skip to main content
Komentář

S očkováním do kin i restaurací a bez očkování na gauč? Kde je hranice bezpráví, popisuje advokát Neruda

4 minuty čtení

Komentář k aktuální situaci a k tomu, zda a jak je možné zvýhodňovat očkované pro Forbes.cz připravil advokát kanceláře Havel & Partners Robert Neruda.

Už skoro rok svírá svět pandemie nemoci covid-19. Kromě nesmírných ztrát na životech, které dnes může zpochybňovat jen největší cynik, způsobila tato nemoc a s ní spojená vládní opatření změny života, které tato planeta nepamatuje desítky let. Není divu, že celý svět, a s ním i naše země, vyhlíží dostatek vakcín a co nejrychlejší proočkování co největšího okruhu obyvatel. Vakcína je vnímána jako jediné nadějné řešení.

Všichni jsme bez dechu sledovali triumf lidstva, kdy farmaceutické firmy v rekordně krátkém čase vyvinuly, vyzkoušely a registrovaly účinné a bezpečné vakcíny. Ukazuje se však, že i v dnešní době bude naočkovat celé lidstvo složitý úkol. A to i pro tak vyspělou zemi, jako je Česká republika.

Ponechme stranou otázku, zda a jak za to může Evropská komise a zda mohla být aktivnější a odvážnější při objednávání vakcín. Neřešme, zda farmaceutické firmy z jakéhokoli důvodu preferují dodávky do jiných zemí. Pro chvíli zapomeňme i na to, že česká vláda má vážné potíže zvládnout snad každé opatření boje s pandemií, tedy i registraci k očkování, distribuci vakcíny nebo budování očkovacích center. O získání důvěry obyvatelstva k vakcinaci ani nehovořím.

Reklama

Bez ohledu na to, kdo nebo co za to může, zjevné je jedno: ještě dlouhé měsíce budeme žít v situaci, kdy velká část populace nebude proočkována.

Ale někteří lidé očkovaní přece jen budou. A bude jich s postupem času víc a víc. Tito lidé budou ve velké míře chráněni před onemocněním a věřme, že se brzy ukáže, že nebudou moci ani nemoc přenášet. Nabízí se tak otázka, zda je možné a správné mezi těmito skupinami rozlišovat, pokud jde o uplatňování protiepidemických opatření. Zda je přípustné, aby se jen na očkované nevztahovala omezení pohybu, vstupu či výkonu některých aktivit, která by nadále, z důvodu boje s pandemií, platila pro neočkované.

Ta otázka budí nemalé vášně. Je spravedlivé, aby ti, kteří se dostanou rychleji k vzácným vakcínám, byli takto zvýhodněni? Aby mohli sportovat, cestovat, chodit na kulturní akce, zatímco ostatní budou i nadále omezováni?

Slyšel jsem názor, že mladí se obětovali v roce 2020 kvůli starým, a staří (a očkovaní) by tedy teď měli být solidární s mladými (neočkovanými). Podle tohoto názoru by mělo dojít k otevření ekonomiky a společnosti, tedy k uvolnění restrikcí, pro všechny ve stejný okamžik. Což prakticky znamená, že by si dříve očkovaní museli počkat, až se proočkuje dostatek ostatních.

Aktuální vydání magazínu

Je to citlivá věc z mnoha ohledů, včetně roviny morální, sociologické, politické i ekonomické. S kolegy sdruženými v platformě Rozumné právo jsme se na tuto otázku podívali z právního úhlu. Je takové rozlišování vůbec právně možné? Nebyla by to zakázaná diskriminace, porušení principu rovnosti před zákonem? Nebylo by to porušení ústavy?

Dospěli jsme k závěru, že takový odlišný přístup právně možný je.

Vycházíme z toho, že spolu s rychlým očkováním musíme jako společnost usilovat také o co nejrychlejší návrat k běžnému společenskému životu, návrat do škol, otevření ekonomiky a obnovení živé kultury. K tomu lze přispět i tím, že se na očkované nebudou vztahovat protiepidemická omezení, že jim nebude bráněno ve vstupu do restaurací a kulturních zařízení, víkendovém ubytování či cestování. 

Reklama

Takové rozlišování není v rozporu s ústavou. Náš právní řád zná spoustu povinných očkování a školky a jiná zařízení mají povinnost neočkované nepřijmout. Připomeňme, že obojí bylo posvěceno Ústavním soudem, který řekl, že to není nepřípustná diskriminace, že jde o přiměřenou ochranu jiných zájmů společnosti.

Nemám pochybnosti o tom, že rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými bude přípustné v době, kdy bude vakcína všeobecně dostupná. Dodávám však, že toto rozlišování je možné i v době, kdy očkování není dostupné všem.

Než se začneme pohoršovat, pamatujme na to, že důsledné trvání na zákazu „diskriminace“ by vedlo k oddálení uvolnění restrikcí pro všechny, ke škodě ekonomiky. To by prohloubilo ekonomické i sociální problémy celé země. Byla by to sice úplná rovnost, ale rovnost „v bídě“.  Nezapomínejme též, že vážné zásahy do základních svobod, kterým nyní již rok kvůli epidemii čelíme, jsou možné pouze po dobu a v rozsahu, které jsou nezbytné ke zvládnutí pandemie.

Pokud konkrétní člověk díky očkování již není ohrožen virem a zároveň nemůže nikoho nakazit, je právně velmi problematické jej nadále omezovat v jeho svobodách. Proto vlastně nedává smysl tyto lidi posílat po kontaktu s nakaženou osobou do karantény či zakazovat jim volný pohyb nebo shromažďování.

Rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými tedy právně možné je, a je pravděpodobně i potřebné, má-li dojít k co nejrychlejšímu nastartování ekonomiky, návratu do škol a obnovení kulturního a společenského života. Má to však své podmínky, jejichž porušení by bylo právně problematické.

Předně, rozdíly mezi očkovanými a neočkovanými lze rozumně začít dělat až v situaci, kdy bude s vysokou pravděpodobností zřejmé, že očkovaný nemůže nemoc dále šířit. V situaci, kdy i 90procentní účinnost vakcíny je považována za velký úspěch, však nedává velký smysl požadovat důkaz o úplné nemožnosti přenosu, postačí vysoká pravděpodobnost.

Také musí existovat alternativa pro ty, kteří se očkovat nemohou, například kvůli svému zdravotnímu stavu, a pro ty, kteří jsou schopni svou nenakažlivost prokázat jinak. V takových případech by mohly sloužit třeba negativní výsledek testu nebo potvrzení o prodělané nemoci. 

Podmínka očkování pak nedává smysl tam, kde to není nezbytné pro zabránění šíření nákazy a kde lze stejného účelu dosáhnout jinak. V případě nákupních středisek je možné i nadále požadovat potřebné rozestupy a hygienické standardy či regulovat počet zákazníků. Požadovat očkování ke vstupu do obchodu by bylo nepřiměřené. U vstupu do letadla tomu však bude zřejmě jinak.

Možnost rozlišovat mezi očkovanými a neočkovanými by měly mít jak soukromé subjekty, tak veřejné instituce. Není však možné podmínit očkováním výkon volebního práva nebo přístup k soudu.

Debata o tom, zda zavést odlišné zacházení s očkovanými a neočkovanými, se z pochopitelných důvodů nyní vede v mnoha zemích a zdá se, že i v cizině převažuje názor, že právně taková „diskriminace“ možná je. Zda k ní přistoupí tuzemští politici, uvidíme, předpokládám, že budou zvažovat různé aspekty. Měli by vědět, že právně to možné je.

V každém případě by ale mělo být základní prioritou státu v následujících dnech a týdnech zajistit všeobecnou dostupnost očkování pro všechny a co nejdříve. Jen tak zajistíme, aby současné ochromení života či případné rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými trvalo co nejkratší dobu. 

Reklama
Reklama