Poznávacím znamením jednoho z nejpopulárnějších second handů v Česku je velká papírová taška s číslem 1981 naditá stylovými trečkoty a oversize košilemi. „Když jsme začínali, nebyla žádná konkurence. Byli jsme jedni z mála,” vzpomíná dnes s úsměvem Barbora Vilišová na rok 2017. „Od té doby se to ale neuvěřitelně zrychlilo,” přidává se její kolega David Homola. 

Vystudovaní markeťáci nejdříve provozovali vedle sekáče s různým mixem trendů i projekt WINWINLOVE s minimalistickými kousky. O osudu této značky se ale rozhodlo na jednom z pop-upů, kde second hand 1981 udělal větší tržbu. „WWL jsme se rozhodli zavřít, protože jsme zjistili, že klientelu, která prahne po lněných košilích a vlněných sakách jsme zvládli rychle nasytit,” dodává Barbora. 

Projekt s názvem 1981 byl pak dlouho jen nárazovou záležitostí pořádanou dvakrát do měsíce. Sekáčový obchod dvojice nikdy neplánovala. „Jenomže pak přišla korona,” vzpomíná David na dobu, kdy stát zakázal pořádání hromadných akcí.

„V naší základně v Nuslích, kde jsme veškeré oblečení připravovali, jsme proto punkově otevřeli obchod. Zrekonstruovali jsme ho, rozšířili o další místnosti a chytnul se,” libuje si David nad úspěchem projektu, za jehož názvem nehledejte hlubší numerologický význam. Při vymýšlení názvu nebyla doména s ročníkem narození zakladatelů dostupná, šli proto s letopočty níž a níž, dokud nenašli volnou adresu. 

Dnes tým second handu 1981 tvoří deset lidí, kteří se starají o oblečení dovezené především z Francie, Nizozemí a Německa. „Lidi si většinou myslí, že oblečení koupíme, vystavíme a prodáme. Nezdá se to, ale je s tím hodně práce. Vše se musí přebrat, vyprat, vyžehlit, spravit. Někdo pak musí oblečení vyfotit, přidat na eshop. Až pak se kousky prodají,” popisuje David náročný proces. Každý týden takto zpracují na čtyři stovky kilogramů oděvů.

Tajemství popularity brandu pravděpodobně tkví nejen v péči o každý kousek, ale i v přehledné prezentaci a příjemném prostředí. „Většina second handů je zaměřena na vintage módu nebo jsou to trochu špinavá místa. My chceme nákup oblečení z druhé ruky posunout na zážitek, jaký má zákazník z běžného hezkého obchodu,” říká Barbora, jejíž byznys paradoxně nakopla pandemie. 

Mezi lockdowny začali aktivně pracovat na e-shopu, na který nyní přidávají až sto kusů oblečení denně. Pop-upů, které byly během covidu zakázané, se ale prý nehodlají vzdát. Pravidelně je totiž navštíví až pět set lidí a se stylovým oblečením z druhé ruky mohou jezdit i do menších měst nebo za hranice.

Kombinace pop-upů, kamenného obchodu i e-shopu jim tak nyní přináší roční obrat ve výši až dvacet milionů korun. „Zatím nás to moc baví, protože v second hand módě je velký potenciál. Jsme teprve na začátku a máme v plánu ještě spoustu věcí,” odpovídá David na mou otázku, zda chtějí s Barborou v projektu setrvat nebo zvažují vstup investora. 

Majitelé second-handu 1981 nyní mají v diáři devítidenní event v rámci karlovarského filmového festivalu a mezitím připravují další velké věci. Ještě letos by se jejich sekáč měl rozrůst o druhou kamennou pobočku v Praze a také se usadit v nových karlínských kancelářích, které jsou nyní v rekonstrukci.

V původní továrně na automobily se tak bude oblečení třídit, prát, žehlit i fotit. Odtud pak bude oblečení mířit k zákazníkům lačnících po levné a udržitelné módě z druhé ruky. 

Autorka je redaktorkou magazínu Esprit Lidových novin