Slova mnohdy nestačí, možná proto tvoří slavný Jaume Plensa básně prostřednictvím soch. Přesně taková báseň nyní stojí díky jednomu z nejbohatších Čechů Karlu Komárkovi i v Praze. My se ovšem odtud vydejme do Barcelony, kde umělcovy verše vznikají.
Ani se nemusíte ocitnout za zrcadlem. I bez toho spatříte neviditelné, ocitnete se uvnitř piana i na tajemném místě nejšílenějších nápadů a dozvíte se o muži, který zavraždil spánek. Do podivuhodného světa, odkud se rozvětvují cesty do ještě podivuhodnějších, se vchází těmi nejobyčejnějšími dveřmi na periferii Barcelony, jejíž fádnost je zaměnitelná s periferiemi všech velkoměst.
Fádní je i hangár, jehož jediným příslibem zvenčí je rozlehlý prostor uvnitř. Tento příslib je dodržen: na velkorysých metrech se rozkládá ateliér Jaumeho Plensy, jednoho z nejuznávanějších sochařů současnosti. Za jeho monumenty jsou vydávány částky ve statisících dolarů, rekordem je kompozice Twist I and II, prodaná aukční síní Phillips v New Yorku za 1,13 milionu dolarů.
Právě zde, ve třech na sebe navazujících halách na okraji Barcelony, je snadné pochopit, co za respektem ke španělskému umělci stojí. První z hal je činorodou a poměrně hlučnou dílnou, zbývající dvě mají zcela odlišnou atmosféru, jsou zaplněny buď rozpracovanými, nebo již hotovými skulpturami.
V článku se dočtete:
- Jak je možné, že sochy Jaume Plensy ukazují něco, co jinak není vidět.
- Kde podle něj sídlí nejdivočejší část nás samotných.
- Jak vstoupil Plensa do piana a tím se stal umělcem.
- Proč si sochař myslí, že je někdy dobré, když je jeho dílo odstraněno.
- A proč najdeme jednu z nejlepších definic sochařství v Shakespearově Macbethovi.
