Jihomoravská Čejč má sice jen 1200 obyvatel, ale ve vesnici i okolí to mimořádně podnikatelsky žije. Své celosvětově známé pekařské pece tu vyvíjí rodinná firma Kornfeil, francouzská společnost Lisi Automotive tu vyrábí brzdové vodicí čepy a ve vedlejších Čejkovicích sídlí bylinkový Sonnentor.

Možná to je dědictví odhodlaných francouzských rolníků, kteří do Čejče přesídlili za dob Marie Terezie za vidinou lepšího živobytí.

V domě na konci vesnice najdete i nadějnou rodinnou manufakturu Herůfek Chocolate, která se chce z Čejče prosadit s výběrovou čokoládou vyráběnou metodou bean-to-bar, tedy od nákupu a zpracování kakaových bobů až k tabulce čokolády.

I když tohle označení může znít jednoduše, podnikatelský příběh manželů Herůfkových snadný není. Nebo alespoň nebyl v době, kdy se do čokoládového byznysu rozhodli vstoupit.

Jitka Herůfková vystudovala ekonomii a plánovala pracovat v bance, ve volných chvílích ale experimentovala s čokoládou, a hlavně s čím dál populárnějšími lanýžovými bonbony. Kvalita kupované čokolády, kterou pro své výrobky používala, jí postupně přestala stačit a rozhodla se, že si ji začne vyrábět sama.

„Na začátku bylo nejsložitější najít cestu, jak a z čeho vůbec začít čokoládu vyrábět. V roce 2015, kdy jsme firmu založili, totiž bylo obrovským problémem sehnat kvalitní kakaové boby, což jsme vůbec nevěděli,“ vzpomíná Michal Herůfek, který se ke snu své manželky přidal a opustil zaměstnání ve zmíněném Sonnentoru.

„A právě kvalita bobů je alfou a omegou naší práce, bez nich se čokoláda na tak vysoké úrovni dělat nedá,“ vysvětluje.

Společně tak od začátku manželé procházeli peripetiemi, které s výrobou čokolády u nás souvisejí. Trend malých čokoládoven se teprve rozjížděl (o těch nejlepších v Česku píšeme v dubnovém vydání Forbesu) a distributoři takzvaného jemného výběrového kakaa nebyli jednoduše k nalezení. Manželé tak trávili hodiny hledáním vhodných obchodníků na internetu, a když už se zdálo, že konečně našli distributora a vytoužené boby v biokvalitě, následovalo zklamání, kvůli kterému svůj sen málem zabalili.

Vydání Forbesu Six pack

„Přišel nám pytel od holandského distributora, u kterého jsme si objednali bio kakaové boby z Ekvádoru v domnění, že budou kvalitní. Pytel byl ale plný kamínků a boby byly ošklivé. Tříděním jsme jich ztratili asi 25 procent. Čtvrt roku jsme se z nich pokoušeli udělat čokoládu podle svých představ, ale nedařilo se. Chtěli jsme to vzdát,“ vysvětluje Jitka Herůfková.

Podle ní jde o standard, který nakupují velké průmyslové čokoládovny, které nekvalitu bobů řeší mimo jiné přepražením a přidáním vanilinu nebo rostlinných tuků, čímž také dosahují konzistentní chuti svých výrobků.

Herůfkovi ale chtěli jít opačným směrem a zaměřit se na jednodruhové čokolády. Zakoupené boby z farmy, a tedy i následně čokoláda z nich vyrobená, chutnají pokaždé jinak v závislosti na původu bobu, kvalitě sklizně nebo počasí. Že právě k tomu potřebují tu nejlepší výchozí surovinu, zjistili záhy.

Jitka Herůfková ve své čokoládovně v Čejči

Nakonec narazili na výrobce čokolády v podobném stylu a distributora bobů v jednom ze středoamerického Belize. „Objednali jsme od něj dva pytle. Rozdíl byl markantní a nám se konečně zadařilo – povedla se nám 70procentní hořká čokoláda Belize. Stali jsme se přáteli a teď pro boby jezdíme spolu,“ vypráví Herůfek.

To, že umí vyrobit skvělou čokoládu, dokazují i ocenění, která mezi tisíci vzorků posbíraly jejich hořké single origin tabulky Belize 70% a Dominican Republic 72% a Malinová čokoláda – v Londýně na soutěži Academy of Chocolate získaly bronzové medaile.

„Máme z toho velkou radost. Ne proto, že čokoláda s medailí na obalu se prodává lépe, ale za ujištění a důkaz, že jdeme správnou cestou. Že jsme srovnatelní se světovou konkurencí,“ dodává chocolatiérka, kolem které pobíhá jedno z dětí a radostně s čokoládou v puse rozhazuje kakaové boby po zemi místo kuliček.

Do rodinného podniku se čtyřmi zaměstnanci, který ročně zpracuje dvě a půl tuny kakaových bobů, se zapojují i rodiče – pomáhají jim třídit boby nebo balit čokoládu do obalů, které si nechali navrhnout ateliérem Tomski & Polanski.

Stejně jako kvalita výsledné čokolády je pro podnikatele z jižní Moravy důležitý i sociální přesah. „Nechceme nějaké boby od někoho, koho neznáme. Farmáři jsou na prodeji bobů závislí, je to jejich jediné živobytí a pro nás jako producenty bean-to-bar čokolády je poslání, abychom jim pomohli. Platíme třikrát až čtyřikrát víc za kilo kakaa než velké nadnárodní společnosti,“ rozvíjí svůj přístup Herůfek. „Pro tamní lidi to je velká motivace pěstovat a produkovat kvalitní kakao a starat se o svou farmu dobře, protože díky tomu dostanou více zaplaceno. Nepotřebují tak potom pěstovat jiné monokulturní plodiny, které mění původní ráz krajiny.“

Michal Herůfek s producenty kakaa v Belize

V létě mají manželé v plánu v Čejči vybudovat degustační místnost, provádět exkurze a otevřít obchod. Chtějí, aby zákazníci viděli, jaká je za čokoládou, za kterou zaplatíte od 100 korun za 50 gramů, práce. A že najít a dopravit základní surovinu až do Evropy, navíc šetrně, není tak samozřejmé, jak se může zdát.

Herůfkovi spojili síly s rakouskou čokoládovnou Zotter Schokoladen a německou Choco Del Sol v  projektu #MissionZero, který má za cíl zrealizovat přepravu kakaových bobů z Belize do Evropy na čtyřicetimetrové plachetnici. Jako jedni z prvních v novodobé historii kakaa se tak mladí Češi vracejí k přepravě bobů ze země původu po vodě, čistě a bez emisí.