Na streamovací platformě Amazon Prime se bez velkých fanfár objevil nový seriál o sériovém vrahovi a o tom, jak se z obyčejného člověka stane zrůda.
Tentokrát je ale touto archetypální postavou afroamerická žena, která se fixuje na zpěvačku záměrně podobnou Beyoncé. A ve své lásce k ní vraždí všechny její online odpůrce. Výsledkem je zábavný a odvážný, ale bohužel mnohdy nefungující mix hororu a absurdní komedie.
Filmy a seriály o sériových vrazích se v kinech a na streamovacích platformách objevují už skoro tak často jako superhrdinské spektákly. Je to zajímavá kombinace dvou aktuálně nejvíce trendy námětů. Dnešní diváci zřejmě chtějí vidět to nejlepší i to nejhorší z nás. Největší zájem je o extrémy, ať už je to hrdina zachraňující celý svět, nebo patologický psychopat, který běhá po světě a vraždí nevinné lidi pro své potěšení.
Tyto dva krajní archetypy ale v rukou šikovnějších scenáristů občas vyústí v zajímavá díla, která mají prostor pro nuanci a ukazují, že i hrdinové mají svá traumata a stinné stránky, které z nich dělají lidi. Stejně tak je u většiny hitů s krvežíznivými vrahy přítomná snaha prozkoumat, kým byli, než začali zabíjet. A co se jim stalo, že se v životě vydali tak temnou cestou. Pochopitelně s většími, ale i menšími úspěchy.
Nejnovějším příspěvkem do tohoto žánru je sedmidílná minisérie Roj, která se nově vysílá na streamovací platformě Amazon Prime. Spoustu diváků tato novinka nalákala hlavně tím, že za ní jako jeden z hlavních tvůrců stojí Donald Glover, hudebník, režisér a scenárista, který vytvořil dnes již kultovní Atlantu. Jedná se o první seriál, který od jejího loňského konce napsal.
Spoluautorkou je Janine Nabers, která se scenáristicky podílela právě na třetí sérii Atlanty a produkovala dva díly kritiky oslavovaných Watchmen. Tato spolupráce dala Roji vysoká očekávání toho, že se nebude jednat o žádnou standardní vyvražďovačku, ale o spíše netradiční podívanou. A nakonec tomu tak je. Akorát se tentokrát odvážná hra s žánry a společenským komentářem daří jen tak napůl. Přesto se v záplavě klasických šablonovitých seriálů dneška jedná o osvěžující dílo, které má své chyby, ale také několik silných momentů, na které jen tak nezapomenete.
Roj pojednává o na první pohled zvláštní dívce Dre v podání magnetické Dominique Fishback, která zde předvádí jeden z letos zatím nejlepších hereckých výkonů. Dre žije se svou adoptivní sestrou Marissou (Chloe Bailey), na které je emočně i finančně závislá.
Hned v úvodní scéně dívka rozbaluje novou kreditní kartu, na kterou si přes internet kupuje lístky na koncert hudebnice Ni’Jah (Nirine S. Brown). Ta má naprosto zjevně představovat Beyoncé, ať už svým zpěvem, zjevem, nebo několika aférami, které se v seriálu stanou, které jsou s Beyoncé v reálu spojené. Navíc Dre vede na Twitteru stránku, která spojuje fanoušky Ni’Jah, onen titulní Roj z názvu. Fanoušci Beyoncé si v reálu říkají Včelí úl (v angličtině se jedná o slovní hříčku, tedy o Beyhive). Reference na popovou bohyni by tedy nemohla být doslovnější.
Dre pochopitelně na koncert nemá peníze, ale je ochotná se zadlužit, jen aby svůj idol mohla vidět naživo. Tato fanouškovská obsese je úhlavním tématem seriálu, který jde v ději do extrémů, aby tento fenomén mohl prozkoumat. A to včetně série brutálních vražd, která započne koncem prvního dílu a neúnavně pokračuje až do surreálného finále.
Dre je ale zároveň napsána tak, abychom s ní mohli alespoň minimálně sympatizovat. Její adoptivní rodiče jí opovrhují, nemá žádné přátele krom své sestry a spolubydlící Marissy, většina lidí ji považuje za podivína, nedokáže si udržet práci a nikdy v životě neměla romantického partnera. Je takovým smutným, opuštěným pejskem, do kterého kolemjdoucí kopou tak dlouho, dokud mu nedojde trpělivost a začne je kousat zpátky.
Po tragické události v prvním dílu je to jediné, co Dre zůstane a k čemu se může upínat, její láska ke zmiňované zpěvačce Ni’Jah. A tak se sama vydává na skoro dvouletý roadtrip po Spojených státech, jehož primárním cílem je vidět naživo svůj idol. A ideálně se s ní i sblížit.
A taky vyhledávat lidi, kteří o Ni’Jah píšou negativní věci na Twitteru. A následně je brutálně zabít. Zápletka zní na první poslech absurdně a taky to absurdní z velké části záměrně je. Glover a Nabers se nebojí pracovat s extrémními a často velmi nepravděpodobnými situacemi, které naštěstí podtrhávají humor a nadsázka, bez nichž by se seriál neobešel. Pocit, že to, co se na obrazovce děje, nemůže být stoprocentně skutečné, provází celý Roj.
Ostatně už samotný fakt, že hlavní hrdinku nechytne policie po první ani druhé vraždě, které jsou provedeny dost nešikovně, je nerealistický. O to ale v seriálu nejde. Primárním cílem tvůrců je skrz zábavný a výsostně žánrový oblouk děje podat společenský komentář o kultu osobnosti celebrit a kultuře fanouškovství, která se s internetem v nejintenzivnějších případech zvrhla do komunit lidí obsesivně sdílejících každý detail ze života své vybrané ikony. A připravených v komentářích zničit kohokoli, kdo o jejich milované osobnosti napíše cokoli špatného.
Glover s Nabers jen zvolili hyperbolu a místo slovního lynče na sociálních sítích poslali svou hrdinku na krvavou odyseu, při které si své nepřátele, tedy každého, kdo nemá rád Ni’Jah, najde v reálném světě a různými krutými metodami jim vezme život.
Relativně repetitivní děj je většinu času poutavý hlavně díky chytrému scénáři, ve kterém se Dre se svými oběťmi nejdřív sblíží, což divákům umožňuje v každém dílu poznat novou a zajímavou postavu, na kterou se napojí, jenom aby ji hlavní hrdinka mohla zabít.
Funguje to obvykle docela dobře a zároveň se tak seriál vyhne tomu, že by titulní vražedkyni glorifikoval, protože její oběti mají reálné tváře, poznáme je a může nám jich být líto. Zatímco na Dre, jejíž motivace a krutý osud nám jsou od začátku známé, a tak je lehké jí místy fandit, se v těchto momentech můžeme zlobit a přát si její dopadení.
Hlavním plusem je pak nádherné formální zpracování. Co se týče vizuálu, nemohli si tvůrci vybrat lepšího kameramana než Drewa Danielse, který se proslavil velmi stylizovanými snímky z produkce A24, třeba Mladé vlny nebo Přicházejí v noci.
Seriál točil na filmový materiál, který mu dodává specifickou estetiku. Barvy jsou výrazně saturované, a krev je tak až přehnaně červená, což se k ironickému vyznění seriálu hodí. Jednotlivé kamerové kompozice jsou ve své preciznosti a v rozmístění postav do záběru až divadelně dokonalé. Je radost se na ně dívat a snad každý druhý záběr by mohl fungovat jako samostatná umělecká fotografie.
Stejně tak je vymazlená i práce se zvukem a vynikající pop-rockový soundtrack, který krvežíznivému putování dodává potřebné odlehčení.
Přesto ambiciózní snaha tvůrců dělat několik žánrů najednou, a ještě se u toho pouštět do politického a sociologického přesahu, často selhává. Kombinovat horor a komedii je těžká disciplína a tady to často nevychází. Scény, které mají být děsivé, jsou vtipné a naopak. Některé narážky na popkulturu a vtipy působí na sílu a společenský komentář je často příliš doslovný.
Snaha udělat z Dre tragickou a všemi opuštěnou postavu vychází snad jen v prvním a částečně ještě v posledním díle. Většinu času se na ni pod vrstvami ironie a hyperstylizovanosti nejde emočně napojit, což by mohl být záměr tvůrců, kdyby do každého dílu nedali minimálně jednu scénu, ve které nám jí má být líto, ale ve výsledku je nám po všech těch absurditách, kterých jsme byli svědky, spíš lhostejná.
Zároveň jako charakter neprojde téměř žádným psychologickým vývojem. V Dre je znatelná hluboká osamělost a palčivá potřeba po blízkosti, ale kdykoli, kdy se tomu v seriálu přiblíží, a mohl by se tak stát hlubším, jí tvůrci takové lidi seberou, a tím pádem ji vrátí zase do bodu nula.
Dre si kompenzuje absenci jakéhokoli blízkého člověka v životě tím, že se fixuje na svou „Beyoncé“ a sounáležitost hledá mezi jejími dalšími fanoušky. Jako postava je nejzajímavější v momentech, kdy dostane šanci takové pocity zažít v reálném životě a je konfrontována se svou emoční nevyspělostí. Jako by se toho ale scenáristé pokaždé zalekli a od jakékoli hloubky hned utekli vraždou a následnou další absurdní situací.
Nejblíž svému obrovskému potenciálu je Roj ve čtvrtém díle, kdy se Dre dostane do náboženského kultu bílých žen žijících na venkově, který má pod palcem guru Eva v podání Billie Eilish. Ta je ve své první velké roli jako herečka vynikající a má kolem sebe onu magickou auru, kterou vůdci sekt často oplývají. Je to navíc chytrá castingová volba: obsadit do seriálu o obsesi celebritami skutečnou hvězdu, která ve světě diktovaném fanouškovstvím skutečně žije.
Právě s pomocí Evy a jejích spirituálně-terapeutických seancí se hlavní hrdince podaří se na sebe poprvé skutečně podívat tak, jak se sama vidí a jak se vztahuje k jiným ženám. Pojmenuje si konečně nahlas onu kombinaci zármutku, traumat, obsesivnosti, sebenenávisti a zároveň narcismu, kterou v sobě nese. Je to simultánně fascinující a frustrující díl, protože ukazuje, co všechno mohl seriál prozkoumat, ale tvůrci toto prostředí opouštějí stejně rychle, jako do něj vstoupili, a dál se pouští do mnohem povrchnějších vod.
Pořád je to dobrá podívaná, ale doprovází ji pocit, že to nejlepší z ní jsme už viděli.
