Víc než tři desítky firem s obratem dohromady přes dvě miliardy, portfolio široce rozkročené od špičkových inovativních technologií přes hypermoderní skleníky a materiál do 3D tiskáren až po velké developerské projekty. To všechno je království Martiny Vítkové.
Žena, která už řadu let patří do našeho žebříčku Nejvlivnější ženy Česka, kdysi začala s manželem Davidem při vysoké škole stavět počítače. Postupně ve Zlíně vybudovali technologický kolos NWT čili New World Technologies, který je posledních 25 let u všeho, co je zrovna v kurzu.
Ovšem i jejich byznys nynější koronavirová krize tvrdě zasáhla. Restriktivní opatření významně omezila některé části jejich byznysu, banky z opatrnosti pozastavily financování některých projektů, lidé zůstali doma na nemocenské. „Produktivita klesá a klesá, zatímco náklady rostou o miliony. Jen náklady na pracovníky teď rostou o milion korun za měsíc,“ popisuje Martina Vítková.
I tady nyní
samozřejmě intenzivně přemýšlejí o restartu.
„Ale není to snadné. Nejdražší opatření v rámci koronavirové pandemie jsou ve sklenících. Rajčata z home officu prostě neposbíráte. Ráno nepřijde třeba 60 lidí, kteří jsou na ošetřovném nebo na nemocenské, a člověk shání náhradu. Představte si 200 lidí, které musíte rozdělit na směny tak, aby se nepotkali, zřídit jim samostatné šatny,“ líčí Martina Vítková a kritizuje ne předpisy jako takové, ale spíš fakt, že se neustále mění a jednotlivé úřady si vše přehazují jako horký brambor. Právě stále se měnící pravidla a nařízení jsou podle ní pro skutečný restart byznysu zásadní komplikací.
„Snažíme se mluvit s úřady každý den. Třeba vyřídit, že kdyby náhodou z jedné směny byl někdo pozitivní na koronavirus, zbytek lidí otestují a pošlou šestý den do práce tak, aby porost nezahynul. Ale je to jako ve špatném filmu. Voláte na krajskou hygienickou stanici, kde zjistíte, že potřebujete vyjádření ministerstva zemědělství. Celý den tedy voláte na ministerstvo, kde vám pak sdělí, ať pošlete svůj dotaz písemně. Po čtyřech pracovních dnech dostanete odpověď v jedné větě, že ministerstvo zemědělství v tomto není kompetentní a ať se opět obrátíte na hygienickou stanici. Je to opravdu jako v té pohádce o slepičce a kohoutkovi, kterému zaskočilo jadýrko, leží tam v komoře, nožky má nahoře a slepička se bojí a bojí, že umře, a marně běhá z místa na místo o pomoc,“ připomíná trefně Vítková.
Martina Vítková, pětačtyřicetiletá matka tří dcer, je všude známá svým energickým jednáním, veselou, nebojácnou povahou a nadšením. Ovšem teď i ona uznává, že je občas na pokraji sil.
„Posledních šest neděl je opravdu noční můra. První dva dny po zavedení přísných restriktivních opatření ze strany vlády jsme řešili veškerá nutná opatření v rámci hygieny, šili roušky a řešili zdánlivě jednoduché věci. Třetí den po nepřetržitém sledování dění jsme vyhodnotili, že nám nikdo s ničím nepomůže a jsme v tom sami. Jsme schopní se s tím poprat. Naštěstí máme byznys rozvrstvený do mnoha oblastí. Žádná se naštěstí neorientuje na automobilový segment, cestovní ruch ani restaurace. I tak to není lehké,“ říká Martina Vítková.
Jednou ze zásadních částí jejich byznysu je výstavba. Momentálně NWT dokončuje projekt chytrého mrakodrapu Park Tower, komplex 107 technologicky špičkově vybavených bytů, o kterých si Vítkovi myslí, že budou běžné v bydlení pro příští desetiletí. Prodej spustili v září 2018, prvních 20 bytů prodali hned za první týden. Dnes tento projekt finišuje a ani současná krize ho prý nezastaví.
„Projekt Park Tower jsme nikdy nepozastavili, ba naopak se ho všemi možnými silami snažíme dokončit ve stanoveném termínu. Jednou jsme zákazníkům slíbili, že se mohou nastěhovat k nějakému datu, a naší povinností je sliby splnit. Někdy nám chybí materiál, někdy specializovaná technika, ano. Zavedli jsme roušky, dezinfekci a další opatření, zvládneme to,“ je přesvědčena Vítková. Problémy však má další jejich projekt, pozastavený komplex Silo II.
„Jde o investici v rámci NWT ve výši 160 milionů korun, přičemž 80 milionů je dotováno v rámci evropských fondů. K pozastavení došlo z důvodu pozastavení financování ze strany banky,“ upozorňuje na opatrnost finančních ústavů Vítková.
„Minulou středu se banka sice ozvala, že má opět otevřeno poskytování úvěrů, bohužel nás ale krize zastihla těsně před podpisem smluv. Pevně věřím, že smlouvy podepíšeme do poloviny května. Doufám, že toto zpoždění neovlivní datum dokončení projektu. Ve stavebnictví se totiž krize vždy projeví až s odstupem. Zvažovali jsme, zda vůbec budeme pokračovat, ale pevně věříme, že inovace a investice do nich mají smysl.“
Nesouhlasí ani s všeobecným optimismem ohledně e-commerce. „To mě trochu zlobí. V novinách si přečtu, jak e-shopy jsou na výsluní a rostou o desítky procent. Nevím. Možná e-shopy zaměřené na potraviny. Ale jinak to spíš neplatí. Myslím, že Čech je člověk rozumný a neutrácí, pokud má obavy o budoucnost. E-commerce v rámci naší skupiny roste cca o 10 procent, rozhodně ne o stovky,“ uvádí Vítková, podle níž budou lidé spíše opatrní i nadále.
A samostatnou kapitolou je v praxi podle majitelky NWT současné cestování přes hranice, které je pro zlínskou skupinu mimořádně zásadní i z praktických důvodů běžného provozu.
„Máme jednoho ředitele z Trenčína. Z Trenčína do Zlína je to 60 kilometrů. Přijede jednou za 14 dní na jeden den, zkontroluje své provozy, vrátí se zpět 60 kilometrů, což mu někdy trvá s kontrolou na hranici až tři hodiny, a opět zapadne na 14 dní do karantény. Po 14 dnech toto kolečko zopakuje,“ popisuje absurdní situaci šéfka NWT. „Ještěže nás humor v těchto těžkých časech neopouští.“