Japonci mají rádi příběhy a symboliku. Při hledání maskota české účasti na světové výstavě Expo 2025, která se koná za necelý rok v japonské Ósace, proto padla volba raději než na prvoplánový symbol nebo postavu právě na příběh. Je v něm tradice, inovátorství i hravost. A také odkaz jednoho z nejvýznamnějších představitelů české sklářské tvorby Reného Roubíčka.

Česko se chce na Expu, které začíná 13. dubna 2025, prezentovat jako sebevědomá a konkurenceschopná země. A tématem národního pavilonu z dřeva a skla od architektonického studia Apropos Achitects má být talent a kreativita.

Aby do českého pavilonu přišlo tato témata nasát co nejvíce návštěvníků, hledali zástupci české účasti něco, čím především japonské návštěvníky zaujmout. A jedním z lákadel má být právě maskot.

„Chtěli jsme překvapit, podobně jako překvapili Japonci maskotem celého Expa. A nechtěli jsme přijít poněkolikáté s byť krásným, ale trochu prvoplánovým lvíčkem,“ vysvětluje ředitel marketingu české účasti na Expu Aleš Kysela.

Pořadatelé si jako maskota celého Expa vybrali postavu jménem Myaku-Myaku, která vychází z loga nadcházející světové výstavy. To tvoří několik spojených buněk symbolizujících komunikaci mezi lidmi. K němu se doplnilo tělo a vznikla tak postava, jejíž jméno v překladu znamená něco, co se předává z generace na generaci.

A podobnou symboliku má i český maskot. Je jím postava jakési vesmírné bytosti z křišťálového skla od českého umělce Reného Roubíčka, který už v Ósace vystavoval před téměř pětapadesáti lety. Na Expo 1970 byla v československém pavilonu jako hlavní umělecké dílo vystavena Roubíčkova plastika Mrak. A nyní se do Japonska jeho dílo opět vrací.

„Jednou se nám naskytla vzácná příležitost vydat se do Kamenického Šenova, kde má rodina Roubíčkova ateliér. Vešli jsme tam a uviděli skutečné poklady. A také jsme tam našli právě tuto bytost, která nám přišla jako ten správný symbol,“ popisuje hledání maskota Kysela.

Soška dostala jméno po svém tvůrci, tedy René. A pokud japonský maskot odkazuje na předávání z generace na generaci, podobně je tomu i u toho českého. Na výběru maskota totiž spolupracovala dcera Reného Roubíčka, česká výtvarnice Michaela Lesařová Roubíčková, která vytvořila i doplňkové grafiky a ilustrace s motivem maskota Reného.

„Otec i matka patřili k zakladatelům nového názoru na sklo, kdy sklo jako materiál, sloužící do té doby výhradně k výrobě užitkových předmětů, začali používat jako materiál pro zhotovení plastik. A začalo vznikat nové umělecké odvětví a pojem skleněná plastika,“ říká Michaela Lesařová Roubíčková.

„Plastika, vybraná jako maskot, je právě takovým dílem z dob vzniku tohoto nového uměleckého odvětví. Mám radost, že tatínkův přínos celosvětovému vývoji nebyl zapomenut. Zároveň jsem velice hrdá na to, že se právě jeho dílo může stát oficiálním symbolem prezentace našeho státu v zahraničí,“ dodává.

Roubíček skleněnou sošku vytvořil už na konci padesátých let a do Ósaky pojede její originál. Zároveň je ale v plánu výroba pětadvaceti originálních kopií, které vytvoří vyhlášená rukodělná sklárna Pačinek a které se budou moci dostat i do soukromých sbírek.

Zakladatel sklárny Jiří Pačinek přitom s Reném Roubíčkem spolupracoval od začátků své sklářské kariéry. „S tatínkem byl pan Pačinek skvěle sehraný a měli spolu krásný vztah, takže má jeho práci v oku,“ doplňuje Michaela Lesařová Roubíčková.

Podle Aleše Kysely by mohl příběh Reného a odkaz na Expo 1970 u Japonců dobře zafungovat a v ideálním případě to bude jeden z důvodů, proč zamíří do českého pavilonu.

„Oproti třeba Expu v Dubaji budou podle odhadů z pětaosmdesáti procent tvořit návštěvníky domácí. Proto jdeme cestou příběhu a symboliky. A také odkazu na české sklo, které má v Japonsku stále dobré jméno,“ vysvětluje.

Kromě maskota představil generální komisař české účasti na světové výstavě Ondřej Soška také dodavatele stavby českého národního pavilonu. Bude jím japonská stavební společnost Daisue, se kterou generální komisař tento týden podepsal smlouvu.

Pavilon už zároveň existuje ve virtuální realitě. Téměř v měřítku jedna ku jedné jím lze procházet v prostoru haly společnosti Virtuplex a architekti tak mohou ladit veškeré detaily od použitých materiálů až po intenzitu světla uvnitř.

„Pavilon bude využívat svého exponovaného umístění na křižovatce pobřežní promenády. Fasáda z tabulového uměleckého skla odkazuje na bohatou historii sklářství na českém území a zároveň nabízí neobvyklé výstavní prostory s proměnlivou vnitřní atmosférou. Dům bude exponátem sám o sobě,“ přibližují architekti Michal Gabaš a Tomáš Beránek z Apropos Architects.