Palantíry, tedy vidoucí kameny, vymyslel pro svou trilogii Pán prstenů spisovatel J. R. R. Tolkien. Měly sloužit dobrým úmyslům, ale nakonec se staly nástrojem sil zla.

Slavné rčení říká, že život napodobuje umění, a v případě společnosti Palantir (už s krátkým „i“) Technologies se určité podobnosti přímo nabízejí. Firma, zabývající se dolováním velkých dat pro armádu, polici či korporace, nabídla minulý týden své akcie na trhu cenných papírů.

Veleúspěšná IPO – během prvního dne obchodování se cena společnosti vyšplhala nad 20 miliard dolarů – ale připomenula, že cesta Palantir Technologies na burzovní trh byla trnitá a často kontroverzní.

Její spoluzakladatel Joe Lonsdale ji v roce 2003 dával dohromady společně s nynějším předsedou firmy Peterem Thielem, výkonným ředitelem Alexandrem Karpem a prezidentem Stephenem Cohenem, a v rozhovoru pro Forbes vylíčil, proč se dnešní svět bez Palantiru neobejde.

„Hned od počátku to byla neobyčejná společnost. Naší velkou ambicí bylo vybudovat něco velmi důležitého pro západní civilizaci,“ shrnul počáteční grandiózní vizi, která za Palantirem stála. Sám Lonsdale sice společnost v roce 2009 opustil, nadále ale zůstává jejím významným akcionářem.

V 70. a 80. letech vyrůstal na příbězích o tajných službách v čele s americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA), ale už jako dospělý si po teroristických útocích z 11. září se svými kolegy uvědomil, že vláda, pod kterou NSA patří, tvrdě zaostala za Silicon Valley.

Lonsdale se přidal k Thielově investičnímu fondu Clarium Capital a později k sobě přizvali Cohena (miliardáře, který s Lonsdalem sdílel kolej na Stanfordu). Jako poslední se ke skupině připojil Gettings, technický projektant systému onlinových plateb PayPal.

Vydání Forbesu Zachraňte si soukromí

Zakládající tým nejprve musel pro svou rodící se firmu vymyslet chytlavé jméno. Nechali se inspirovat zmiňovanou křišťálovou koulí, skrze kterou lze nahlížet do minulosti i budoucnosti. Lonsdale a spol. si vytyčili následující mety: jejich produkt propojí umělou inteligenci s lidskou schopností analyzovat a společnost měla s pomocí nashromážděných dat vládě asistovat při řešení komplexních problémů, od řízení provozu nemocnic po sledování teroristů.

Navzdory idealistickým předsevzetím ale Palantir léta čelí kritice právě za spolupráci s vládou, zejména s Ministerstvem vnitřní bezpečnosti  (DHS) a pod něj spadající Imigrační a celní Agenturou (ICE), která v posledních letech čelí vážným obviněním z překračování pravomocí a narušování základních lidských práv – na její vrub jdou i koncentrační tábory pro děti zadržených uprchlíků, kde došlo k řadě skandálních úmrtí.

Organizace Amnesty International nedávno vydala detailní zprávu o sporné roli Palantiru při spolupráci s ICE: software společnosti měl být používán pro nemilosrdné razie, které vedly k násilnému odtržení dětí od jejich rodičů a neblaze proslulým klecím, kam jsou na americko-mexické hranici děti přistěhovalců zavírány a drženy v nelidských podmínkách.

Firma, která se zapřisáhla chránit americké občanské a osobní svobody, měla nyní podle Amnesty International tato práva cíleně podrývat. Výkonný ředitel Karp v oficiální reakci kritiku pominul a zdůraznil, že technologie Palantiru je používána k potírání teroristů a ochraně vojáků.

Firma dokázala, že její produkt je velmi mocný.

Otec zakladatel Lonsdale, který se považuje za libertariána, opakovaně říká, že upřednostňuje vládu, jež by o svých občanech měla vědět méně, než ví teď. Stejným dechem si ale protiřečí, když argumentuje, že role firmy není v tom, aby vládě diktovala, jakou politiku by měla uplatňovat. 

Lonsdale vysvětluje, že Palantir pouze zvyšuje schopnost vlády jednat. „Když CIA během jedné hodiny potřebuje něco sdílet s MI6, má nyní možnost to udělat. Nemusí nikoho najmout na tříměsíční práci.“

Jako další příklad přínosu společnosti zmiňuje také služby, které Palantir poskytl 35 zemím v boji proti pandemii koronaviru. „Firma dokazála, že její produkt je velmi mocný.“

A mocný je také triumvirát Thiel, Karp a Cohen – na tyto muže se snesla kritika také ohledně jejich mimořádně velkého hlasovacího práva, které si podrží nepoměrně k objemu prodaných akcií.

Joe Lonsdale | Foto Forbes US

„Kdyby bylo na mně, asi bych nepatrně změnil pravidla o tom, kolik mohou prodat, zatímco si nadále udrží řídící pozice,“ říká Lonsdale a poukazuje na fakt, že trojice jmenovaných společníků drží dohromady těsně pod 50 procent majetkového podílu firmy.

Ke svým společníkům dodává, že to jsou odlišní, zásadoví muži, kteří spolu občas nesouhlasí. „Fakt, že jsou tři, vidím jako pozitivum.“ Sám k prodeji nabídl 5,7 milionu akcií, tedy 13,5 procenta ze svého kapitálového podílu.