Od tramvají k prolamování tabu ohledně podoby erotických pomůcek. Anna Marešová je produktová designérka, ověnčená řadou ocenění, a dnes provozuje značku Whoop·de·doo, se kterou čerstvě dosáhla dalšího úspěchu: v crowdfundingové kampani na výrobu menstruačních kalíšků vybrala přes milion korun.
Nebylo to přitom poprvé, kdy ji její nápad dovedl k sedmicifernému jackpotu. Kudy vedly cesty Anny Marešové k prvnímu milionu?
Můj táta razí filozofii, že majetek a velké množství peněz svazují a přinášejí starosti. Do jisté míry s ním souzním, ale na druhou stranu jsem odmalička měla ráda atmosféru pánů továrníků ve filmech pro pamětníky a s obdivem sledovala záběry z výrobních linek a fabrik. Fascinovalo mě to.
Když jsem byla větší, bavilo mě si na sebe šít a vymýšlet vlastní módní značky. Když jsem pak po letech obhajovala svou diplomovou práci – sadu intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo, můj dětský sen o vlastní značce ve mně přetrvával.
Moje práce se díky Národní ceně za studentský design objevila v médiích a já jsem dostala příležitost. Lidé měli o produkty zájem a já měla vizi – vizi prémiové značky pro ženy, která bude nabízet kvalitu a zároveň to bude něco, co mně samotné na trhu chybělo.
Věřte svým dovednostem a vizím
Když jsem se před sedmi a půl lety rozhodla začít s výrobou a prodejem „na vlastní triko“, spousta zkušených kamarádů podnikatelů mi to rozmlouvala s tím, že mi tenhle můj „dětský“ obchodní model (první produkt vydělá na ten další a tak dál) nemůže fungovat. Viděli to zvenku. Malou holku, která má necelý metr šedesát, vypadá sotva na dvacet a chce mít svoji značku.
Ale já už měla za sebou 10 let produkčních zkušeností, a tak jsem se nebála všechno si zorganizovat, zařídit a oslovit výrobní firmy. A tím, že jsem odmala „poslušná holčička“, a k tomu cítím možná až přehnanou zodpovědnost, tak se mi bez závazků k někomu dalšímu pracovalo svobodněji. Neměla jsem zodpovědnost za cizí peníze.
Vzala jsem si stavební spoření a šla jsem do toho, protože jsem tomu věřila. A řekla jsem si, že v nejhorším případě to bude jenom můj průšvih. A to mě uklidňovalo.
I když moje vize byla velká, začala jsem postupně. Pouze s jedním produktem, abych zjistila, zda to lidi opravdu chtějí. A ono to zafungovalo.
S odstupem času chápu obavy svých zkušených kamarádů. Nyní už bych je měla taky, protože vím věci, které jsem tenkrát nevěděla. Já ani nevěděla, že existuje nějaký online marketing, a prodeje jsem rozjela úplně z čista ze svého e-mailu a pak i díky tomu, že ten produkt si lidé chválili a posílali tu informaci dál.
Hlavou proti zdi. Trpělivost a kvalita
Značce jsem dala jasné body. Na prvním místě byla kvalita produktů. I proto jsem se rozhodla pro výrobu v České republice. Protože jsem byla hnána vnitřní představou, jak mají produkty vypadat, vybírala jsem výrobce a dodavatele ani ne tak podle ceny, ale spíš podle toho, jaký mají přístup k výrobě. Jestli je vlastně zajímá, co vyrábí, a jestli mají rádi výzvy.
Párkrát jsem měla nakročeno to vzdát. Třeba když jsem na crowdfundingové platformě Indiegogo před pěti lety „předprodala“ vibrátory za milion korun a následně jej utopila ve vývoji vibrátoru, který se nedařil.
Ale obrnila jsem se trpělivostí, a i když se vše opozdilo a já si musela půjčit z banky na další investice ve vývoji a provoz, podařilo se to dotáhnout do konce. A výrobu rozjet, aniž bych musela utíkat někam za levnou výrobou do Číny. Letos se mi dokonce moje teorie o lokální výrobě potvrdila.
Když byla pandemie a nikdo netušil, co se bude dít, obvolali jsme naše české dodavatele a výrobce a věděli, co se u nich ve fabrikách děje. Věděli jsme, že se sice všechno trochu zdrží, ale výroba ani kontakt se nepřerušily.
Buďte úsporní
Nedělalo mi problém se uskromnit, veškeré finance dávat zpět do firmy a spoustu věcí si vyřešit sama a tím ušetřit. Takže jsem dělala úplně všechno. Od běžných kancelářských prací, balení zásilek přes design až po řízení výroby a prodej.
Veškeré investice jsem zvažovala a vždycky jsem si pokládala otázku, zda skutečně to či ono nezbytně potřebuji. Bylo důležité mít fungující mobil a počítač. Místo luxusní kanceláře jsem měla jednu místnost od svých kamarádek (byl to jejich sklad), kde se dělo vše. Včetně kompletace produktů. Díky tomu jsem mohla opravdu s malým budgetem rozjet výrobu a celou značku.
Ale nejde to donekonečna. Nastal moment, kdy jsem si řekla, že je potřeba posunout se a začít práci delegovat. Paradoxně to byl pro mě dost těžký úkol. Neuměla jsem to. A stále se to učím. Je to, jako když máte přeskočit potok. Musíte vychytat ten okamžik, kdy už máte na zaměstnance nějaké peníze, ale musíte si vybrat ty, kteří vás podpoří, nikoli zruinují. A skočit.
Dávejte důvěru
Teď jsem ve fázi, kdy si dopřeju pohodlnou židli a moc ráda platím lidem za skvěle odvedenou práci. A taky zbožňuju, když přijdou se svými nápady a já jim můžu nechat volný prostor.
I přesto, že jsem po předchozí zkušenosti říkala, že do žádného crowdfundingu už nikdy nepůjdu, šla jsem. Dneska je poslední den naší kampaně na HitHitu na nový Whoop·de·doo menstruační kalíšek. A bylo to úplně jiné než před pěti lety. Máme něco přes milion.
A už teď vím, že nový produkt stihneme. Nebyla jsem v tom totiž sama. Takže jsem si to vlastně i užívala a mohla se soustředit na to, co mi jde nejlépe – na vývoj produktů. A najednou jsem měla prostor na další aktivity, třeba na náš nový podcast o intimitě.
Nechte si pomoct, když vám to někdo nabídne
Bez lidí okolo sebe, které to moje nadšení a urputnost bavily a drželi mi palce, bych to nedala. A ani bych se nedopočítala, kolik lidí mi pomohlo. Moji bývalí spolužáci a nyní kolegové, se kterými doteď spolupracuji, mi na začátku za svou práci neúčtovali a domluvili jsme se, že jim zaplatím, až na to budu mít. A to se stalo. A já jsem jim dosud vděčná. A těch lidí, kteří mě podpořili, je fakt hodně. A je důležité na to nezapomínat a držet sliby.
Co
bych udělala jinak?
Někdy
mám pocit, že muži jsou obdařeni jednou skvělou vlastností. Umí
se na věci podívat s větším nadhledem a neřeší tolik
detailů.
Někdy se zaseknu nad drobností, která ve výsledku nemá pro celou firmu zas až takový význam, takže občas něco tímto přístupem zpomalím a zbytečně vyčerpám hodně svojí energie. Takže si myslím, že bych ten volant neměla držet tak pevně.
