Jeden z nejúspěšnějších filmových producentů Jaroslav Bouček, jehož filmy získaly 22 Českých lvů, letos na karlovarském festivalu vstoupí do Síně slávy, kam ho uvede Asociace producentů v audiovizi. Pro Forbes shrnul klíčové okamžiky své pozoruhodné filmové cesty.
K filmu jsem se dostal díky tatínkovi, se kterým neseme i stejné jméno. Pracoval jako filmový vědec, vynalezl senzitometr, vedl Baťovy filmové ateliéry ve Zlíně a spoluzaložil pražskou FAMU. Já nejdřív začal studovat zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické, ale když jsem před profesorem na politickou ekonomii utrousil poznámku o ruské okupaci, byl konec.
Přešel jsem na FAMU a dostal se do světa filmařů. Lákala mě praxe, ještě před nástupem na filmovou školu počátkem sedmdesátých let jsem si vyzkoušel práci asistenta produkce ve Filmovém studiu Barrandov při natáčení filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák.
Na Barrandově jsem pak působil jako zástupce vedoucího produkce a od roku 1986 jako vedoucí produkce. Pracoval jsem na věcech, které nikdo nechtěl kvůli pracnosti dělat, což byla skvělá příprava na pozdější činnost nezávislého producenta. Některé filmy a seriály, hlavně pro děti, vznikly i ve spolupráci s produkcemi ze Západního Německa – třeba Chobotnice z II. patra, Pan Tau, Návštěvníci, Lucie, postrach ulice nebo výpravný Cirkus Humberto podle slavného románu Eduarda Basse.
S Jiřími Menzelem jsme natočili filmy Báječní muži s klikou, Postřižiny, Slavnosti sněženek, s Věrou Chytilovou Kopytem sem, kopytem tam, kde jsem se mimochodem poprvé setkal pracovně se svým dobrým kamarádem Jiřím Bartoškou, s nímž nás pojilo celoživotní přátelství. Těsně před revolucí jsem začal spolupracovat s režiséry kolem divadla Sklep, s Milanem Šteindlerem jsme natočili snímek Vrať se do hrobu!, s Ondřejem Trojanem Pějme píseň dohola a s Tomášem Vorlem Kouř.
V článku se dočtete:
- Na čem podle producenta stojí a padá dobrý film?
- Jak se mu dařilo desítky let shánět soukromé peníze na umělecké snímky?
- Co mají společného peníze a láska?
