Pro výlet do Benátek nebyla dlouho lepší příležitost než nyní: davy turistů opadly, teploty babího léta jsou příjemnější a obávané vstupní mýto do historického centra se začne s největší pravděpodobností vybírat až od ledna.
Do 27. listopadu se v Benátkách koná 59. mezinárodní bienále umění, které má letos také české zastoupení. V nenápadném kostele Santa Maria della Visitazione kousek od náměstí svatého Marka zde vystavuje renomovaný český umělec Rony Plesl pod kurátorskou supervizí jedné z nejvýznamnějších českých galeristek, Lucie Drdové.
Účastnit se benátského bienále je pro umělce tak trochu jako svatý grál – pro současnou českou generaci navíc nedosažitelný cíl vzhledem k dlouhodobě uzavřenému československému pavilonu, který byl při bouři v roce 2019 poškozen a na opravu se stále čeká. O to víc je mimořádné, že se dílo českého umělce nebo umělkyně v tak unikátním kontextu objeví.
„Myšlenka výstavy v Benátkách vznikla spontánně a prvotní podnět vzešel ze společné diskuse s Ronym. Kdysi totiž pracoval pro jednu z nejstarších sklářských rodin na Muranu,“ popisuje počátky spolupráce Lucie. „Rok před samotným zahájením jsme měli vybranou lokalitu a intenzivně rozpracovávali podobu uměleckých děl a kurátorskou koncepci.
Zajistit prostředky na realizaci dvouletého projektu je velký oříšek. Paralelně jsme jednali o financování, neboť vedle nákladů na produkci skleněných plastik je to včetně veškeré logistiky, nájmů, pojištění velice nákladnou záležitostí,“ a dodává, že klíčová pro projekt byla podpora Nadace PPF, soukromých podporovatelů a záštita Domu umění České Budějovice, který se stal oficiálním předkladatelem projektu.
Benátská instalace Ronyho Plesla nazvaná Stromy rostou z nebe navíc představuje světovou premiéru unikátní technologie tavení skla Vitrum Vivum, která dovoluje vytvořit skleněnou plastiku bez jakýchkoli omezení. Konstelace tří vertikálních stromů propojuje vznešenost křišťálových plastik s noblesní čistotou raně renesančního prostoru.
Lucie se neztratí ani v benátských zákoutích a kanálech, s Itálií je její profesní kariéra spjata dlouhodobě. „Do Benátek teď jezdím každý měsíc a uvažuji, že se tam přestěhuji natrvalo. Je to nádherné město s relativně malou komunitou,“ vypráví Lucie a jako nejoblíbenější místo uvádí nábřeží Zattere a cíp Punta della Dogana, který skýtá – jak jinak – galerii moderního umění.
K jídlu doporučuje rybářské bistro La Palanca na Giudecce, restauraci Estro a pro dobrý aperitiv bar Adriatico Mar. „Vždycky mě potěší malé květinářství v rohu u vstupu do Palazzo Franchetti u mostu u Accademia. Nedaleko je také hudební konzervatoř a z její střechy je nádherný výhled. Přeneseně mě těší, jak se zde snoubí bohatý historický odkaz, současné umění a bezprostřednost Benátčanů,“ dodává.
Hlavní kurátorka benátského bienále Cecilia Alemani – první Italka v této pozici v historii přehlídky – dala tentokrát prostor umělcům a umělkyním pocházejících z prostředí, jež byly po generace spíše marginalizovány.
Můžete tak objevit tvorbu chilské malířky Cecilie Vicuñi ovlivněné exilem před Pinochetovou diktaturou, americké umělkyně Simone Leigh, dílo ukrajinské malířky Marie Prymachenko, jejíž muzeum v Ivankivě bylo poničeno zkraje ruské invaze, ale objevíte tu i Toyen.
Asi nejsilnější instalace zde je To See the Earth before the End of the World od Precious Okoyomon nebo v Berlíně žijící čínský konceptualista Zheng Bo a jeho Pteridophilia o mezidruhovém sexu. „Nejvyšší návštěvnost ale budou mít zřejmě Anish Kapoor v Galerii dell’Accademia a Anselm Kiefer v Dóžecím paláci,“ doplňuje Lucie.
A co vidět kromě bienále? Pokud vám bienále nebude stačit, nesmíte vynechat Peggy Guggenheim Collection, který ukrývá skvosty moderního umění od Picassa, Kandinského, Dalího po Pollocka. Na nákupy si zajděte do Fondaco dei Tedeschi nedaleko Ponte del Rialto – honosný palác, jehož renovaci měl na starost Rem Koolhaas, kromě střechy skrývá i terasu s dechberoucím výhledem na celé město.
Nebo skočte na vaporetto a dojeďte na některý z okolních ostrovů – Murano s již zmiňovanou sklářskou tradicí, malebný Burano s kanály lemovanými barevnými domky nebo Torcello – poprvé osídlený v roce 452 a považovaný za kolébku Benátek samotných.
