skip to main content

Rekordně nízká návštěvnost. Lidé už se do kina nebojí, nemají ale na co chodit

3 minuty čtení

Právě v těchto dnech se měl po plátnech kin začít prohánět Tom Cruise v pokračování Top Gun: Maverick a na začátku srpna táhnout do boje Žižka. Jenže premiérový let pilota Cruise posunul koronavirus až na silvestra, a Žižka se ze stejného důvodu postaví na plátně do čela husitů dokonce až napřesrok v únoru.

Zatlačit slzu museli i milovníci Jamese Bonda, ti se nového dílu dočkají letos v říjnu. Naopak Šarlatán Agnieszky Holland tak dlouho nečeká, vstoupí do kin 20. srpna.

Premiéry se odkládají na lepší časy, stejně jako zisky kin, hlavně dvou gigantů, multiplexů Cinema City a Cinestar. I když už jsou filmové sály otevřené, návštěvnost je mizerná. Části návštěvníků se do nich nechce, protože se bojí nákazy, další nevědí, na co by šli, protože nabídka není nijak přitažlivá, a někteří prostě nechtějí utrácet za vstupenky, přestože se kina a distributoři snaží lákat diváky, jak to jde, třeba na lahev vína, jak to udělali u filmu 3Bobule.

Zatímco Cinema City nechce aktuální čísla o návštěvnosti nijak komentovat, ředitel Cinestaru Jan Bradáč je sdílnější.

„V květnu po znovuotevření jsem byl svědkem čísel návštěvnosti, která neznám a nepamatuji ani z druhé poloviny 90. let minulého století, ještě před érou multikin. Trh klesl na 10 procent svého výkonu. Teď na začátku prázdnin se to o něco zlepšilo, první dva víkendy oscilovaly mezi 30 a 50 procenty výkonu stejných víkendů touto dobou před rokem. Je vidět, že lidem se vrací chuť do kina chodit, ale výběr filmů zachraňují Češi sami sobě, protože nová americká hitová nabídka kompletně chybí,“ uvádí a dodává, že pokud společnost dosáhne za tento rok na 35 až 40 procent loňského celoročního výsledku, bude mluvit o velkém štěstí.

Loni přitom přišlo do českých kin celkově více než 18,3 milionu diváků a celkové tržby se zvýšily oproti předchozímu roku o 15 procent na 2,6 miliardy korun.

Za velkým úbytkem diváků v multikinech stojí fakt, že prostě není na co chodit. Sítě multikin doběhla jejich promítací strategie, která sází na velké premiéry, jež se teď nekonají. Výjimkou jsou české 3Bobule s premiérou 25. června, které mají podle Jana Bradáče vzhledem k situaci uspokojivý start, v době před koronavirem by ale byla jejich současná návštěvnost průměrná, až podprůměrná.

Za tři týdny od premiéry film vidělo bezmála 110 tisíc diváků, první víkend se na něj vypravilo do kina 33 tisíc lidí, u předchozího dílu, 2Bobulí, to byl téměř dvojnásobek, přes 60 tisíc. O druhém víkendu přišlo na třetí Bobule asi o 10 tisíc lidí méně.

Stříbrnou příčku si podržela německá komedie Téměř dokonalá tajemství, kterou si vybralo něco málo přes 6300 návštěvníků. Remasterované Samotáře Davida Ondříčka, kteří měli z nostalgie nalákat do kin dnešní čtyřicátníky a přitáhnout nové diváky o generaci mladší, vidělo v síti Cinestar zatím necelých pět tisíc diváků, což je podle Jana Bradáče o něco méně, než se od téhle kultovní chuťovky očekávalo.

„Je problém, jak taková čísla hodnotit, protože okolnosti a situace jsou úplně nové. Představte si, že máte auto, které umí a je stavěné na to, jezdit velmi rychle a dynamicky, jenže teď jste v situaci, kdy máte nohu s plynem až na podlaze, ale víc než padesátku z toho nedostanete,“ konstatuje Jan Bradáč.

Dalším filmem, který si premiéru odbude v létě, je Šarlatán Agnieszky Holland, který se měl poprvé v kinech objevit 16. března. „Termín nové premiéry jsme pečlivě zvažovali společně s naším distributorem, společností Cinemart. Bylo zde několik indicií, které se musely brát v potaz, a to například premiéry dalších českých a amerických filmů, kdy se musí dodržovat mezi filmy pro diváky prostor. Co bylo pro nás ale zásadní, byly termíny pro přihlášky na podzimní evropské festivaly a účasti v evropských soutěžích, kde je podmínkou uvedení filmu v kinech do konce září roku 2020,“ vysvětluje producentka Šárka Cimbalová.

Reklama

Protože dočasnou stopku dostal film těsně před premiérou, byly podle ní utraceny veškeré distribuční náklady. Nová premiéra znamená tedy celé výdaje znovu. „To jsou finanční ztráty, ale co nás nejvíce zasáhlo, bylo zrušení více než 40 festivalů po světě, kam byl Šarlatán v letošním roce pozván. Naštěstí jsme stihli Berlinale, pár dní po něm se Berlín zavřel,“ komentuje situaci.

Protože se letos nekonal ani filmový festival v Karlových Varech, nahradil ho jeho organizační tým alespoň částečně filmovou přehlídkou s názven Tady Vary ve vašem kině. Mezi 3. a 11. červencem vidělo 16 titulů bezmála 37 tisíc diváků. Největší zájem vzbudil dokument Šimona Šafránka Meky o Miroslavu Žbirkovi.

Ve velmi omezeném rozsahu proběhne na začátku srpna i původně zcela odpískaný festival Slavonice Fest, který kombinuje filmy a koncerty. „Bude to punk, jeden koncert, šest až osm filmů,“ říká jeho spoluorganizátorka Bára Trojanová.

Celou akci pod názvem Slavonice korona torzo platí partneři, partnerem koncertu je PlayStation a na filmy přispívá parta golfistů, která sem jezdí pravidelně a nechce o festival přijít. „Mejdany si zprodukujeme sami,“ směje se Trojanová.

Zatímco vysoké náklady na provoz téměř prázdných sálů a nezajímavá nabídka podrážejí gigantům nohy, některá menší kina si zase tolik nestěžují. Podle ředitele pražského Aera Jiřího Flígla jsou současné výsledky dobré. Přičítá to dramaturgii kina, díky které má své stálé diváky.

„Nespoléháme se na velké premiéry hitů. Nabízíme divákům, co jinde neuvidí,“ říká Flígl. V posledních dnech to bylo například dílo Akiry Kurosawy nebo Briana De Palmy. Jiří Flígl počítá s tím, že tržby za letošní rok budou nižší, a to minimálně o ty, které utekly při zavřených dvou měsících.

Výhodou celé situace podle Flígla je, že se v kinech déle hrají a jsou více navštěvované i filmy, které by jinak zapadly, přestože jsou kvalitní, ovšem bez mohutné propagace v konkurenci s kasovními trháky neobstojí. Jako příklad uvádí Králíčka Jojo, Gentlemany nebo francouzský film Raoul Taburin. Nasazují se ale třeba i nízkorozpočtové horory, které by se do kin jinak nejspíš ani nedostaly.

Aero i síť Cinestar využily státní podporu, která se v rámci koronavirových programů nabízela, a podaly žádost Státnímu fondu kinematografie o další pomoc určenou kinům. „Pokud se nám podaří získat všechny tyto zdroje, zmírníme tím naše finanční krvácení, ale ztráty i tak budou bezprecedentně obrovské,“ říká Jan Bradáč.

Aktuální vydání magazínu

Konkurencí pro klasické kamenné sály jsou v létě tradičně letní kina. Některá jsou ryze prodělečným projektem a dotují je obce, jako například promítání ve středočeské Květnici, kde počítají, že za jedno představení zaplatí asi 25 tisíc a od diváků vyberou v ideálním případě okolo dvou tisíc korun, vstupenka se bude prodávat za 80 korun a místní s trvalým pobytem v obci mají vstup zdarma.

Propad tržeb však čeká i nejnavštěvovanější letní kino v Boskovicích, které loni přivítalo více než 16,5 tisíce diváků na 64 představeních a utržilo bezmála milion a čtvrt korun. Zatímco minulý rok se průměrná návštěvnost vyšplhala na 250 lidí, letos je zatím 108 na jeden film, od 19. června tu promítli 18 filmů, které viděly necelé dvě tisícovky diváků.

„Propad očekáváme a přičítáme to třem faktorům. Jednak je to počasí, které nám letos moc nepřeje. Zadruhé je to zapříčiněno koronavirovou krizí, kdy jsou diváci opatrní a nehrnou se ve velkém na kulturní akce. Hlavní důvod však spatřujeme v nedostatku filmových titulů. Odložení premiér filmů na pozdější termíny zapříčinilo, že během hlavní sezony, tedy o prázdninách, nemůžeme divákům nabídnout filmové blockbustery, které bývají hojně navštěvované, zejména animované filmy pro děti a americké velkofilmy,“ vypočítává důvody méně úspěšné sezony vedoucí kina Tomáš Marvan.

Reklama
Reklama