Zákaz přístupu Rusů k „vysokohodnotným“ kryptoslužbám. Právě na něm se shodla Rada Evropské unie v rámci posledního kola sankcí kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Zákaz se dotkne ukládání kryptoměnových depozitů do peněženek.
Přestože Evropa patří ve vztahu ke kryptoměnám mezi ty otevřenější geopolitické celky, zároveň – alespoň v rámci Evropské unie – čím dál častěji zaznívají znepokojivé hlasy volající po přísnějším dohledu nad světem necenzurovatelných peněz a decentralizovaných financí.
Mezi nejkonzistentnější evropské nepřátele kryptoaktiv patří šéfka Evropské centrální banky, Christine Lagarde. Ta se k nim naposledy veřejně vyjádřila v březnu, kdy prohlásila, že kryptoměny představují hrozbu pro snahu efektivně zasáhnout Rusko mezinárodními sankcemi.
A Evropská rada dala odsouhlasením v pořadí pátého sankčního balíčku Lagardové za pravdu. Balíček obsahuje celkem šest bodů – nás z nich zajímá hlavně ten druhý, pojmenovaný Finanční opatření. Co se týče kryptoměn, přináší zákaz poskytovat ruským občanům a institucím takzvané služby v oblasti kryptografických aktiv vysoké hodnoty.
Podle prohlášení Rady to v praxi znamená hlavně to, že se sankce rozšíří i na depozity do kryptoměnových peněženek. Sankce dopadne na všechny občany Ruska a Běloruska a ruské a běloruské právnické osoby. Těm všem je také zakázáno prodávat bankovky a přenosná aktiva denominovaná v některé z oficiálních měn Unie.
Cílem je uzavřít potenciální sankční obchvat, i když samotná Evropská rada o potenciální díře v sankčním systému jen hovoří. Důkaz o masivnějším obcházení – nejen evropských – sankcí skrze kryptoměny pořád chybí. Obava panující od počátku války se v masivnějším měřítku zatím nepotvrdila.
Podle prohlášení ruského premiéra Michaila Mišustina z minulého čtvrtka vlastní Rusové kryptoměny za 130 miliard dolarů. Otázkou je, zdali je to na tak velkou zemi opravdu tolik – a samozřejmě také, zdali můžeme Mišustinově prohlášení věřit.
Vedle zákazu poskytování kryptoslužeb obsahují finanční opatření ještě další dva zákazy, které movité ruské občany zasáhnou pravděpodobně mnohem citelněji. Prvním je zákaz poskytovat bohatým Rusům poradenství v oblasti svěřenských fondů. Tento krok se snaží Rusům ztížit ukládání majetku v rámci Evropské unie.
Druhý zákaz je ještě přímočařejší a přináší úplný zákaz transakcí a zmrazení aktiv čtyř ruských bank. Sankcionované bankovní domy VTB, Novikombank, Sovcombank a Otkritie Bank tvoří zhruba 23 procent ruského bankovního sektoru, a byly tak odříznuty od evropských trhů.
Nejde tedy o žádné symbolické gesto. A zároveň o nic, na co by již Rusové nebyli od prvního válečného měsíce zvyklí.
Zbývající body sankčních opatření přinášejí zákaz dovozu ruského uhlí do Evropy. Ten dnes představuje asi čtvrtinu ruského vývozu uhlí, tedy zhruba osm miliard eur ročně.
Dále pak zákaz dovozu ruského cementu, gumárenských výrobků, dřeva, hnojiv, lihovin (nechybí ani pověstná ruská vodka), mořských plodů nejvyšší jakosti a opatření proti obcházení vztahující se na dovoz potaše z Běloruska.
Dohromady jde bez výše zmíněného uhlí o ruský export za 5,5 miliardy eur.
Zákazy se ale netýkají pouze dovozu. Z Evropy nebude do Ruska nově moci proudit kvantová výpočetní technika, pokročilé polovodiče, citlivá strojní zařízení, doprava, chemické látky a specializované katalyzátory pro použití v rafinérském průmyslu. Evropští vývozci tak dohromady přijdou o trh v hodnotě deset miliard eur.
Poslední body sankcí přinášejí úplný zákaz činnosti ruských a běloruských provozovatelů nákladní silniční dopravy v Evropské unii, zákaz vstupu plavidel plujících pod ruskou vlajkou do evropských přístavů a vyloučení Ruska z veřejných zakázek.
Je těžké být Rusem, chtělo by se parafrázovat slavný sci-fi román bratří Strugackých. To by však historicky – alespoň z pohledu obyčejných Rusů – nebyla žádná velká novinka.
