Dobrá rada je nad zlato i kryptoměny, ale musíte o ni stát. V opačném případě hrozí, že pocítíte vztek, frustraci, obavu z vlastní nekompetence i pocit, jak někdo překračuje vaše osobní hranice.
Nevyžádaná doporučení všichni nenávidíme, ale kdo je i nevědomky nedává, ať první hodí kamenem. Stojí ale za to se kontrolovat a s radou přispěchat jen v okamžiku, kdy je o ni opravdový zájem.
Stopka by se měla rozsvítit, kdykoli jde o vzhled. Myslíte do dobře, bez pochyby. Ale ať vás ani nenapadne kolegovi vnucovat, že by mu slušelo, kdyby se oholil, ostříhal si vlasy nebo se začal jinak oblékat.
Můžete být tisíckrát samozvaným expertem na firemní dresscode, ale pokud vaše šéfovská pozice neobnáší také dohled nad dodržováním firemního zevnějšku, držte jazyk za zuby.
To platí také, pokud jde o minulost. Nehodnoťte jednání druhých, když už nejde změnit. Soustřeďte své síly k tomu, aby se chyba napravila. Nikoli na to, abyste dali najevo, že vy byste se v takové situaci zachovali rozhodně jinak. Lépe se nebudete cítit ani jeden z vás.
I jídlo se může ukázat jako minové pole, pokud jde o nevyžádané rady. Během pracovního oběda komentujete, že z pouhého salátu se kolega nenají nebo proč si kolegyně dává dvě přílohy. Jestli nejste certifikovaný výživový poradce (nikoli kouč z Instagramu), rozhodně nikdo není zvědavý na názory o tom, že „dospělým lidem mléko škodí“ a podobě.
Osobní život nevyžádané rady přímo přitahuje. Z nějakého záhadného důvodu se domníváme, že zrovna my víme nejlépe, proč ještě kolega nemá partnera, jak má kolegyně vychovávat děti a kdy je nejlepší čas na stěhování do společné domácnosti.
Nejdůležitější poučka v této kategorii zní: osobní život kolegů, spolupracovníků, ale i přátel či rodinných příslušníků bez vyzvání nehodnotíme nikdy. Chceme-li si zachovat jejich důvěru a respekt.
Není nic horšího, než šéf, který se dotazuje své podřízené, zda myslí už na děti (a ona zrovna bojuje s neplodností, nebo rodinu vůbec neplánuje).
„Proč si kupuješ nový iPhone? Není to pro tebe jen drahá zbytečnost?“ Jestli máte dojem, že přátelé zbytečně utrácejí a rodiče tu novou televizi nepotřebují, je to čistě vaše věc.
Ale někomu, s kým nesdílíte společný rozpočet, nemáte právo promlouvat do duše ohledně voleb, do čeho dotyčný investuje peníze.
Existuje vůbec nějaký způsob, jak komentovat životy ostatních, aniž bychom ubližovali? Ze začátku se často přistihnete, že ze zvyku byste se opět v konverzaci vytasili s nějakou zaručenou radou.
Vždy, když tak chcete učinit, musíte požádat o svolení. „Zajímá tě moje zkušenost?“ nebo „Mohl/a bych ti říct, jak bych to řešila?“ Takovými větami dáváte najevo respekt a ctíte osobní hranice svého okolí. Vnímejte druhého člověka, zda kývá proto, že ho skutečně zajímá, co chcete říct, nebo ho k tomu nutí situace.
Akceptace nevyžádané rady toho, kdo ji uposlechne, vrhá do podřízené pozice. Benefitem respektujícího jednání je, že se lidé ve vaší přítomnosti budou cítit bezpečně a sebevědoměji.
