Vánoce se kvapem blíží a obchody i značky snižují ceny, aby ještě více podpořily nákupní šílenství jménem Black Friday. Kvůli pandemii se většina této nákupní horečky letos odehraje online. Ale co na tento festival nezřízeného konzumerismu říká naše životní prostředí?
V evropských zemích nemá Black Friday, původně americký výmysl, nijak dlouhou tradici. Například v Česku se „slaví“ jen několik posledních let a co do rozsahu nemá s tím americkým mnoho společného. Dost možná je to však jen otázka času.
Stačí se podívat na Velkou Británii, kde se první oficiální Black Friday datuje do roku 2013, avšak o co později tam nákupní akce z USA dorazila, o to výrazněji se na ostrovech zabydlela.
Podle analýzy britského portálu Money jen britské dodávky zboží zakoupeného v rámci Black Friday vychrlí do ovzduší 429 tisíc metrických tun skleníkových plynů. To je srovnatelné množství, jako má na svědomí 435 zpátečních letů mezi Londýnem a New Yorkem.
Navíc se očekává, že objem online nákupů se letos na Black Friday oproti loňskému roku zvýšil o 14 procent, ekonomické nejistotě způsobené koronavirem navzdory. To by z letošního černého pátku udělalo kvůli emisím spojeným s dodávkami zboží podstatně víc znečišťující událost než když dřív.
Money nicméně nenabízí porovnání s předchozími lety, a výše uvedeným číslům tak v jejich zprávě chybí kontext. Statisíce tun CO2 vychrlené do ovzduší zní jistě hrozně, ale není úplně jasné, jak moc špatné číslo to v historickém srovnání je.
Společnost použila pro výpočet metodologii založenou na datech z výzkumů spotřebitelského chování a data britských doručovacích společností. Počítala tak s tím, že na jeden balíček připadá v průměru 3,68 kg emisí CO2, a prezentovaná čísla tak nepopisují vývoj v čase.
Je 429 tisíc tun CO2 hodně? Rozhodně. Za celý rok 2019 má Velká Británie na svědomí 351,5 milionu tun skleníkových plynů, a pokud jsou výpočty správné, jediná nákupní akce se na celoročním znečištění podílí 0,12 procenta. Když vezmeme v úvahu, že celkové emise za rok 2020 se díky pandemii očekávají nižší než v roce 2019, relativní dopad jediného nákupního dne na znečištění planety tím ještě vzroste.
Black Friday také podnítil debatu, zda jsou online nákupy pro životní prostředí horší než nakupování v kamenných obchodech.
Na složitost celého problému poukazuje nedávná britská studie, která došla k závěru, že když si zákazník objedná zboží online a sám si ho vyzvedne, vyprodukuje se méně emisí, než když vyrazí na nákupy do tradičních kamenných obchodů. V případě doručení domů je však uhlíková stopa větší.
Problematiku komplikuje i takzvaný faktor „poslední míle“, který sleduje efektivitu poslední části cesty zakoupeného zboží. Čím víc zboží se v této poslední části doručuje najednou, tím nižší je logicky relativní podíl jednoho balíčku na celkových emisích. Emise se také dále snižují ve chvíli, kdy doručovací společnosti mění auta se spalovacími motory za auta elektrická či jízdní kola.
Celá debata o ekologii doručování balíků však opomíjí ještě mnohem podstatnější problém – množství emisí vyprodukovaných při výrobě, používání a případné likvidaci veškerého nakoupeného zboží. Během životního cyklu výrobku se totiž vyprodukuje mnohonásobně více emisí než jen při jeho cestě ke koncovému zákazníkovi.
A vzhledem k tomu, že až osmdesát procent výrobků zakoupených ve Velké Británii během Black Friday se vyhodí po jednom či dokonce žádném použití, je namístě podívat se na celou problematiku ze širší perspektivy. Právě ta v debatách nejen o online nakupování často chybí, jak připomíná Stuart Capstick, zástupce ředitele Centra pro klimatickou změnu a sociální transformaci (CAST) na univerzitě ve velšském Cardiffu.
„Studie Money je určitě alarmující, ale je to pohled na pouhý konec celého procesu,“ říká Capstick. Zpráva se podle něj vůbec nezabývá samotnou příčinou problému. „Základní otázka, kterou si zde musíme položit, je: proč všechny ty věci vůbec kupujeme?“ ptá se vědec.
Capstick a jeho kolegové z univerzity se zabývají výzkumem dopadu chování spotřebitele na životní prostředí a s tím souvisejícím omezením spotřeby. Možná překvapivě jsou závěry jejich práce poměrně pozitivní.
„Náš výzkum během pandemie ukázal, že lidé se bojí klimatické změny a dalších problémů životního prostředí. A že se možná nechtějí vrátit do stejných konzumentských kolejí,“ shrnuje Capstick. „Koronavirová krize a s ní spojená izolace je určitě velmi nepříjemná a stresující, ale mnoho z nás donutila přehodnotit životní priority.“
Se svým týmem zjistil, že se lidé během izolace snaží neplýtvat jídlem, nakupují méně věcí s jednorázovým využitím a snaží se také více recyklovat. Z výzkumu dále vyplynulo, že trávíme méně času nakupováním a více času tvůrčími a odpočinkovými činnostmi.
„Značně se snížila i útrata za věci pro zvířecí mazlíčky, kosmetiku, elektroniku, nábytek a telefonické nebo internetové utrácení,“ všimli si autoři výzkumu. „Výzkum ukazuje, že sice potřebujeme určitou míru materiálního pohodlí, ale rozhodně nepotřebujeme většinu věcí, které jsou nám předkládány na Black Friday,“ soudí Capstick.
A skutečně: řada studií zabývajících se materialismem, výší příjmů a jejich vzájemným propojením odhaduje, že více neznamená vždy lépe. Moderní minimalistické hnutí pak na tomto zjištění zakládá celou svou filozofii.
„Staré návyky se však mění pomalu. V naší kultuře je zakotvená spousta tradic a zvyků spojených například s Vánocemi,“ pokračuje Capstick. „Zkuste se sami sebe zeptat na jednoduchou věc – byli byste ochotni říct svým blízkým včetně dětí, že jim letos kvůli klimatické změně nekoupíte žádné dárky k Vánocům?” ptá se britský vědec.
Naději nabízí třeba dva roky starý sociologický průzkum na téma společenských konvencí. Odhaluje, že k tomu, aby se změnily návyky celé společnosti, stačí změna jen u méně než deseti procent jejích členů. Pak už se vše může rozhýbat jako lavina.
„Změny v chování lidí během pandemie ukazují, že přehnaná spotřeba není v naší společnosti nevyhnutelná,“ připomíná Capstick. „Pokud budeme dost odhodlaní, můžeme svodům a tlakům ke konzumaci odolat. Co nás čeká, až se nám podaří hyperkonzumní fázi překonat, je velká neznámá. Ale v našich silách to určitě je.“
