Rusko se vymanilo z mezinárodní izolace. Navzdory neutuchajícím salvám dronů a raket vystřelovaných na území Ukrajiny je pozice agresora na světové scéně nejsilnější od začátku invaze.
Sport
Čerstvým a hodně křiklavým případem je hokej, který umožnil „sborné“ účast na příštím mistrovství světa, což budí kontroverze.
I zámořská NHL odmítla podle vyjádření jejich bossů uplatnit kolektivní vinu, takže ruští hráči v nejprestižnější hokejové soutěži světa bez problémů působí, což ostře kritizuje kupříkladu bývalý český brankář Dominik Hašek.
Nynější sezona bude poslední pro hvězdného Alexandra Ovečkina, který tento fakt sám oznámil s tím, že se poté s rodinou vrátí do vlasti. Matička Rus ho jistě přijme s otevřenou náručí, vždyť se útočník na Instagramu chlubil profilovou fotkou s Vladimirem Putinem a v září stranu kremelského vládce otevřeně podpořil v předvolebním klipu.
Už před hokejem ovšem Rusové pronikli do jiných odvětví. Tak například?
Tenis. Z něj Rusové prakticky nikdy nezmizeli. Wimbledon a další velké turnaje čile obsazují coby neutrální sportovci bez státních symbolů. Ukrajinské tenistky Elina Svitolinová či Marta Kosťuková odmítají podat ruským soupeřkám po zápasech ruku.
Šerm. Mezinárodní šermířská federace svolila k účasti sportovců z Ruska na velkých podnicích. Rusové – a také Bělorusové, jichž se izolace v sportech týká (nebo týkala) též – mohou zase vesele šermovat.
Moderní pětiboj. Unie tohoto sportu dokonce odebrala litevskému Kaunasu pořadatelství závodu Světového poháru, který měl proběhnout v dubnu příštího roku, což zdůvodnila tím, že Litva uplatňuje omezení vůči ruským a běloruským sportovcům.
Gymnastika. Nizozemsko nepustilo na říjnové mistrovství světa v Rotterdamu tři elitní ruské gymnastky – nizozemská ambasáda jim neudělila víza, protože je „státy schengenského prostoru považovaly za hrozbu pro mezinárodní vztahy“. Ruská gymnastická federace spustila povyk a označila to za diskriminaci. Kromě těchto tří gymnastek zbytek výpravy víza dostal a na šampionátu se ukázal; tenhle chaos by vůbec nemusel nastat, kdyby světová gymnastická federace v květnu nezrušila omezení pro Rusy a Bělorusy.
Klasické lyžování. Konflikt se rozhoří na sněhu. K jeho rozhoření se totiž schyluje: mezinárodní lyžařská a snowboardová federace povoluje Rusům a Bělorusům individuální starty při splnění podmínek neutrality, tento status již získalo třináct ruských běžců na lyžích. Švédský lyžařský svaz společně s tamější sportovní konfederací požaduje, aby vláda jejich účasti zabránila, a ministr pro migraci potvrdil, že vláda prověřuje právní možnosti odmítání víz.
Mládežnický sport. Na sklonku loňského roku z Mezinárodního olympijského výboru (MOV) zaznělo: „Sportovci – a zejména mladí sportovci – by neměli být činěni odpovědnými za činy svých vlád.“ MOV vydal doporučení pro sportovní federace, aby umožnily návrat juniorským sportovců, a to bez omezení, tedy včetně ruské vlajky a hymny.
Byznys
Ruská nafta opět pluje do USA. Donald Trump 9. října oznámil dohodu s Moskvou o obnovení dodávek ruské nafty, USA zároveň udělily naftě výjimku ze zavedených amerických protiruských sankcí. Tanker nesoucí na své přídi název Agioi Fanendes tak mohl 22. října naložit v ruském Primorsku prvních přibližně 40 tisíc tun nafty určené pro americké zákazníky, do konce roku pak má Rusko dodat téměř pět milionů tun nafty.
Význam obchodu je přitom spíše politický, jelikož takový objem Ameriku nespasí. Ta má navíc své zdroje a dnes fakticky ovládá i Venezuelu. Krok spíše narušuje sankční pospolitost, což rozlítilo hlavně země EU. Ty ale také mají máslo na hlavě, jak si popíšeme níže.
Dráždění Nordstreamem a Jamalem. V pondělí přinesla agentura Reuters zprávu o tom, že USA podporují rychlé obnovení dodávek ruského plynu do Evropy přes ukrajinské plynovody, jako je například Jamal, což by mohlo znamenat i opětovný přítok ruského plynu do Česka plynovodem přes hraniční bod Lanžhot.
Podle informací amerického deníku Wall Street Journal pak jde o součást vyjednávání mezi mocnostmi o energetickém příměří před zimou. Už před pár týdny přitom Reuters přinesl informace, že Američané vyjednávají s ruskými protějšky za zavřenými dveřmi i o obnovení dodávek ruského zemního plynu přes plynovod Nordstream, vedoucí plyn z Ruska přímo do Německa.
LNG jako droga. EU je sice ve své rétorice stále ostrá ve vyjádřeních proti obchodování s Ruskem, sama mu ovšem letos notně přispěla do státní kasy, a to hlavně nákupem ruského LNG, který proudil například do Belgie nebo Španělska. Tato možnost má ovšem s novým rokem skončit.
Evropské státy kvůli nedostatku plynu na trhu vlivem narušených dodávek LNG z Kataru a dalších zemí Perského zálivu v prvních devíti měsících roku 2026 nakoupila rekordních 12,18 milionu tun LNG z ruského projektu Jamal. Hodnota těchto dodávek dosáhla podle výpočtů organizace Urgewald přibližně 7,9 miliardy eur a do konce roku se zvýší, protože státy EU potřebují plyn hlavně v době topné sezony a zásobníky mají zaplněné jen ze tří čtvrtin oproti až 90 procentům v minulých letech.
Močovina do celého světa. Ruská federace pak patří k významným světovým dodavatelům hnojiv. A to jak drasíkatých, tak dusíkatých a i těch směsných. S těmito komoditami se přitom v posledních dvou letech silně angažuje ve Spojených státech, kde Rusko bylo v prvních sedmi měsících roku 2026 největším dodavatelem močoviny do USA. Zajišťovalo tak více než třetinu amerického dovozu této komodity. U dusičnanu amonného mělo na americkém importu dokonce dvoutřetinový podíl.
U Evropy je trend opačný. Rusko bylo ještě v roce 2025 jedním z největších dodavatelů hnojiv do EU, jeho pozice ale letos silně klesá. A to kvůli postupnému zavádění sankcí. Loni Rusko představovalo necelou čtvrtinu objemu dovozu hnojiv do EU oproti 27 % v roce 2024. Až letos kvůli rozšíření sankcí dochází k velkému propadu dovozu, kdy se objem dovážených hnojiv z Ruské federace do EU snížil více než pětinásobně.
Obchod však stále probíhá, evropské sankce na dovoz veškerých ruských hnojiv mají vstoupit platnost až v roce 2028.
Diplomacie
Hostitelé z USA. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov byl na třech ze čtyř summitů uskupení předních světových ekonomik G20, které proběhly od startu ruské invaze v únoru 2022. Jeho účast na nedávné schůzce šéfů diplomacie G20 v Atlantě přesto vyvolala řadu zdvižených obočí, jelikož zde byly hostitelem Spojené státy. Tedy země, kterou lze označit přívlastkem „západní“.
Neobešlo se to bez komplikací. Tradiční společná fotografie všech účastníků kvůli Lavrovovi opět nevznikla. Ruský ministr si také posteskl, že Američané pozvali Polsko. Šéf polské diplomacie Radosław Sikorski si obratem postěžoval, jak se někteří členové klubu G20 neumějí chovat.
Návrat ministra financí. K jednacímu stolu G20 se vrátil i šéf ruské státní kasy Anton Siluanov. V polovině října přijel na jednání ministrů financí a centrálních bankéřů do Bangkoku. Byla to už jeho druhá osobní účast v krátké době. Ta předchozí v americkém Asheville byla jeho první osobní účastí na finanční G20 od startu invaze.
Jeho americký protějšek Scott Bessent s ním v Asheville jednal napřímo. V Bangkoku se pak německý ministr Lars Klingbeil nechal slyšet, že pozoruje zejména ze strany USA snahu vrátit Rusko na mezinárodní scénu.
Přímá linka do Moskvy. Po letech se mění i situace, kdy se většina západoevropských lídrů vyhýbala přímému kontaktu s Vladimirem Putinem. Minulý týden ruskému prezidentovi zavolali jeho dva sousedé, kteří podporují Ukrajinu.
Finský prezident Alexander Stubb a norský premiér Jonas Gahr Støre mluvili s Putinem zhruba hodinu a půl. Postup koordinovali s Kyjevem a po hovoru telefonovali Volodymyru Zelenskému. Stubb to vysvětlil tím, že Evropa nemůže stát stranou jednání o vlastní bezpečnosti.
Delegace z Afriky. Den po telefonátu ze Skandinávie začal v Moskvě summit Rusko–Afrika. Podle agentury Associated Press na něj přijely delegace z téměř 50 afrických zemí, z toho zhruba dvacítku reprezentovaly přímo hlavy států. Oproti předchozímu ročníku summitu z roku 2023 byla letos účast vyšší.
