Poblíž místa, kde se lámou Žižkov a Vinohrady, naproti kostelu Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, si kolemjdoucí korzující kolem čísla popisného 18 mohou na chvíli připadat jako na kdejaké Straße berlínského Kreuzbergu, které jsou charakteristické malými punkovými obchůdky, kolem nichž to žije.
Tady je to podobné. Hudba linoucí se z reproduktorů, postávající hlouček lidí, DJ za gramci za prosklenou výlohou, uvnitř menší bar a to hlavní – všude kolem hadry. Nejsem totiž v jedné z mnohých žižkovských hospod, ale v BlackBox Storu partičky působící už pět let pod značkou NeverEnough, která dalece přesahuje jen samotný streetwear.
„V našem obchůdku kombinujeme asi pět věcí, které jinde na světě nenajdeš: bar, prodejnu, galerii, šicí dílnu a kancelář, ve které se mezi šanony staví motorka,“ říká v nadsázce a se smíchem Daniel Göringer, jeden ze zakladatelů značky a obchodu, když nám zrovna na baru objednává třetinku Falkensteina s černou etiketou, na které je bílá lebka.
Tu tady vidíte v podstatě všude – na zdech, dveřích, terči na šipky, samolepkách a samozřejmě oblečení. Je to hlavní poznávací znamení celého brandu.
„Lebka je vlastně taková nadsázka, ale zafungovala. Je to jeden z bestsellerů. A pak ještě triko s Havlem. Toho budeme tisknout do té doby, dokud nebude zpátky na Hradě,“ přidává se do rozhovoru na stejné vlně naladěný druhý ze zakladatelů Josef Hykyš, který je hlavně grafickým mozkem celého konceptu, jenž před pěti lety vyvstal z komunity pohybující se kolem pražské elektronické hudební scény.
Spoluzakladatel NeverEnough Josef Hykyš
Daniela a Josefa totiž před více než 10 lety dala dohromady právě muzika. Dan, dodnes jeden z majitelů reklamní agentury Mustard, tvořící digitální komunikaci pro brandy jako Škoda Auto, Asahi či Pepsi, začal s Josefem a dalšími přáteli pořádat elektronický festival Soundfeer. Josef totiž není jen bývalý stavební projektant a dnes grafik pracující pro velké značky jako Pilsner Urquell, ale i jeden z původních redaktorů serveru Breakbeat.cz a také se skrývá pod DJ Saboteurem z libereckého uskupení Dyzlegtic Divizion.
„K festivalu jsme začali připravovat merch, který byl původně zamýšlen jen pro kamarády, jeden ročník jsme na něm ale utržili dost peněz, tak jsme nad ním začali víc přemýšlet. Narazili jsme na to, že tu nebyl vhodný kvalitní textil, na který by se dalo tisknout, vrhli jsme se tedy do výroby vlastního,“ vrací se do počátků Josef.
„A když už jsme si to vymysleli, tak nás napadlo si k tomu udělat hezkej obchod, který bude zároveň meeting pointem a barem,“ doplňuje ho Daniel, který už popíjí americký bourbon Bulleit, který se stal neodmyslitelnou součástí NeverEnough BlackBoxBaru.
Filozofií značky je na trh přinést kvalitní streetwearové oblečení, na které je podle zpovídané dvojice u fashion výrobců nahlíženo jako na módu druhé kategorie, nad kterou se kromě sériové výroby nevyplácí tolik přemýšlet a piplat se s ní. „Trvalo nám dlouho najít někoho, kdo by nám byl schopný dodat materiály v námi požadovaném střihu i kvalitě,“ říká Josef a zmiňuje mikinu Interceptor, vlajkovou loď kolekce, kterou v NeverEnough vyvíjeli několik let.
Během let se pak k dvojici přidal i Petr Novák, který se stal jednou z tváří značky, dnes ale kromě toho pomáhá s provozem celého podniku. A je to on, kdo v útrobách obchodu sestavuje svou custom made motorku.
Petr Novák v mikině Interceptor a tričku s motivem Václava Havla
Smyslem celého konceptu není jen prodávat vlastní oblečení s vlastními designy, ale nabídnout jej dál například kapelám a dalším uskupením, které by chtěly udělat svým nejvěrnějším fanouškům radost kvalitnějším ohozem. Potenciál vidí i v klubech, barech, restauracích a podobně, zkrátka všude, kde majitelé budují vlastní originální značku. S některými z okolí náměstí Jiřího Poděbrad už v tomto směru rozjel NeverEnough spolupráci.
„Chceme, aby se naše věci objevovaly i jinde. I to byl jeden z momentů, proč do všeho jít,“ říká Josef, jehož motiv můžete spatřit třeba i na hrudi „básníka“ Kata z hiphopového uskupení Prago Union, který patří také k častým návštěvníkům BlackBox Storu.
NeverEnough sází na spolupráci s umělci převážně alternativní scény. Na tričkách značky kromě vlastních designů najdete i potisky od výtvarníků, jako například Vojtěch Woody Trojak, Myokard, nebo francouzské ilustrátorky Apollonie Saintclair. Všechny kousky visící na ramínkách po celém obchodě nikde jinde v Česku nenajdete. A přece jen tu najdete i trochu toho Berlína. Kluci se totiž dali dohromady s tamní značkou The Dudes, pro kterou během koronaviru vystavěli novou místnost určenou jen pro její produkty.
„Líbí se nám věci od ilustrátora McBess a především jejich specifický smysl pro humor, proto jsme si padli do oka,“ vysvětluje Daniel, když mě provází prostorem obchodu do backstage, z které vedou dveře do krejčovské dílny. Tam se svými pomocnicemi tvoří střihy oblečení designérka a mistrová krejčí Mirka Gaffová.
NeverEnough, v kterém se ročně protočí tři miliony korun, by nerad zůstal jen v Praze, do budoucna plánuje své rozšíření dokonce za hranice republiky. Terčem se může stát Bratislava, Budapešť nebo i ten Berlín.
Zleva doprava Daniel Göringer, Petr Novák a Josef Hykyš
S čím parta z NeverEnough trochu bojuje, je tzv. „syndrom devadesátkovýho skateshopu“, jak uvádí Josef. BlackBox, tak jako první skejtové krámy, působí trochu komunitně, což v kombinaci s lehce morbidní estetikou některé kolemjdoucí odrazuje od návštěvy. Ostych kolemjdoucích paradoně pomohl narušit koronavirus. Ten sice podnik uzavřel, NeverEnough tým ale rychle do svého portfolia zařadil výrobu roušek, pro které si časem začali chodit všichni z širého okolí.
„Roušky za pár korun byl jakýsi sociální icebreaker. Najednou bylo vidět, že začínají chodit jiní lidé, jiné ročníky, i důchodci, nebo třeba policajti,“ pochvaluje si na závěr Dan, který už se těší na nový produkt, kterým budou trenýrky Dušan Klein v narážce na značku Calvin Klein. Prostě never enough zábavy.
