Pro většinu představují překážku, kterou musejí zdolat, aby se dostali k obsahu na internetu. Za cookies se přitom schovává výdělečný byznys řízený data brokery –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ společnostmi, které se vámi schválenými „sušenkami“ živí.

Jsou to firmy, jež zajímá, na co klikáte, co kupujete i kde se pohybujete. Tato data shromažďují, třídí a následně prodávají. Kromě cookies, tedy malých kousků kódu uchovávajících informace o uživateli, k tomu využívají také veřejné záznamy či příspěvky na sociálních sítích.

Jako nejefektivnější z těchto sběračů se prozatím ukázali Američané. Tamní společnosti jako Equifax či Acxiom pracují s údaji stovek milionů lidí a kyberbezpečnostní společnost Kaspersky odhaduje velikost celého byznysu s daty v přepočtu na téměř pět bilionů korun ročně.

Údaje ale data brokeři neshromažďují pro sebe. „Mají o ně zájem, protože je mohou využít k vytváření profilů uživatelů, které jsou cenné pro marketingové účely, cílenou reklamu a obchodní strategie,“ vysvětluje expert kybernetické bezpečnosti Karol Suchánek.

Mezi jejich největší odběratele tak patří hlavně marketéři a pojišťovny. Ti za informace platí, aby lépe porozuměli svým zákazníkům, optimalizovali marketingové kampaně nebo hledali nové obchodní příležitosti, například voláním klientům.

„Lze díky nim také nabízet uživatelům personalizované produkty a služby či předvídat jejich nákupní chování nebo politickou orientaci,“ popisuje Martin Půlpán, majitel kyberbezpečnostní společnosti Cloud 9.

Hodnota dat se však výrazně liší. Podle dřívějších informací britského deníku Financial Times stála informace, že chce člověk koupit nové auto, pouhých 0,05 koruny, zatímco to, že je žena těhotná, bezmála tři koruny.

Data sbírá také často probíraná sociální síť TikTok. „Tam je objem shromažďovaných dat o uživatelích obrovský a navíc velmi detailní. Provozovatelé tak dokážou vytvořit obsáhlé profily, které jsou pro marketéry i další subjekty nesmírně cenné,“ přibližuje expert. 

info Foto Freepik
Mezi největší odběratele dat patří hlavně marketéři a pojišťovny.

Těžko odolatelný byznys je to i pro některé antivirové společnosti. „Ty mohou svými produkty monitorovat komunikaci uživatelů, jejich chování na počítači a na internetu a některé z nich tato nasbíraná data monetizují a prodávají je třetím stranám,“ vysvětluje Půlpán.

Data uživatelů tak sice před jinými hrozbami chrání, některé na nich ale samy vydělávají. „V minulosti to byla například kauza Avastu,“ připomíná Půlpán problém české společnosti.

Firma založená osmýmčtrnáctým nejbohatším Čechem, tedy Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou, dostala předloni pokutu 13,7 milionu eur (345 milionů korun) za nepřímý prodej osobních údajů přes dceřinou společnost Jumpshot.

Ve Spojených státech si pak loni vysloužila pokutu ve výši 16,5 milionu dolarů (více než čtyři sta milionů korun) za nepravdivé informování o užívání dat uživatelů.

O data se zajímá i druhá strana kyberbezpečnostního byznysu. „Mnoho hackerských skupin funguje podobně jako data brokeři a pomocí škodlivých programů dokážou shromáždit velmi citlivé informace o uživatelích, kterým napadnou počítač nebo telefon,“ vysvětluje Půlpán.

Naběračem dat jsou i nástroje umělé inteligence, jež anonymně jen vypadají. Některé společnosti proto svým zaměstnancům výslovně zakazují řešit přes ně interní firemní záležitosti, a jiné si dokonce platí za vlastní, u kterých mají nad zadanými daty kontrolu. Tak to vyřešila například drogerie DM s chatbotem dmGPT.

Data brokeři vědí, s kým na internetu hovoříte, kolik času na webech trávíte nebo jaké zařízení k surfování využíváte.

Data brokeři jsou ale schopni zužitkovat i důvěrné informace, jež o vás nemusí vědět ani nejmilovanější. Kromě věku, pohlaví, lokality či rodinného stavu je zajímá také to, co se vám líbí, jaké články čtete a na které položky klikáte v e-shopech.

Shromažďují rovněž, s kým na internetu hovoříte, kolik času na webech trávíte nebo jaké zařízení k surfování využíváte. Slídění jde však ještě dále. „Existují modely odhadující příjem, majetek či potenciální bonitu uživatele,“ upozorňuje Půlpán.

„Ze samotných vzorců chování tak vzniká komplexní profil, kdy algoritmy a umělá inteligence dokážou předvídat i pravděpodobné budoucí jednání nebo preference uživatele,“ dodává expert na kyberbezpečnost. Toho využívají také politické strany, které jsou díky těmto datům schopné ovlivnit chování sociálních skupin.

Lze se ale proti sledování a profilaci bránit? „Úplně se tomu vyhnout nelze, uživatelé však mohou rizika a šíření vlastních dat alespoň omezit,“ myslí si Půlpán.

Začít je možné kontrolou nastavení používaných aplikací nebo webových stránek a omezením sdílení polohy, přístupu k mikrofonu či fotoaparátu na nezbytné minimum. Suchánek doporučuje si pozorně si číst i podmínky používání.

Někdy uživatelé data odevzdají také vědomě sdílením svého soukromí na sociálních sítích, a proto by měli přemýšlet nad tím, co zveřejňují.

Zrádné jsou na sociálních sítích i různé hry a kvízy, které také slouží ke sběru uživatelských dat. „Uživatelé mohou mimo jiné požádat o odhlášení z různých marketingových seznamů a programů,“ dodává Suchánek.

info Foto Unsplash
Zrádné jsou na sociálních sítích i různé hry a kvízy, které také slouží ke sběru uživatelských dat.

K ochraně údajů může posloužit využívání více e-mailových adres a zapnutí soukromého módu v prohlížeči či služby VPN. „Tyto nástroje mohou pomoci skrýt online aktivitu a identitu uživatelů,“ zmiňuje Suchánek.

Ti, kterým už nevyžádané e-maily či telefonáty přicházejí, se mohou zachovat podobně jako Suchánek. Ten aktuálně řeší, že se jeho soukromé číslo dostalo k těmto zprostředkovatelům dat.

„Všechno to začalo telefonátem jedné paní, která mi nabízela nějaké služby. Okamžitě jsem ji zastavil a zeptal se, kde vzala můj mobilní telefon. Řekla, že z webu Lusha.com,“ popisuje expert.

Obrátil se proto na web se zájmem zjistit, co o něm ví a odkud to vzal. A společnost odpověděla s přehledem známých e-mailových adres, pracovních pozic i lokací, se kterými je spojen. Díky GDPR totiž mají občané Evropské unie řadu práv, jež se k poskytování informací o osobních údajích vztahují.

„Na uvedených datech je pak vidět, že jich spousta pochází ze sociální sítě LinkedIn a další nakupují od jiných zprostředkovatelů. Nyní chci kontaktovat každého z nich a zjistit, co o mně vědí a kde tyto údaje získali,“ vysvětluje Suchánek.

Jeho hlavní motivací je odkrýt, kde na něj vzali soukromé číslo. Nikde ho totiž nezveřejnil.