Strach z neúspěchu i z rizika. To je to, co dnes ovlivňuje lepší život v Česku. I proto je důležité nebát se vydat tam, kde se dařit nebude. Rada, která zazněla při debatě na konferenci Forbes Lepší Česko v Karlových Varech. Nevyřkli ji přitom žádní matadoři českého byznysu, ale zástupci mladé generace – zakladatelka startupu Robotwin Megi Mejdrechová, mladý politik Antonín Šváb a Max Kolowrat-Krakowský, partner ve venture kapitálovém fondu Credo Ventures.
„Připadá mi, že pokud někdo v Čechách neuspěje, právní systém ho trestá ve formě insolvenčního rejstříku, což je pro mě takový rejstřík hanby. Pak je pro něj těžší založit nějakou další firmu. Zároveň se na něj obecně společnost dívá skrz prsty za to, že neuspěl a byl neschopný,“ upozornil Max Kolowrat-Krakowský z letošních 30 pod 30.
Přitom v zahraničí to podle Kolowrat-Krakowského bývá přesně naopak. „Například v San Francisku se víceméně oslavuje už jen to, když člověk něco zkusí, třebaže pravděpodobnost, že uspěje, je minimální. A když podnikání nevyjde, je to v pořádku.“
Foto: @TonyKay.cz
Také Megi Mejdrechová, loňská členka 30 pod 30, si myslí, že problém je v tom, že se lidé bojí jít do rizika. A někdy si tím zavírají dveře před novými možnostmi. Vnímá to především v případě, kdy lákají nové lidi do týmu. Někteří se bojí opustit dosavadní pozici třeba kvůli hypotéce.
U nás ve startupu říkáme, že bychom zakázali hypotéky.
„Je to hrozná škoda. Lidé se často bojí věcí, které nejsou zas tak strašidelné, ale paralyzují je a tlumí jejich potenciál. U nás ve startupu říkáme, že bychom zakázali hypotéky, to je něco, co lidi strašně svazuje, brzdí a kotví je to v tom malém kolečku,“ vysvětluje zakladatelka Robotwinu.
Další brzdou rozvoje je podle trojice podnikatelů zkostnatělý vzdělávací systém, který mladým lidem neposkytuje dostatek prostoru pro profilaci mimo školní lavice.
Řeší se hlavně docházka
Antonín Šváb, který působí v poradních orgánech v oblasti školství a jako komunitní pracovník na Olomoucku, zdůraznil, že střední i vysoké školy stále málo podporují praktickou seberealizaci studentů. „Řeší se hlavně docházka. Individuální vzdělávací plány nebo možnost profilovat se v praxi či podnikání už během studia jsou pro většinu studentů téměř nedostupné. Přitom školství by mělo podporovat talenty v tom, aby získávaly zkušenosti i mimo školu, a pak je uznávat jako součást vzdělávání,“ říká Šváb.
S tím souhlasí i Megi Mejdrechová, která zavzpomínala na svá studia na ČVUT. Během nich se podle svých slov za celou dobu téměř nesetkala s lidmi z reálného průmyslu nebo zakladateli technologických firem, kteří by studenty inspirovali a předávali jim zkušenosti z praxe, což bývá podle mnohých hlasů na západních univerzitách běžný standard.
Foto: @TonyKay.cz
Z trojice však v lepší Česko všichni věří a nemají důvod zemi opouštět. To by udělali v případě, pokud by cítili, že mladí lidé nedostávají prostor pro realizaci svých nápadů, a raději by tedy odešli někam, kde by dosáhli ocenění.
„Každý člověk má nějakou svoji doménu, ve které se chce rozvíjet, a pokud by se z nějakého důvodu nemohl seberealizovat nebo pracovat na tom, na čem mu záleží, tak by mu asi nezbývalo nic jiného, než se odstěhovat,“ svěřil Antonín Šváb, jehož cílem je mimo jiné i občanská angažovanost mladých lidí.
Nad tím, jak by jejich podnikání vypadalo, pokud by je přesunuli za hranice Česka, se příliš nezamýšlejí. „Zejména v byznysu je často vidět ten opportunity cost, že někdo se rozhodne zůstat tady a budovat podnikání odsud, a pak si říká, kdybych já byl býval v San Francisku, bývalo by to mohlo dopadnout i lépe,“ zmiňuje Max Kolowrat-Krakowský. Sám byl přitom v situaci, kdy mimo Česko žil, studoval v Americe a nabízelo se v ní zůstat.
„Rodina, přátelé a možná i nějaká historie a moje srdce mě ale táhlo zpátky. Myslím, že člověk, když je v prostředí, ve kterém se cítí dobře, a pokud je v něm schopný naplňovat ambice, které má, je schopen dosáhnout maxima,“ podotkl Max Kolowrat-Krakowský.
Pro Antonína Švába je Česko spjaté s aktivitami, jimž se věnuje. Jsou primárně zaměřené na lokální úroveň a svůj potenciál chce věnovat primárně místu, kde bydlí. „Když lidé uvidí, že to, co chtějí realizovat, v místě, kde žijí, realizovat jde, pak už nemají takovou potřebu odejít někam pryč,“ zmínil.
Foto: @TonyKay.cz
Co mladá generace očekává od své země, to je hlavně svoboda nebo zázemí a jistota. Takové hodnoty určují kvalitu jejich života. „Možnost svobodně se rozhodovat bez systémových klacků pod nohama, a to ať už v práci, při studiu v zahraničí, nebo v podnikání,“ prohlásila Mejdrechová.
Antonín Šváb zase považuje za důležité prostředí a lidi, se kterými lze sdílet myšlenky. Společnost, jejíž členové si vzájemně naslouchají a společně se posouvají dál. Pro Maxe Kolowrat-Krakowského tkví kvalita života ve fungující infrastruktuře, dostupnosti kvalitního vzdělání a zdravotní péče, díky čemuž se člověk nemusí bát, že ho případná nemoc ekonomicky zničí.
Klíč k tomu, aby Česko poskočilo mezi světovou špičku, leží podle mladé trojice vedle zjednodušení legislativy pro podnikání a vytváření přívětivého prostředí pro globální firmy i v komunitní podpoře a aktivitě úspěšných podnikatelů.
Jako příklad uvedl Max Kolowrat-Krakowský Polsko nebo Estonsko, kde zakladatelé milionových startupů aktivně pomáhají mladé generaci. Pořádají akce, investují do začínajících projektů nebo mentorují nové talenty. „U nás už se tento ‚Skype moment‘ začíná objevovat třeba díky osobnostem, jako je Tomáš Čupr, ale stále je co dohánět,“ uzavřel.
