Chcete na firemní konferenci promítnout skvělý finský dokument na aktuální téma? Vylepšit víkendový sraz s přáteli projekcí vodáckých filmů? Oslovit hosty svého podniku pop-up kinem na letní zahrádce nebo zorganizovat přehlídku českých filmů ve vísce na opačné straně zeměkoule?
Artinii – zkratka pro Art in Intelligent Interaction – je nová platforma, která chce skrze progresivní technologie propojovat filmaře s publikem kdekoli po světě. „Stačit jim k tomu bude počítač a projektor,“ tvrdí její tvůrci.
Od pohledu sehraný tandem čtyřicátníků nejspíš do schematické šablony o zakladatelích technologického startupu nezapadá, energie se z nich ovšem přímo valí. A oba se netají smělými cíli: nastavit nové standardy filmové distribuce.
Projekt, na kterém poslední rok a půl intenzivně pracuje více než třicetičlenný tým, vzniká v inkubátoru SEBRE. Miliardáři a vlastníci skupiny Jan Fidler a Petr Němec do rozjezdu Artinii dosud investovali zhruba čtyři desítky milionů korun. Nápad však v mysli Ctirada Hemelíka, jednoho ze zakladatelů ambiciózního startupu, zkondenzoval mnohem dřív.
Už v roce 2007 připravoval Hemelík v Praze přehlídku filmů zaměřených na osobnostní rozvoj. „Snímky jsem komplikovaně sháněl tři čtvrtě roku a pak překvapeně sledoval, jak jsme za víkend několikrát vyprodali kino,“ vzpomíná. Odtud byl jen krůček k myšlence, že podobných vyprofilovaných komunit po světě existují tisíce.
„Ať už se jedná o motorkáře, dobrovolné hasiče, či fanoušky béčkových hororů, komunitu provázanou společným zájmem můžete jednoduše nasměrovat k obsahu, který ji zajímá.“
Současně ve světě každoročně vzniknou tisíce filmů a pouze malé procento z nich se k divákům dostane přes tradiční kinosály. O menších filmech, které nedosáhnou na mezinárodní distribuci, se běžný divák nemá šanci dozvědět. A naopak, filmoví tvůrci či producenti jej nedokážou oslovit.
V této pomyslné zemi nikoho ucítil Hemelík byznysovou příležitost a rozhodl se do ní zavést „spoj“. S Vítem Krajíčkem, který má čtvrt století zkušeností se softwarovým vývojem pro velké korporace, se před pěti lety pustil do tvorby platformy, která dokáže obsáhlou a různorodou databázi filmů z celého světa nabídnout tomu správnému uživateli.
„Několik let sbíráme veřejně dostupná data o filmech včetně tržeb, diskusí a komentářů fanoušků,“ shrnuje Krajíček do jedné věty několikaletý vývoj analytických modelů a doporučovacích algoritmů. Momentálně má Artinii v katalogu 600 titulů, zápis dalších 4000 je předjednán. Do konce roku by ale platforma měla uživatelům nabídnout knihovnu čítající 40 až 50 tisíc titulů.
Nové akvizice budou přibývat skrze mezinárodní síť partnerů. „Ti zároveň vyhledávají a zaznamenávají Artinii promítací místa mimo tradiční kinosály, kde pravidelně probíhají filmové dny,“ vykresluje Hemelík aktuální projekt, který by měl filmové zážitky přinést na stovky filipínských ostrovů, kde běžná kina zcela chybí.
Projekt v prvních letech dvojice dotovala z vlastních zdrojů a zainvestovala do něj řádově jednotky milionů korun. Šanci otestovat si potenciál svého dítěte dostala, když Jan Svěrák k osmdesátinám svého otce připravoval obnovenou premiéru digitálně vyčištěné Obecné školy a chtěl film znovu uvést do kin. Distributoři se však tvářili odmítavě: klasika, která co půl roku běží v televizi, by si prý v kině diváky nenašla.
„Napadlo nás nabídnout film českým komunitám, kterých je více než 800, a poté se znovu pokusit o česká kina. Za osm týdnů jsme domluvili 160 placených projekcí doma i po světě. Promítalo se v melbournském kině, v přístřešku na Bali nebo jen tak u ohně v novozélandském Aucklandu,“ popisuje Hemelík akci, která vynesla čistý zisk v řádech stovek tisíc korun.
„Standardně si s vlastníky práv zisk dělíme rovným dílem – tuto akci jsme dělali jako dárek pro Zdeňka Svěráka a výnos jsme věnovali remasteringu filmu,“ upřesňuje Hemelík.
Úvaha, že se jim pod rukama rodí byznysově zajímavý nástroj pro alternativní filmovou distribuci, který dokáže prodloužit životní cyklus snímků, vracet na plátna i starší tituly a nacházet nejen pro ně nová publika, se tandemu potvrdila. Potřebovali však další investice, které technologický vývoj nakopnou a urychlí.
Krajíčkův tým pracoval na vlastním přehrávači s ochrannými prvky, které dostojí bezpečnostním standardům tzv. DCP kopií filmů. Zjednodušeně řečeno jde o pevné disky s audiovizuálními soubory uloženými v šifrovaném formátu, jenž znemožňuje pořídit neautorizované kopie nebo promítat film mimo předem dohodnuté podmínky. K přehrávání tohoto formátu je ovšem nutná drahá technika, takže mimo kina je využití DCP kopií v podstatě nedostupné.
„My umíme film jednoduše dodat i do turistického resortu na odlehlém ostrově na Filipínách. Nebo do hotýlku na Šumavě,“ argumentuje Krajíček.
Proti masivně nastupujícím VOD (Video On Demand) platformám však Artinii producentům garantuje vyšší ochranu proti podobně masivnímu pirátství. „U platforem typu Netflixu, kde v přehrávači sledují jednu kopii filmu lidé na opačném konci světa, dešifruje Artinii Cinema Player film při každém přehrávání kousek po kousku,“ popisuje Vít Krajíček s nadšením technologii, která prý využívá armádní bezpečnostní standardy.
„Dokážeme kontrolovat počet přehrání každé zakoupené kopie a informace o promítání zapisujeme do blockchainu. V případě pirátské kopie z telefonu nebo kamery jsme schopni jako forenzní detektivové určit, kde k natočení došlo, a to díky unikátním vodoznakům, kterými prokládáme video- i audiostopu filmu specificky pro každé promítání,“ popisuje Vít Krajíček.
V barokních interiérech pražského paláce DRN, byť s výrazným autorským dotekem architekta Stanislava Fialy, působí technologický jazyk kapku bizarně. Do jedné z nejatraktivnějších kancelářských budov Prahy se tým ajťáků přestěhoval počátkem loňského roku po vstupu strategického investora – DRN rovněž patří do portfolia skupiny SEBRE.
Vedle dobré adresy ale především dva miliony dolarů od SEBRE umožnily Hemelíkovi s Krajíčkem projekt technologicky dotáhnout a letos v červnu virtuálně odprezentovat filmovým profesionálům na festivalu v Cannes jako jeden ze tří inovativních projektů v rámci sekce Cannes Next.
V těchto dnech měla v Artinii vrcholit příprava na uvedení jejího produktu na mezinárodní trh. Efektní spuštění komunitní distribuční platformy měl zajistit Zátopek režiséra Davida Ondříčka – domovská SEBRE v projektu figuruje jako koproducent.
„Nechali jsme na tom měsíce práce, vytipovali a nakontaktovali tisícovky běžeckých komunit napříč světem,“ vyjmenovává Hemelík zmařené plány. „Premiéru producenti odsunuli o rok, ale to nás nezastaví, místo Zátopka obíhá alespoň republiku Kofokino,“ dodává bez zbytečných chmur.
Projekt připravili s Kofolou, pro kterou Artinii sestavilo letní kolekci retro filmů do restauračních pop-up kin. Začátkem prázdnin se startup podílel také na technickém odbavení filmové přehlídky Tady Vary, která v 94 kinech po celé ČR a nabídla 16 filmových titulů.
Hemelík jedním dechem dodává, že pandemie, která na několik týdnů celosvětově uzavřela kinosály, jim naopak otevírá nové příležitosti. Právě Artinii bylo v době nouzového stavu mezi prvními organizátory alternativních projekcí v Česku na netypických místech. Promítalo se v autokinech, na Vltavě, kde diváky místo do sametových sedaček usadili na šlapadla, na zdi domů ve vnitrobloku, nebo dokonce na skály.
„Práce s komunitami je z dlouhodobého hlediska naše priorita a věřím, že i naše know-how, které rozvíjíme každý den. Delivery a security však může být cestou, jak rychle poskytnout naše služby celému světu a nakopnout tím náš byznys. A pokud to správně uchopíme, tak i zásadně zjednodušit a rozšířit stávající a občas bohužel zastaralé distribuční modely,“ shrnuje Hemelík.
