skip to main content
Český byznys

Sedm statečných: Jak vypadají velké zápasy drobných podnikatelů o jejich byznys

4 minuty čtení

Nový koronavirus je mimo jiné zdatný kartograf. Překresluje naše mentální mapy a mění neuralgické body naší každodennosti. Udrží se moje oblíbená kavárna? Pedikérka a kadeřník, kam chodívám léta? Opravna obuvi, knihkupectví či papírnictví v sousedství?

Ptáme se nejspíš všichni, když míjíme slepé výlohy ve vylidněných ulicích.

Podle propočtů poradenské společnosti Bisnode nouzový stav paralyzuje pětinu živnostníků v Česku, své podnikání muselo ze dne na den zavřít zhruba 204 tisíc fyzických osob. „Za první dubnový týden ukončilo podnikání 3388 živnostníků,“ sčítá první oběti krize analytička Petra Štěpánová.

Předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek doplňuje, že tvrdá opatření dusí také čtvrtinu ze 300 tisíc aktivních malých firem a dle čerstvého výzkumu SC&C má 18 procent českých podnikatelů vážné finanční problémy.

Forbes proto oslovil drobné podnikatele ze statisticky nejpostiženějších oborů gastronomie, služeb a maloobchodu s výzvou, aby sdíleli svoji přímou zkušenost. Co je krize naučila, jak vnímají podpůrné programy vlády i městských samospráv a co by teď nejvíc potřebovali při restartu svých byznysů?

Boho café & store: Připadáme si jako tonoucí, jejichž volání nikdo neslyší

Manželé Madarovi si před třemi lety splnili sen a v módní pražské čtvrti otevřeli vlastní podnik. Nic velkého. Kavárna, která se se soumrakem mění ve vinný bar, pojme 30 hostů, většinou štamgastů ze sousedství. Patrik Madara do rodinného byznysu vložil léta praxe z gastroprovozů v Londýně i Praze, jeho manželka Patricie do prostoru otiskla zkušenosti stylistky a interiérové designérky.

„První dva roky jsme se tady střídali nonstop,“ říkají rodiče čtyřleté dcery, která podnik pojímá jako své hřiště. „Za poslední rok jsme konečně postavili stabilní tým zaměstnanců, které už můžu zaplatit, a pomalu splácíme i půjčku od soukromé investorky,“ doplňuje Patrik Madara.

Patricie a Patrik Madarovi ve své žižkovské kavárně
Reklama

Uzavření podniku srazilo tržby, které se v rozbíhající sezoně pohybovaly kolem 300 tisíc měsíčně, na 15 procent. „Prodejní okýnko držíme jen kvůli loajálním zákazníkům, kteří se nás snaží podporovat. Abychom s nimi neztratili kontakt,“ konstatuje Patricie.

I vládní opatření na podporu podnikatelů se zatím s jejich potřebami míjí. „Půjčka COVID pro nás není řešením, spodní hranice půl milionu korun je příliš vysoká a znamenala by jen odsunutí krachu,“ míní kavárníci.

Prodejní okýnko držíme kvůli loajálním zákazníkům.

V programu Antivirus je náhrada směrována jen pro zaměstnance, kteří nepracují. Pokud je majitelé podniků postaví do okýnka, využijí při likvidaci zásob či údržbě v průběhu odstávky, o náhrady přijdou. „A ještě k tomu na nás zůstává zátěž doplatit 20 procent mezd zaměstnancům.“

V záplavě nejasných informací se manželům těžko manévruje. „Víme, že od 25. května bude nejspíš možné otevřít zahrádku, nevíme ale, za jakých hygienických podmínek. Přitom pro nás je každá obsazená židle otázkou přežití. Nejvíc by nám teď reálně pomohlo, kdyby nám město odpustilo dvojité platby za zábor zahrádky,“ dodávají jednohlasně.

Yoga i-D: Stát svou svévolí nastavuje nerovnou soutěž

Zdeněk Havlíček je lingvista, který tlumočí z angličtiny a francouzštiny pro Ústavní soud či úřad ombudsmana. A miluje jógu. Jógové praxi se sám věnuje 12 let, do domácích i zahraničních kurzů investoval řádově desítky tisíc korun.

Loni zrekonstruoval prostory v budově bývalé pošty v centru Brna, kde v září otevřel vlastní studio. Zatím s jedním sálem a zázemím. Vstupní investice spolkla necelé dva miliony korun, podobnou částku bude vyžadovat druhá etapa, která prostory zdvojnásobí – na tu by už přibral do byznysu partnerku.

Zdeněk Havlíček z YOGA i-D

Týdně nabízí více než 40 lekcí, které vede on sám nebo ve spolupráci s dalšími sedmi instruktory, kteří jsou sami buď OSVČ, nebo pracují na dohodu.

„Po šesti měsících jsme dokázali pokrýt osmdesátitisícové provozní náklady,“ říká Havlíček s tím, že další měsíce chtěl bilanci udržovat na nule a vyladit koncepci studia. „Neočekával jsem, že mě bude studio z počátku živit, pouze že nebudu muset provoz dotovat,“ líčí plány, které s nouzovým stavem vzaly za své.

Jednorázová podpora 25 tisíc korun, na kterou dosáhne coby OSVČ, pro něj není řešením ani náplastí na nenadálou situaci.

„Postup vlády při uzavírání a otevírání provozoven je pro mě ukázkou naprosté svévole. Chybí mi zdůvodnění, proč některé provozy, jako třeba květinářství, zůstaly funkční nebo proč se v první vlně otevřely hobbymarkety. Stát firmy vystavuje nerovné soutěži. Považoval bych za férové, aby znevýhodněným subjektům po dobu koronakrize významněji kompenzoval ztráty nebo náklady,“ míní podnikatel.

Nila: Krize pro nás byla efektivní šestitýdenní kurz online marketingu

Eva a Pavel Urbanovi mají oba právnické vzdělání a korporátní zkušenosti. Když před osmi lety spustili rodinný projekt, znamenalo to postupně pro oba kariérní i osobní restart.

Dnes v hlavním městě vlastní pět kamenných prodejen a provozují i e-shop, kde pod značkou Nila prodávají klientům nejen kosmetiku, módu a bytový design z Česka i ze zahraničí, ale také životní filozofii. V angličtině se pro ni vžilo označení „slow living“ a oslovuje stále početnější skupinu zákazníků, pro kterou jsou při nakupování důležitá témata udržitelnosti, fair trade či ekologických dopadů zboží.

Loni v pomalém byznysu Urbanovi protočili 52 milionů korun a dávali práci 35 lidem.

„Řada lidí z prodejního týmu pracovala na dohodu o pracovní činnosti, ti jsou teď doma,“ konstatuje Pavel Urban. Firma razantně posílila komunikaci i prodej v onlinu. „Zatímco dříve nám e-shop dělal 30 procent obratu, nyní se objem víc než zdvojnásobil,“ přidává se Eva Urbanová.

Eva a Pavel Urbanovi z Nily

Oba oceňují, že specifická situace je naučila mnohem efektivněji pracovat s online publikem.

„Bylo okamžitě vidět, co funguje a co ne. Osvědčila se nám férová, otevřená komunikace. Dokázali jsme zákazníkům vysvětlit, že potřebujeme jejich pomoc, a zároveň se jim snažili poděkovat speciálními akcemi a dárky, aniž bychom se museli uchýlit k drastickým slevám,“ popisuje strategii majitelka Nily. Tržby firmy tak proti normálu klesly zhruba o čtvrtinu.

Teď se podnikatelé chystají zažádat o dvoumilionovou půjčku v programu COVID 3. „S ohledem na výpadek tržeb jsme kromě maximálních úspor v oblasti režijních nákladů museli pozastavit nákupy zboží a rozložit platby dodavatelům, takže to pro nás i naše dodavatele bude velká pomoc,“ dodává Pavel Urban a doufá, že krize snad do budoucna přinese i benefity při hledání zaměstnanců.

„Lidé si budou víc vážit práce a budou pracovat s větší radostí a nasazením. Vidíme to už teď.“

Reklama

Plavby Olomouc: Spoléhám na sebe a na vlastní rezervy

Ještě před třicítkou rozjel Šimon Pelikán v Olomouci malou revoluci v turismu. Začal před pěti lety s projektem Ololoď, který nabízí plavby historickým centrem města s výkladem. Pelikán do projektu vtáhl kapitány ve výslužbě, kterým tak nabídl novou náplň důchodu.

Dnes má jeho moravská flotila lodě dvě, plavbu rozšířila i do Přerova a loni k ní přibyl Ološlap, který slouží k poznávání historického města po souši. Nový bude muset oželet, stejně jako festival Řeka má duši, který by pořádal pátým rokem.

Šimon Pelikán v kapitánském

Pandemie mu sezonu, za kterou v pedálech protočí a na Moravě proplaví skoro milion korun, navíc o pár týdnů zkrátila. „Pořádně nevím, do které kategorie spadám, je složité vykomunikovat vládní rozhodnutí v praxi na úřadech,“ říká a zjišťuje, zda se bude moct po Olomouci rozjet v půlce května, nebo až v červnu.

„Na duben a květen jsme měli nasmlouváno řadu školních výletů, svateb a rozluček se svobodou. Doufám, že jakmile se omezení uvolní, zájemci se znovu přihlásí.“

Právě na poněkud vynucenou domácí letní sezonu, která nakopne místní cestovní ruch, akční olomoucký patriot sází. „O půjčky COVID jsem se přestal zajímat po první vlně, kdy byly po několika hodinách pryč. Odrazuje mě taky podpora formou regulací,“ posteskne si Pelikán s tím, že řada kolegů s většími loděmi sítem žádostí stejně neprošla.

„Spoléhám na sebe a na rezervy, které při lodích mít musíte. Když se cokoli porouchá, opravy spolknou desítky tisíc. Díky tomu snad situaci zvládnu.“

Arete Diamond: Ořežeme nefunkční části byznysu a zaměříme se víc na Čechy

Provoz ukončen. Vývěska hlásající, že tuto oběť koronaviru už nerestartuje žádná vakcína, se objevila na prodejnách Miss Bijoux a East Art Gallery na Václavském náměstí. Rodina Kondratenkových tu ruční jabloneckou bižuterii i stříbrné šperky od malých dodavatelů z různých koutů světa nabízela přes dvě dekády. Zejména turistům.

„S těmi ovšem do konce roku nelze počítat. Měsíční provozní náklady přesahují 600 tisíc korun, a jelikož nemáme oficiální potvrzení, zda nám radnice Prahy 1 odpustí nájemné po dobu uzavírky, rozhodli jsme se končící nájemní smlouvu už neprodlužovat,“ konstatuje Vladimír Kondratenko, mladá krev rodinného byznysu.

Jeho firma Arete Diamond se soustřeďuje na velkoobchod s drahými kameny, byznys má nasmlouvaný se čtyřmi stovkami partnerských zlatnictví a sám Vladimír je nejmladším českým členem antverpské Diamantové burzy. Do luxusnějšího segmentu plánoval posunout i nabídku obchodů, které rodiče zakládali před lety a na osmatřicetimilionovém obratu se podílely zhruba čtvrtinou.

„Prodej jsme dosud stavěli na širokém sortimentu v kamenných obchodech. Teď se snažíme víc nakopnout e-shop. V IT jsme za měsíc zvládli objem práce naplánovaný na půl roku,“ pochvaluje si Kondratenko a nepochybuje, že se spolu se svatební sezonou znovu rozjede i jeho klíčový byznys.

Kamenných prodejen se ale vzdát nechce. „Jen se budeme snažit najít prostor, kam víc chodí i čeští klienti, ideálně v nějakém obchodním centru.“

Reklama
Reklama