznačil, že je kurz vůči americkému dění relativně rezistentní.

Hlavní vlnu novoročního posílení má domácí měna zřejmě za sebou. Na týdenním horizontu ji čekají dvě hlavní události, a to zápis ze zasedání ČNB zveřejněný v pátek a inflace za prosinec reportovaná ve středu. U obou převažují rizika na straně silnější koruny. To samé platí i pro budoucí komentáře členů bankovní rady ČNB, kterých se s jistotou dočkáme ještě před únorovým zasedáním.

ČNB ve své současné prognóze pracuje s kurzem koruny během prvního čtvrtletí na úrovni 24,40 za euro. My v Roklenu jsme o něco opatrnější, už jen proto, že další zvýšení sazeb ČNB je v trhu z velké části zaceněno. Ve zbytku roku ale věříme v posun směrem k hranici 24,00 za euro.

Pomoci by mu k tomu měla nejen stabilita sazeb ČNB na vysokých úrovních v rozmezí 4,5 až pět procent, které považujeme za vrchol aktuálního úrokového cyklu, ale rovněž zlepšení pandemické situace a postupné odeznění brzd globálního ekonomického růstu, zejména v podobě omezení na straně nabídky.

Reklama
Reklama