Nenápadná, ale světově úspěšná. Česká společnost BTL poráží americké giganty a diktuje budoucnost globálního trhu s medicínskými přístroji. Tomáš Drbal je už třicet let u toho – a pustil nás za oponu byznysu i do tajných vývojových laboratoří.
Od podlahy ke stropu bzučí v regálech oranžovo-černé 3D tiskárny. Vrstvu po vrstvě vyrábějí součásti prototypů, na první pohled celkem ordinérní záležitost ve firmě s vlastním vývojovým oddělením. Futuristicky vypadající průhledné krabice ve vedlejší místnosti už tak běžné nejsou – speciální tisk biokompatibilních materiálů je totiž pořád celkem vzácná disciplína.
Ale tady, v budově Cube v pražských Vokovicích přímo u nádrže Džbán, na 3D tiskárně nejenom vznikají díly, které mohou lékaři na měsíc voperovat člověku do těla, ale pracují tu i na pěstování kmenových buněk a dalších biotech projektech. S know-how jim pomáhá i investice do startupu Bene Meat, který v laboratořích o kus dál kultivuje hovězí maso ze zkumavky.
Jak to zapadá do strategie byznysu skupiny BTL, kterou živí výroba přístrojů pro estetickou medicínu, fyzioterapii a kardiologii? „Jejich primárním úkolem je teď skutečně přivést na svět kultivované maso, které zajistí udržitelnější svět. Zároveň si tak ale pod naší střechou budujeme špičkový tým biologů a chemiků, který dokáže v laboratoři pěstovat tkáně,“ začne vysvětlovat Tomáš Drbal, technický ředitel celé skupiny BTL.
Začne a pak se zarazí. Ve fascinujícím tématu by pokračoval dál, ale nemůže. Dnes je sice BTL firma na medicínskou techniku, zde v budově Cube, v srdci jejího vývoje, se ale píše budoucnost mnohem rozmanitější. Tady pracují na technologiích a projektech, které spatří světlo světa za čtyři nebo pět let. Do té doby? Přísně tajné.
Konkurence totiž nikdy nespí, jak by potvrdilo zdejší patentové oddělení, které jen za loňský rok řešilo čtyřicet tisíc reportů o narušení duševního vlastnictví BTL. A tak i možnost nahlédnout za oponu byznysu BTL a podívat se do jejich vývojového centra znamená spoustu vět useknutých v půlce a zavřených dveří, za které nemůžeme ani nahlédnout.
Tady totiž klíčí budoucnost vysoce kompetitivního oboru zdravotnických technologií, v němž česká skupina BTL patří mezi absolutní světové lídry. Ve fyzioterapii je největším výrobcem fyzikálních terapií na téhle planetě, v estetické medicíně je největším výrobcem neinvazivních technologií v Severní Americe – což je pro obor největší trh na světě.
Pobočky má BTL v osmdesátce zemí na pěti kontinentech, v Asii jde prudce nahoru v oblasti kardiologie, jako lídr trhu si získává jednu zemi Jižní Ameriky za druhou. Motorem globálního úspěchu, který za loňský rok společnosti vynesl tržby patnáct miliard korun, je právě těch několik pater v původně brutalistické betonové budově na kraji Prahy.
Tady na šesti tisících metrech čtverečních pracuje skoro pět stovek vývojářů na tom, jak bude v následujících letech vypadat byznys BTL a tím pádem i globální trh s medicínskými přístroji. Další inženýři jsou pak v menších R&D centrech, která má společnost v rakouském Grazu, bulharské Sofii a indickém Bengalore.
Firma, která má dnes po světě skoro tři a půl tisíce zaměstnanců, vznikla před třiceti lety na zelené louce. V roce 1993 to byla jednoduše parta univerzitních nadšenců z ČVUT. Už v základní sestavě figuroval vizionářský zakladatel společnosti Jan Vild, který se dnes drží mimo mediální reflektory, a taky technický ředitel Tomáš Drbal – na začátku pátý člověk ve firmě, v posledních letech její nejvíc viditelná tvář.
„Zpočátku jsme úřadovali v prostorách tělocvičné jednoty Sokol na pražském Břevnově, pak jsme se přesunuli do kulis převlékáren fotbalistů na Strahově,“ vzpomíná Drbal na začátky dnes miliardové BTL. První „výzkum a vývoj“ společnosti, která dnes ve svých útrobách skrývá klimatické komory, laboratoře elektromagnetické kompatibility, robotická ramena i vysokonapěťová a laserová pracoviště, tak probíhal mezi zavěšenými fotbalovými dresy.
Ne, že by lasery v té době potřebovali; prvotní podnikatelskou vizí byla distribuce kosmetiky – a s ní i název BeautyLine, prapůvod dnešní zkratky BTL. Jenže záhy se mladí podnikavci seznámili s fyzioterapeuty, kteří je popostrčili, aby využili svůj background v technice a kořeny na ČVUT a sestrojili jim mašinu na elektroléčbu.
„V porevolučních dobách byly k dispozici jen technologie z Ruska a NDR, které nestály za zlámanou grešli, a superkvalitní výbava ze západních proveniencí byla zase nedostupná finančně,“ říká Drbal. Potom to začalo nabírat na obrátkách – napřed východní trhy, Polsko, Rumunsko, Slovensko, ty přijaly firmu s otevřenou náručí.
Na zlomu milénia se BTL pokusila prorazit na Západ – ovšem s lehce fádními bílými přístroji pohořeli. V roce 2001 tak lidé z BTL přišli s radikálními změnami designu, v rámci kterých třeba instalovali do přístrojů dotykové obrazovky. V době, kdy dotyková obrazovka byla pořád ještě něco, co člověk primárně potkal při sledování Star Treku. Z minulosti zpátky do přítomnosti, do laboratoří, kde se vyvíjí, prototypuje a testuje budoucnost.
Přes průhlednou stěnu s bezpečnostním sklem vidíme do pracoviště týmu, který v BTL před nedávnem dokončil nový produkt – přístroj Exion, který za pomoci monopolární radiofrekvence a umělé inteligence vyhlazuje vrásky. „Chováme se startupově, jednotlivé týmy jsou dost autonomní, chceme, aby uvažovaly i fungovaly out of the box,“ říká šéf vývojářů Ondrej Pribula.
Jenom tak prý v BTL mohou vznikat věci, které zatím ještě na trhu neexistují. Vývoj tu musí být tvůrčí, vynalézavost a tvořivost mají dveře otevřené, žádný nápad není předem odsouzený jako špatný. „Většinu věcí, na kterých pracujeme, by jiné společnosti ani nezkusily. Nezavrhujeme ani na první pohled technicky nerealizovatelnéʻ návrhy. To je princip našeho myšlení.“
I proto jsou tu všechny dílny, zkušebny a laboratoře in-house, aby vývojáři nemuseli na testování čekat třeba i tři měsíce ve zkušebním ústavu. Investice do vývoje v BTL dosahují každý rok do miliard i proto, že podobné laboratoře vyjdou na desítky až stovky milionů – ale firma pak má konkurenční výhodu, když si její vývojáři do volné laboratoře zajdou stejně jednoduše, jako v korporátu vyřídí telefonát v prázdné zasedačce.
I díky tomu má dnes BTL 170 patentů v řízení a už patentovaných přes osmdesát unikátních řešení. Třeba kardiologické řešení pro léčbu náhlého úmrtí zejména mladých sportovců, které dnes využívají sportovní kluby po celém světě, nebo přístroj Emsculpt Neo, který prostřednictvím radiofrekvence a vysokovýkonného magnetického pole pomáhá eliminaci tuku a nárůstu svalů – a vysloužil si za to nejen pochvalu od spoluzakladatele Applu Steva Wozniaka, ale i milion terapií v rekordním čase.
Čím dál tím víc BTL do svých přístrojů zapojuje taky umělou inteligenci, i v ní vidí jednu z cest, kterými se budoucnost medicíny ubírá. „Zrovna nasazujeme AI do našich kardiologických přístrojů, od toho si slibujeme hodně,“ říká Tomáš Drbal na úvod rozhovoru.
Proč zrovna kardiologie?
Protože tam těch dat máme nejvíc, tím pádem máme umělou inteligenci na čem učit. Aktuálně tento projekt dokončujeme, máme v přístrojích analýzu rytmu – asi víte, že největším problémem je s arytmiemi, až třicet procent lidí trpí poruchami srdečního rytmu. Někoho to vůbec neohrozí, někoho ale ano. Naše umělá inteligence při EKG dává doporučení, řekne: Ten záznam je nějakým způsobem podezřelý, tam by mohla být nějaká vada.
Pane doktore, podívejte se na to…
Ano, ale podstatné je, že ta diagnostika taky hned řekne: Nejspíš tam nic není. Protože padesát procent pacientů jde k lékaři jenom na kontrolu, ale ve skutečnosti jsou zdraví. Tam vidíme největší úsporu času pro lékaře, že AI tuhle polovinu pacientů poměrně rychle vytřídí a může se věnovat nemocným pacientům, kteří jeho péči a odbornost potřebují. Proto se diagnostika zaměřuje na to, aby nejdřív identifikovala ty skoro určitě zdravé. U zbytku upozorní lékaře na anomálie v rytmu nebo morfologii.
Když říkáte skoro určitě zdravé, s jakou přesností je algoritmus schopný to určit?
Forbes Digital Premium
