Kvalitní čokoláda může být hořká dvakrát. Jednou na jazyku, podruhé při pomyšlení, kolik stála. Cena tabulky čokolády s vyšším podílem kakaa může totiž v horizontu měsíců stoupnout až o desítky procent.
V listopadu se tuna kakaových bobů obchodovala za devadesát tisíc korun, meziročně tedy asi o šedesát procent dráž. Uběhlo pět měsíců a jsme na ceně 220 tisíc korun za tunu. Kakaa je zkrátka málo.
Podle International Cocoa Organization se očekává, že letošní produkce bude za poptávkou zaostávat o 374 tisíc tun. Ještě pesimističtější odhad zveřejnil jeden z největších zpracovatelů a výrobců čokolády, společnost Barry Callebaut, která předpokládá, že čokoládový průmysl bude v deficitu až 500 tisíc tun kakaa, což se rovná přibližně desetině světové spotřeby.
Kakaové boby mají oproti jiným plodinám pěstovaným pro globální trh jednu nevýhodu – nepěstují se na velkých plantážích, ale většinou na malých farmách, nejčastěji v západní Africe, která obchodu s kakaem desetiletí dominuje.
Jen u dvou sousedících zemí – Pobřeží slonoviny a Ghany – se čeká, že letos na trh dodají třiapadesát procent světového kakaa. Před současnou „kakaovou krizí“ byl jejich podíl přitom ještě vyšší. Jenže se přestalo dařit.
Déšť i sucho byly v západní Africe silnější než obvykle, rozbahněná půda usnadnila šíření chorob, které napadají plodící stromy, a růstu spotřeby nepomáhá ani fakt, že množství stromů se dostává do věku, kdy jejich schopnost plodit klesá.
Problém je i to, že přímo k farmářům se nedostává dost peněz na to, aby mohli s nemocemi postihujícími stromy účinně bojovat. A chybějí i prostředky na potřebnou obnovu a rozvoj plantáží.
To jsou problémy, které se dějí v Africe. Jenže za rekordně vysokou cenou mohou stát i vlivy, které vznikají v kancelářích obchodníků s komoditami kdekoli na světě. Agentura Bloomberg zmiňuje skutečnost, že obchodníci obvykle využívají trh s futures k zajištění rizika na fyzickém trhu. A platí to i pro kakaové boby.
Prodejci, kteří mají kakao na skladě, tak doufají, že ceny porostou, ale chrání se tím, že sázejí i na pokles cen. Pokud ceny vzrostou, jejich zisky ze zásob přinejmenším pokryjí to, co zaplatili za tyto takzvané krátké pozice. Pokud však ceny klesnou a jejich zásoby budou mít nižší hodnotu, krátké sázky vyrovnají část ztrát.
Foto Fairafric/Forbes US
Foto Fairafric / Forbes US
To je systém zajištění, který dobře funguje, pokud se cena komodity pohybuje jak nahoru, tak dolů v mírném rozmezí. Problém ovšem nastává při prudkých jednosměrných pohybech. Roste totiž tlak na obchodníky, aby k zajištění svých futures složili hotovost, jenže ve chvíli, kdy ceny pouze rostou, náklady na zajištění se začínají stávat neúnosnými.
Některé obchodníky to pak vede k uzavření svých pozic, což lze provést pouze nákupem dalších kontraktů na kakao. A to dál zvyšuje jeho cenu…
Intercontinental Exchange (ICE) i z toho důvodu přijala opatření, které omezuje množství kakaa, jež mohou obchodníci nakupovat prostřednictvím londýnské burzy. Takzvaný limit dodávek se z květnových 75 tisíc tun snižuje na červnových padesát tisíc a postupně dál klesá až k prosincovému omezení na 25 tisíc tun.
Může se zdát, že zemědělci se z vyšších cen můžou radovat. Jenže to platí jen zčásti. V Pobřeží slonoviny i v Ghaně je totiž výkupní cena kakaových bobů regulovaná vládami. Až dosud tak farmáři v obou státech dostávali za tunu bobů shodně přibližně pouze 38 tisíc korun, aktuálně asi jen šestinu tržní ceny.
V Pobřeží slonoviny se ale situace zlepší, protože tamní regulační orgán pro období nové sklizně, která právě startuje, kývl na padesátiprocentní navýšení výkupní ceny.
Vysokých cen se snaží využít i trhy, které tak pevně svázané nejsou. Například Brazílie a Kamerun chtějí produkci kakaa zdvojnásobit a na nic nečeká ani Ekvádor, který by rád ročně na trh dodal tolik kakaových bobů, že by v celkových číslech předstihl Ghanu a po Pobřeží slonoviny by se stal světovou dvojkou.
Foto Fairtrade
Foto Fairtrade / Forbes US
Jenže stromy potřebují čas na to, aby vyrostly, takže bude trvat nejméně tři roky, než se nové lusky postarají o zlepšení současného stavu. Zmíněné země proto s naplněním plánů počítají v horizontu zhruba čtyř až pěti let.
Dražší čokoláda nás tedy nemine. Můžeme se uklidňovat jen tím, že to nebude hned, protože její výrobci mají nakoupené zásoby na měsíce dopředu. Spolumajitel čokoládovny Steiner & Kovařík Petr Kovařík agentuře ČTK řekl, že ceny kakaových bobů mohou průmyslovým výrobcům čokolád stoupnout až pětinásobně.
„Nás výrobců, kteří vyrábíme tradičně, pomalu a pomocí kulových mlýnů, se tato situace týká také, ale relativně daleko méně, protože už před tímto jsme nakupovali za mnohem vyšší ceny z důvodu udržitelnosti a přímého nákupu od farmářů,“ uvedl.
Přesto Kovařík předpokládá, že své ceny vzhledem k aktuální situaci s kakaem zvýší o nižší desítky procent. Projeví se to podle něj zejména na tabulkových čokoládách.
Foto Elva Ramirez / Forbes US
Mluvčí společnosti Nestlé pro Českou republiku a Slovensko Tereza Skrbková neočekává, že by se ceny kakaa na komoditních trzích po současném nárůstu vrátily zpět na původní úroveň, a to kvůli dlouhodobým problémům, které produkci této komodity doprovázejí.
„Stabilizují se na nové hladině, která bude dokazovat, že kakao je cennou surovinou a jeho dostupnost má své limity,“ uvedla.
