Může fyzické cvičení zlepšit fungování mozku? Newyorská vědkyně zjistila, že ano. Wendy Suzuki se neurovědou zabývala celý svůj profesní život, k průlomovému objevu jí ale pomohla až náhoda. Když se přihlásila na sjíždění divoké vody na raftu v Peru, bylo jí po pár dnech jasné, že je jednoznačně nejslabším a nejpomalejším článkem celého týmu.
„Docela mě to zaskočilo a začala jsem přemýšlet, co za tím vězí. Byla jsem zdravá, mladá a neměla jsem žádné viditelné potíže. Problém byl ale v tom, že jsem byla pořád zavřená v laboratoři a jedla jídla z fastfoodu,“ říká. Po návratu se proto rozhodla změnit styl života. Začala pravidelně chodit do fitness a po pár měsících si už připadala výkonnější, šťastnější a celkově mnohem spokojenější způsobem, který předtím neznala.
„Třeba přepisování poznámek a dat z výzkumu mi vždycky strašně trvalo. Najednou jsem na sobě pozorovala, že mi jde mnohem rychleji. Jako neurovědkyni mě to začalo přirozeně zajímat. Co převratného se mohlo za těch několik týdnů odehrát v mém mozku, že to vedlo k takové změně?“
Celý svůj výzkum proto podřídila tomu, aby na vzniklou otázku dokázala odpovědět, a zdá se, byla úspěšná. Tohle je několik klíčových poznatků z její knihy Healthy Brain, Happy Life, které prozradila v rozhovoru pro server Fastcompany.
Proč je dobré začít hned
Protože se paměť zhoršuje s věkem, většina výzkumů ve vztahu cvičení–paměť je zaměřena na starší lidi. „U nás na univerzitě jsme se ale soustředili na to, jestli cvičení obstojí i jako prevence,“ říká Suzuki. Své studenty, kteří byli ochotni se zapojit, podrobila jednosemestrálnímu kurzu, ve kterém měli za úkol při svém běžném režimu alespoň jednou týdně provést určitou sérii fyzických cviků.
„Výsledky měření před a po experimentu mluvily za vše. I u těch, kteří cvičili jen jednou týdně, se rychlost odpovědí při testech jasně zvýšila a také se výrazně zlepšila jejich schopnost plnit termíny a odolávat stresu.“ Suzuki je navíc přesvědčena, že pravidelný pohyb může způsobit nejdramatičtější změny právě v mozcích mladých dospělých, takže začít cvičit co nejdřív je v jejich vlastním zájmu.
Jak si „zařídit“ nové mozkové buňky
Možná nejdůležitější z celého pokusu je zjištění, že fyzické cvičení nás dělá šťastnějšími, protože se podílí na vzniku nových mozkových buněk. Celý proces tak významně posiluje kognitivní funkce. Mozkové buňky se totiž mohou obnovovat jen na jednom, respektive dvou místech v celém mozku, a to v malých oblastech umístěných po jeho stranách, v takzvaném hipokampu, který je zásadní pro dlouhodobou paměť. Mimoto ale ovlivňuje i čich, což má přímý vliv na naši náladu a kreativitu.
„Obnovené buňky v hipokampu sice nemají stejný charakter jako ty zaniklé,“ upřesňuje Suzuki, „jsou však paradoxně daleko výkonnější, protože se rychleji začleňují do hipokampálního okruhu, což v mladém věku formuje mozek nezanedbatelným způsobem.“
Napumpujte mozkové systémy
O vlivu zdravého pohybu na přední kůru mozkovou, tedy na oblast, která má vliv na změny pozornosti, utváří naši osobnost nebo zajišťuje výkonné funkce (například rozhodování), už bylo napsáno dost. Jenže pravidelné cvičení působí v tomto případě trochu jinak, protože nezvyšuje tvorbu buněk v přední mozkové kůře, ale podporuje účinnost buněk nervových, díky nimž můžeme pracovat mnohem efektivněji a rychleji.
Během cvičení totiž svaly vyplavují hormon irisin, o němž Wendy Suzuki říká, že je pro mozek jako olej v motoru: „Soukolí limbického systému se bez něj zadře. Pomáhá neurotransmiterům fungovat rychleji a lépe.“
Ráno moudřejší večera
Že cvičení je důležité, je jasné už dlouho. Pořád se ale vedou spory o to, v kterou denní dobu působí nejefektivněji. Newyorská vědkyně je přesvědčená o tom, že je to jednoznačně ráno. „Pokud souhlasíme s tím, že cvičení zlepšuje krevní oběh a také činnost mozku, je logické, že je chceme aktivovat předtím, než začneme pracovat – a to je pro většinu lidí ráno.“ Suzuki potvrzuje účinnost ranního cvičení i sama na sobě. „Byla jsem mnohem déle schopná efektivně pracovat, pokud jsem si ráno zacvičila, než když tomu tak nebylo.“
Nenechte se odradit těžkými začátky
Všechny faktory tak mluví pro to, abychom ranní cvičení zapojili do svého režimu dne, ovšem odhodlat se k takové změně – a hlavně vydržet – je o něco těžší. „Překonat pohodlnost je jeden z nejtěžších úkolů. Tím spíš, že skutečné změny na sobě začnete reálně pozorovat až za několik týdnů. Mozek potřebuje čas, aby se nově vzniklé situaci přizpůsobil. Prvních 14 dní navíc budete ještě vyčerpanější a rozlámanější než obvykle a to je většinou nejsilnější motivace pro to, proč se na celou věc vykašlat. Ale vydržte, výsledky se dostaví,“ říká.
