Spojené státy přehodnocují své desítky let trvající postavení světového lídra. Miliardář Elon Musk provádí čistky ve vládních agenturách, které udržovaly vliv země v zahraničí, a prezident Donald Trump vyhrožuje nejbližším americkým spojencům. Jenže na státy, které se od velmoci odvrátí, čeká Čína a Rusko – a zajímá je i Česko.
Čína okamžitě vyplňuje mocenské vakuum, které v Asii zanechala Trumpova administrativa. Tvrdí to analytik Joshua Kurlantzick z Rady pro mezinárodní vztahy, který poukazuje na poslední kroky znovuzvoleného amerického prezidenta.
Ten pověřil nejbohatšího muže světa Elona Muska, aby našel, kde lze ušetřit – a Musk proto pročistil řady zaměstnanců například v řízení leteckého provozu, úřadu pro jadernou bezpečnost nebo na linkách důvěry.
Foto Profimedia
A zaměřil se i na agenturu USAID, která podle svých slov poskytuje pomoc po celém světě s cílem podporovat americké zahraničněpolitické zájmy. „Rozvojová pomoc má nejen humanitární a altruistické, ale i geostrategické a geoekonomické aspekty,“ potvrzuje amerikanista Jan Hornát.
Jenže tomu je zřejmě konec, protože miliardář oznámil, že se s prezidentem dohodl na jejím ukončení. Ve středu se pak Trump rozhodl zrušit devadesát procent smluv uzavřených agenturou v celkové hodnotě šedesáti miliard dolarů.
Kromě toho se mění pohled světa na Spojené státy i z hlediska obchodu a mezinárodních vztahů. Kvůli výhrůžkám válkou spojencům či zaváděním vysokých cel na dovoz jejich výrobků se od nich spřátelené země částečně odvracejí a i dlouholetá přátelství se začínají rozpadat.
Tím podle politologa a vedoucího Katedry severoamerických studií na Univerzitě Karlově Hornáta vyklízejí Spojené státy pole Číně a sinolog Filip Jirouš rovněž varuje před možností rozpadu současného a jimi garantovaného světového uspořádání.
„Je pravděpodobné, že vystoupením Spojených států z role mezinárodního hráče číslo jedna vznikne něco, o čem sní prezidenti Ruska a Číny Vladimir Putin a Si Ťin-pching – svět multipolární, ve kterém si každý větší stát vytvoří sféru vlivu a donutí své okolí poslouchat,“ myslí si Jirouš.
Sinolog Rudolf Fürst z Ústavu mezinárodních vztahů však situaci za tak vážnou nepovažuje a nevidí důvod, proč by omezení vlivových operací mělo okamžitě změnit reakci veřejnosti a elit.
„Očekával bych spíše rychlejší změny v zemích, kde se think-tankům a nevládním organizacím financovaným ze Spojených států a Tchaj-wanu podařilo extrémně posunout veřejný diskurz měrou, která není v Evropě obvyklá,“ míní Fürst.
V zemích, které jsou tak k Číně vstřícnější, se podle něj tlumení pročínských nálad americkou propagandou bude dařit méně, ale dlouhodobá kritická reflexe Číny a Ruska, která existuje v akademických kruzích a v kvalitnějších médiích, zůstane stejná.
Hornát navíc upozorňuje, že Spojené státy již během první Trumpovy administrativy a poté za prezidenta Joea Bidena vytvářely nástroje, které by nabídly alternativu čínským snahám.
„Ty by financovaly infrastrukturní projekty v rozvojovém světě i za použití soukromého kapitálu, který je z amerického pohledu bezpečnější než ten navázaný na čínský stát,“ vysvětluje Hornát.
Současné kroky Muska a Trumpa tak podle něj opravdu směřují spíše k zefektivnění rozvojové pomoci a soustředění se na čínskou konkurenci. „Je však jasné, že pokud Spojené státy budou stahovat svou rozvojovou pomoc ze zemí třetího světa, ztrácejí tím nejen přístup k místním politickým i ekonomickým elitám, ale přicházejí i o páky při vyjednávání s těmito státy,“ soudí Hornát.
I když tak podle něj Trump nechce přijít o vliv, který z mezinárodní pomoci plyne, na veřejnosti se s Muskem vyjadřují nevybíravě. „Amerika by si měla hledět svého a ne všude usilovat o změnu režimu,“ uvedl nejbohatší muž světa v Bílém domě.
Zároveň dodal, že musí řadu agentur „vymazat“, protože „pokud neodstraní kořeny plevele, snadno se stane, že znovu vyroste“. Ve svém zápalu však zrušil i program na prevenci eboly, který následně zase obnovil.
Jeremy Konyndyk, který vedl boj USAID proti epidemii eboly v západní Africe, však upozornil, že většina expertů se do agentury nevrátila. Mnohé africké země, v nichž se agentura angažuje, jsou přitom na lékařské pomoci závislé.
„Nezbývá než pokračovat v hledání dalších zemí s dobrými úmysly, které by mohly přijít africkým členským státům na pomoc,“ reagoval v reakci na škrty Ngashi Ngongo, náčelník štábu Afrických center pro kontrolu a prevenci nemocí.
Ráda se o ně ale postará Čína, která na rozdíl od Spojených států na mezinárodní pomoci rozhodně nešetří a v Africe pomáhá například v boji proti malárii. Ruský vládce Vladimir Putin zase koncem loňského roku prohlásil, že Rusko „bude i nadále poskytovat plnou podporu africkým přátelům“ v řešení bezpečnosti, potravinových problémů či zdravotní péče.
Muskův Úřad pro efektivitu vlády DOGE se mezitím chlubí, kolik programů se mu podařilo seškrtat – například 32 milionů dolarů pro organizaci Prague Civil Society Centre, která jako svůj cíl uvádí podporu myslitelů potřebnou k „prosazování otevřenějších, odpovědnějších a demokratičtějších společností“.
Čína však začala přebírat otěže lídra Východu i Afriky dávno před nástupem Trumpa. Díky obchodní a investiční agendě spojené s pragmatickým nezájmem o zásadnější proměny vnitřní politiky spolupracujících zemí se jí podařilo stát se dominantním partnerem mnoha tamních států.
Grafika: Econovisuals
„Ochota Číny poskytovat levný kapitál na rozvoj infrastruktury bez podmínek liberalizace vnitřního trhu a politického systému do jisté míry konkurovala rozvojovým projektům západních států, ale i institucím, jako je Světová banka,“ říká Hornát.
To je v kontrastu s dosavadní strategií Spojených států, které podle Jirouše jako hlavní nástroj vytváření vlivu ve světě posilovaly demokratické instituce a budovaly spojenectví se zeměmi sdílejícími jejich hodnoty.
Čína tak sice navazuje čistě pragmatická partnerství, to však podle sinologa neznamená, že by se zdráhala systematicky vměšovat do demokratického procesu a vytvářet i šířit dezinformace.
Podle Fürsta je pak čínská sféra vlivu nejpatrnější v rozvojových zemích, které jsou Číně geograficky blíže, jsou v dosahu dopravních sítí a mají viditelnější ekonomickou agendu. „V Africe, na Blízkém východě a v Latinské Americe je pak Čína ve výhodě prostě jen tím, že tam nevadí tolik jako Spojené státy,“ doplňuje sinolog.
A mění se i vztah Spojených států s Evropou, která se připravuje na realitu, v níž supervelmoc již nebude udržovat globální status quo a nebude na ni spolehnutí ani v otázce obrany. Nejenže se liší v přístupu k válce na Ukrajině, Trump se navíc rozhodl na unii verbálně i ekonomicky zaútočit.
Ve středu proto při oznámení svého rozhodnutí zavést v budoucnu na Evropskou unii 25procentní cla prohlásil, že „vznikla, aby škodila Spojeným státům“. I kvůli těmto výpadům někteří evropští politici vyzývají k tomu, aby se Evropa osamostatnila.
Pravděpodobný budoucí německý kancléř Friedrich Merz proto ihned po svém zvolení varoval, že Evropa musí v řádu měsíců najít náhradu za NATO, a za svou prioritu si dal co nejrychleji posílit Evropu, aby dosáhla nezávislosti na Spojených státech.
Jirouš však nepředpokládá, že by se Evropská unie ve své nefederalizované podobě mohla vyrovnat imperialistickým cílům a metodám velmocí. Domnívá se však, že čím více se bude tlak ze zahraničí zvyšovat, tím větší potenciál pro politiku síly, včetně silné armády, v Evropě bude.
„Otázkou ovšem zůstává, zda celý tento proces není jen kolektivní prohrou Západu, zatímco se v Pekingu a Moskvě smějí,“ zamýšlí se sinolog.
Jednotlivé členské státy unie budou podle Fürsta k možnému nárůstu vlivu Číny na Evropu přistupovat různě. Západní země totiž mají s totalitní zemí formální vztahy přinejmenším od 19. století a udržují s ní podstatnější a klidnější kontakty než Česko.
„Podcenění a malá znalost evropsko-čínských vztahů se projevuje v české inklinaci přejímat americký ideologický pohled na Čínu,“ domnívá se Fürst. Právě Česko společně s pobaltskými státy podle sinologa patří mezi evropské země, které mají ke Spojeným státům nejvyprofilovanější vztah.
Celkově ale nepovažuje Evropu za zcela naivní a řada z jejích zemí má podle Fürsta s Čínou zkušenost. Vidí u nich také lepší čínská studia ukotvená ve společenských vědách.
„Představa, že se tedy Evropa nechá jednoduše ošálit čínskými PR praktikami, by byla paranoidní. Pokud ztrácejí Američané v Evropě pozice, mohou si za to sami,“ myslí si sinolog.
Dodává, že pokud nás Číňané skutečně zaplaví svou propagandou, budeme mít možnost prověřit, o kolik je tento informační smog účinnější než ten z jiných zemí.
„Co irituje více – korejský invazivní K-pop, filmová produkce Bollywoodu, všudypřítomné reklamy, nebo přitroublé internetové klipy influencerů, kteří pracují pro Číňany?“ ptá se Fürst.
