„Děláme revoluci ve sklářství,“ prohlašuje Rony Plesl a jeho oči zpoza masivního rámu značkových brýlí hledí s pronikavostí tavící se skloviny. Vedoucí ateliéru skla na pražské VŠUP a jeden z nejúspěšnějších českých designérů se sklem na špičkové úrovni zabývá několik dekád – takže mu důvěřujete, že o tomto šálivém materiálu ví první i poslední. Teď uvádí na trh novou značku, která do řemesla přináší mimořádné technologické inovace.
S Jiřím Šínem, který novou technologii tavení skla vyvinul, mají velké plány. Pod společnou značkou Sin Studio Gallery plánují uvést na trh exkluzivní limitované produkty na pomezí designu a volného umění, pod kterými budou podepsané nejzářivější hvězdy mezinárodní umělecké scény. První kus z plánované kolekce, navržený Pleslem, se rozhodli ukázat exkluzivně Forbesu.
Vázu z ryzího křišťálu tvoří šestihrany odkazující ke geometrii přírody. „Inspirovaly mě čedičové monolity, které přirozeně vytvářejí monumentální sloupové struktury,“ říká Plesl. Stejně jako Bůh či příroda (jak je komu libo) i Plesl se Šínem stvořili monolit. A právě v tom spočívá kouzlo už zmiňované technologie, o které Plesl mluví s takovým nadšením. Zde bude nezbytné vyrazit na krátký historický exkurz.
Technologie tavení skla je tou vůbec nejstarší, sklo touto cestou vyráběli už staří Féničané, Číňané či Indové. V uměleckém světě ji proslavily dvě české sklářské legendy, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří v 60. letech s taveným sklem hodně experimentovali.
Jiří Šín s první vázou z nové kolekce. Foto: Michael Tomeš
Rony Plesl s první vázou z nové kolekce. Foto: Michael Tomeš
Zjednodušeně: studené sklo se vyskládá do otevřené formy a v peci se roztaví na optimální teplotu, při které formu vyplní. Pak v ní pomalu, často měsíce, chladne. Jde skoro o alchymistický proces, který vyžaduje hodně trpělivosti, zkušenosti a citu. Záleží na druhu skla, atmosférickém tlaku, kolísání teploty… Výsledný objekt přesto klidně třikrát po sobě praskne a nikdo neví proč.
Tavení do plochy limituje i výtvarné možnosti děl. „Vytvořit rozměrný 3D objekt z jediného kusu skla bez řezu bylo dosud nemožné,“ konstatuje Plesl. Když třeba Zdeněk Lhotský, známý sklářský mistr, s nímž Plesl dříve často spolupracoval, vytvářel skleněný sarkofág pro dánskou královnu, sestavoval jej ze šesti třičtvrtětunových dílů.
Jenže technologie, kterou ve své dílně vyvinul Jiří Šín, vše mění. Po letech zkoušek a stovkách neúspěšných pokusů dokáže Šín tavit sklo v uzavřených formách. A opět zjednodušeně řečeno: může tak z pece vytahovat strukturované 3D skleněné objekty bez jediného řezu. Jako by je vytiskl na 3D tiskárně. Nebo upekl v troubě.
Šín už „upekl“ několik objektů, které spadají do volné tvorby Ronyho Plesla. Třeba plastiku 12 apoštolů, tvořenou postavami Krista, zdánlivě chaoticky naskládanými na sebe, nebo instalaci Sacred Geometry, se kterou se loni prezentoval v londýnském Victoria & Albert Museum.
„Na rozdíl od tradiční technologie se sklo utaví v peci mimo formu, v jakési tavicí pánvi,“ popisuje Šín proces, který je výsledkem dlouholetého cizelování. Statný muž působí křehce a na rozdíl od suverénního Plesla si na zájem novinářů zatím ještě nezvykl. Navíc se mu očividně nechce zacházet do detailů – technologie je jeho pečlivě střeženým know-how.
Roztavené sklo pak do formy natéká kanálky, podobně jako je tomu třeba při odlévání bronzových soch. Zní to banálně, ale vlastnosti litého skla jsou velmi specifické. „Musíte jej dostat do formy v průběhu několika hodin, dokud má potřebnou viskozitu, aby se do formy opravdu rozlilo a vykreslilo všechny potřebné tvary a detaily. Ale nemůže to být příliš rychle, jinak formu roztrhne,“ líčí Šín.
Za elegantní vázou, kterou Šín dnes drží v rukou, jsou desítky rozbitých forem, zničených pecí a miliony korun roztavené při zpackaných pokusech. Sklářská výroba je nákladná a každá chyba vyjde draho. Nemluvě o dalších milionech, které Šín investoval do stavby vlastních, specifických pecí. „Na Jirkovi se mi líbí, že je to svéráz, který je sklem opravdu posedlý. Nosí jedno tričko a jednu bundu a všechno investuje do skla,“ črtá Plesl jistou rukou obraz svého společníka.
12 apoštolů. Foto: Rony Plesl
Šín se sklářskému řemeslu věnuje celý život. Po průmyslovce v Kamenickém Šenově chtěl studovat na VŠUP, v ateliéru, který dnes vede právě Plesl. Přestože se přijímacími pohovory prokousal téměř až do finále, na vysněnou uměleckou školu se nakonec nedostal.
Takže pokračoval ve studiích v Novém Boru a pak dál v praxi. Pár let strávil technickou přípravou výroby v Preciose, těsně před třicítkou si založil vlastní studio, kde realizoval zakázky pro většinu zdejších sklářských titánů, od Lasvitu po Preciosu, spolupracoval i s mnoha sklářskými výtvarníky.
Vedle
práce pro jiné jej ale pořád lákalo se sklem experimentovat.
Technologicky i kreativně.
Jenže pořád tomu něco chybělo… Až před třemi lety zaklepal na dveře Pleslova pražského ateliéru. Přečetl si totiž rozhovor, ve kterém designér mluvil o tom, že by se od užité tvorby rád posunul více k volnému umění. „Ty chceš dělat velké sochy a já to umím,“ řekl prý Pleslovi u dveří.
Plesl vnesl do vzájemné spolupráce nové kreativní impulzy. Nerespektoval limity skla, jeho návrhy pojímaly skleněnou plastiku jinak. A zdály se být technologicky nerealizovatelné. Třeba kvůli pnutí materiálu. Šín si s tím ale dokázal poradit. „Dnes dokážeme touto technologií utavit objekty do 1,5 tuny,“ prohlašuje hrdě.
Koncept společné značky se ovšem nezrodil ráz na ráz. Dvojice se po mnoha rozvahách a debatách nakonec rozhodla jej byznysově opřít o výlučnost. „Jirka má v rukou výjimečnou technologii, kterou nechceme zprofanovat tím, že ji zpřístupníme komukoli,“ tvrdí Rony Plesl nekompromisně.
Sacred Geometry. Foto: Rony Plesl
Pleslovo jméno má být garantem umělecké kvality další produkce. „Chceme se soustředit na crème de la crème v oboru. Nechceme se zavírat uvnitř sklářské komunity, chceme dostat naše sklo do světových galerií vedle tvorby předních výtvarných umělců, tak jak se to loni povedlo ve Victoria & Albert Museum,“ prohlašuje Plesl.
Slavná jména chtějí oslovovat i pro spolupráci na produktové řadě, která by měla vzniknout paralelně vedle volné tvorby Ronyho Plesla, pod zmíněnou značkou Sin Studio Gallery. Ambice dvojice jsou značné. Jako příklad autora, se kterým by rád spolupracoval, uvádí Plesl jméno Aj Wei-wei, jednu z největších hvězd současné globální umělecké scény.
Nejprve by ale měla vzniknout pilotní kolekce od Ronyho Plesla: vedle už hotové vázy do ní přibude skleněný stůl vážící úctyhodných 130 kilo nebo obdobně masivní zrcadla. Inspiraci čerpá designér opět v přírodě – například stůl bude skleněným otiskem obří břidlicové desky, kterou pořídili v lomu nedaleko Železného Brodu. „Skrytá přírodní geometrie v sobě nese spirituální poselství, technologické řešení je nadstavba, která mi to umožní vyjádřit v materiálu, v němž to dosud vyjádřit nešlo,“ říká Plesl.
Zcela pragmaticky ovšem rozjezd nové značky umožní úspěch, který měla společná instalace na loňském londýnském Design Weeku. „Objekt Sacred Geometry koupila sběratelka Trish Duggan do nově vznikající galerie na Floridě, což nám umožní investovat do dalších produktů,“ konstatuje Plesl s tím, že jsou taky otevření jednání s případnými investory.
