skip to main content

Proslavil je falický tvar rozhledny. Mladí architekti kultivují okolí Liberce a staví i na Kostarice

Snímky dřevěných rozhleden na vrcholu Stráž v Krkonoších plní už několik týdnů sociální sítě. Zachycené jsou v záři vycházejícího i zapadajícího slunce anebo z ptačí perspektivy.

Za souborem vyhlídek stojí mladí architekti  z libereckého ateliéru Mjölk Jan Vondrák a Jan Mach. A není to poprvé, kdy se díky nim mohou turisté do kraje rozhlížet z výšky. Za dobu existence studia už je to počtvrté. Ta úplně první rozhledna budí dodnes u některých lidí rozpaky. Její pravý název je sice Věž Vokurka, svým falickým tvarem ale spíše evokuje pánské přirození.

„Ten tvar se nám líbil. Když jsme ji tehdy před lety nakreslili, objížděli jsme starosty po kraji a hledali, kdo by ji chtěl. Nakonec se zalíbila v Heřmanicích na Frýdlantsku. Když jsme ji představovali tamním zastupitelům, myslím, že je to pobavilo,“ vzpomíná Jan Vondrák. 

Reklama

Na tom, že si založí svůj vlastní ateliér, se dohodli spolužáci Mach s Vondrákem už při studiích na vysoké škole. A slovo dodrželi, už týden po promoci ještě s dalším spolužákem Pavlem Nalezeným vybírali pro studio jméno. Docela netradičně. „Přiznávám, byli jsme tehdy trochu opilí, protože jinak by nás to asi nenapadlo. Na stůl jsme položili švédsko-český slovník, protože já tehdy chtěl na stáž do Švédska, a tak se trochu tu řeč učil, a jeli jsme po jednotlivých slovech, které nás nejvíce zaujme. Nakonec jsme z deseti nejlepších vybrali mjölk, v překladu mléko,“ prozrazuje Jan Vondrák. 

A i když architekty ostatní od jména odrazovali s tím, že si je nikdo nezapamatuje a nenajde, názvu se nevzdali. První tři roky života ateliéru ale zrovna jednoduché nebyly. Podle Vondráka nikdo studenty na škole neučí, jak hned po studiích ateliér založit, předpokládá se, že absolventi nejdříve do nějakého zavedeného studia nastoupí a postupně si začnou vytvářet jméno a nacházet klienty.

„My neměli žádnou zakázku, dlouho jsme byli živi jen na rohlíku s hořčicí a pár měsíců kreslili návrhy v jedné místnosti na privátu u kluků, kteří chodili ještě do školy. Postupně jsme si ale nějaké portfolio vybudovali, navrhli Vokurku a pak už se nám začalo dařit čím dál líp,“ dodává Vondrák.

Ateliér prošel v průběhu let několika změnami. V jednu chvíli v něm bylo až sedm partnerů, ale žádní zaměstnanci, model, který v cizině funguje, se Liberečanům neosvědčil. Nakonec z něj, v dobrém, odešel i Pavel Nalezený, který si založil své vlastní studio Raketoplán.

Mjölk má dva partnery, zhruba osm architektů a jednoho stavaře. A chystá se rozdělit na dvě divize – architektonickou, která ponese stejné jméno jako dosud, a stavebně inženýrskou. Ta se bude jmenovat mjölking. A v nejbližší době je v  plánu i založení developerské firmy Kikimora. Podle Vondráka se ateliéru daří, v současné době stále více investorů přestává stavět a vyčkává, až zlevní stavební materiál. Mezitím čas využívají k tomu, že přemýšlí nad tím, co budou stavět, a to znamená více práce pro architekty, kteří mohou pracovat na projektových přípravách.

„Během covidu se myšlení lidí hodně proměnilo. Začíná jim více záležet na místě, kde dům postaví. Uvědomují si, že je důležité, aby se jim tam líbilo, protože je možné, že v něm budou trávit mnohem více času než v minulosti. Počítají daleko víc s pracovním prostorem pro home office i pro domácí výuku svých dětí,“ upozorňuje Vondrák.

Reklama

Kromě soukromých projektů ale architekti rádi pracují i na těch firemních. Například v Brumově-Bylnici staví ústředí firmy Kloboucká lesní, ve Vimperku pak vyrůstá podle jejich návrhu továrna na košile pro rodinnou firmu Vavi. „Nás baví pracovat s klienty, kteří mají za sebou nějaký zajímavý příběh, mnoho z nich se stalo i našimi přáteli. Přece jen, abychom poznali, co chtějí, musíme se jim dostat pod kůži a často se dozvídáme i to, co ani vědět nechceme.“ 

Ze stotisícového Liberce architekti nikdy neodešli, to se ale teď načas může změnit. Ateliér totiž pracuje na velké zakázce v Kostarice ve Střední Americe. Oslovil je Filip Žák, který tam přesídlil poté, co prodal svůj podíl ve společnosti Eyelevel a uprostřed džungle vybudoval pro svou rodinu ojedinělý resort.

„Původně jsme měli pracovat jen na části projektu, nakonec kreslíme všech třicet vil. A příležitostí práce je tam pro nás dost, je tak klidně možné, že časem si tam zřídíme nějakou menší pobočku,“ prozrazuje Vondrák. Mezitím se ale chtějí architekti věnovat i veřejnému prostoru v Liberci.

Už před lety přišli s nápadem veřejné sauny, kterou přes noc postavili na molu uprostřed liberecké přehrady. Nabídli ji městu, radnice ale odmítla a architekti museli „černou“ stavbu pod hrozbou vysoké pokuty odstranit. Přestěhovali ji na koupaliště v Kateřinkách, kde slavila u místních návštěvníků úspěch.

Ostatně i v Liberci se na ni během krátkého působení zavedl pořadník. Loni přebral pod svou správu ateliér Lesní koupaliště. Léta zanedbávanému areálu chtějí architekti znovu vrátit někdejší slávu. V plánu je stavba prvorepublikové plovárny, veřejná sauna s celoročním provozem, bufet a sociální zařízení.

Na projekt za bezmála pět milionů korun dostali zhruba devět set tisíc z participativního rozpočtu města a peníze získávají i od různých dárců. Už na podzim by tak mohla na koupališti začít vyrůstat ocelová hala s plechovou střechou, která zakryje samotné zázemí a umožní rozdělit projekt do fází a přistavovat podle toho, jak budou k dispozici peníze. 

V loňském roce měla firma obrat zhruba tři a půl milionu korun, letos by měla být podle propočtů asi na dvojnásobné částce. 

Reklama
Reklama