Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská se ve svém komentáři zabývá rekordním schodkem rozpočtu a vyvrací levné argumenty, že státní kase brzy dojdou peníze.
Na konci letošního února stát hospodařil s rekordním schodkem ve výši 86 miliard korun, o tři miliardy hlubším, než by odpovídalo dvěma dvanáctinám novelou schváleného schodku ve výši půl bilionu korun.
Kdo sleduje vývoj okolo veřejných financí, asi ho nepřekvapí, že za propadem stojí výpadek daňových příjmů. Nejen DPH a spotřebních daní, které souvisí se zpřísněním protikoronavirových opatření, ale i daní z příjmů.
Do nich se z gusta zakously na úplném závěru roku schválené daňové změny, kterými byla zrušena superhrubá mzda a snížila se daňová sazba na 15 procent, na jednu z nejnižších v EU. Jen za dva měsíce roku proto ve státní kase chybí zhruba sedm miliard korun!
Přesto běžné výdaje státu i po vyloučení vyplacené státní pomoci postiženým podnikatelským subjektům dál rostou. Žádné úspory, žádný tlak na zvyšování efektivity, produktivity, digitalizace služeb a tak dále.
Nic z toho, co se nyní děje v soukromé sféře, která hledá úspory v desítkách procent a utahuje si opasek až na první dírku. A to nehovoříme o zavřených provozovnách, ve kterých majitelé, pokud chtěli přežít, museli zredukovat náklady na více než polovinu.
Naopak obsluha vzlínajícího veřejného dluhu, který už loni překonal hranici dvou bilionů korun, šplhá po exponenciále výš a výš. Jen za první dva měsíce zaplatili daňoví poplatníci prostřednictvím státní kasy na úrocích čtyři miliardy, loni přitom za stejnou dobu skoro desetkrát méně (0,46 miliardy).
Když si stát amputuje nohu
Státní rozpočet stojí na dvou nohách – pilířích: na příjmech a výdajích. Stát si v té nejméně vhodné době ale amputoval část své levé nohy, když se připravil o necelých 90 až 120 miliard daňových příjmů pro dva následující roky.
A zdaleka to není malá částka: zhruba šest procent celkových letošních příjmů státního rozpočtu! Víra, že se tyto peníze vrátí do státní kasy v podobě vyšších daní ze spotřeby (DPH a spotřební daně) zásluhou oživení spotřeby, byla lichá od samého počátku.
Podle našich propočtů se do domácí ekonomiky skrz spotřebu měla šanci vrátit jen zhruba polovina z celkového výpadku daňových příjmů, zbytek měl skončit v úsporách (zhruba tři desítky miliard) a ve výdajích za dovezené zboží (něco přes deset miliard).
Rostoucí sklon domácností spořit v době nejistoty a vzdalující se termín otevření obchodů, restaurací a služeb dál ztenčují potenciál daňové rošády nakopnout spotřebu a s ní i ekonomiku.
Tučný půlbilionový schodek musí stačit
Chybějící daňové příjmy nebude úplně snadné pokrýt ani po oživení ekonomiky, které očekáváme ve druhé polovině roku za předpokladu proočkování kriticky ohrožené části populace. Snadné sice ne, ale stále možné a reálné. Levné argumenty, že státní kase brzdy dojdou peníze, neobstojí ve světle následujících informací:
Evropská unie poskytla formou úvěru Česku jednu miliardu eur (přes 26 miliard korun) na úhradu nákladů spojených se státní podporou zaměstnanosti – takzvaný Antivirus, přičemž se rovnou zavázala vyplatit ještě letos další miliardu eur.
Tyhle dvě miliardy eur pokryjí nejen doposud vyplacenou pomoc v programu Antivirus (29,3 miliardy ke konci února 2021), ale dosavadním tempem čerpání vystačí až do konce letošního roku. Finančně nejštědřejší program nám tak předfinancuje evropský rozpočet.
Programy státní pomoci postiženým firmám se jen štědře tváří, nebo spíše jsou jen jako štědré prezentovány. Jejich čerpání vázne. Kdyby stát měl dostát svému slibu poskytnout firmám až 289 miliard korun na přímé pomoci z loňského jara, musel by dosavadním tempem vyplácet pomoc ještě dalších osm měsíců.
Že s tím ve skutečnosti ani novelizovaný rozpočet nepočítá, je věc druhá a zároveň smutná. Novelizace rozpočtu ale zvýšila celkovou částku na pomoc podnikatelským subjektům z původně schválených 58 miliard na více než 90 miliard. A ty by při současném tempu výplaty pomoci měly stačit zhruba do září.
Sedmnáct miliard korun získá Česko formou předfinancování projektů v rámci Evropského plánu obnovy, a pokud připraví kvalitní projekty, které budou v Bruselu obratem schváleny, mohou být už letos načerpány další miliardy korun z tohoto fondu.
A koneckonců nemusíme sahat jen do „cizích kapes“. Nemalé úspory by obratem přineslo zrušení selektivní slevy na jízdném (čtyři až šest miliard) a vrácení snížení daně z nafty (asi pět až šest miliard). O úsporách na provozních výdajích a o co nejrychlejší digitalizaci veřejných služeb ani nemluvě.
Zvětšit si manévrovací prostor ve státním rozpočtu je před volbami velmi lákavé. Oč více ale popustíme uzdu teď, o to pevněji budeme poté držet uzdu nakrátko. Schválená rekordní výše schodku na letošní rok překonávající osm procent HDP nabízí dostatečný prostor pro podporu ekonomiky, když bude správně a účelně využita.
Vracet deficit státního rozpočtu do původních „rozměrů“ a číselných řádů v desítkách, ne stovkách miliard a odvrátit sešlápnutí dluhové brzdy bude vyžadovat i bez jeho dalšího navýšení nepopulární a politicky odvážné řezy jak do příjmů, tak do výdajů!
