„Sherlocka Holmese nikdy nemiloval,“ říká Richard Pooley, nevlastní pravnuk Arthura Conana Doyla. V rozhovoru pro Forbes odhaluje rodinné spory, boj o miliony i to, proč právě Česko pomohlo nejslavnějšímu detektivovi světa k nesmrtelnosti.
V rozhovoru se dále dočtete:
- Proč Arthur Conan Doyle nenáviděl Sherlocka Holmese a chtěl se svého nejslavnějšího hrdiny zbavit.
- Proč právě Česko odstartovalo Holmesovu světovou slávu a jak si viktoriánští Britové představovali naši zemi.
- Co si Pooley myslí o moderních adaptacích Sherlocka Holmese a proč chválí Enolu Holmes i Benedicta Cumberbatche.
- Jaké temné rodinné tajemství by chtěl Pooley odhalit, kdyby mohl položit Arthuru Conanu Doylovi jedinou otázku.
Spravuje literární pozůstalost slavného spisovatele a zažil kvůli ní nejeden soudní spor. O svém předkovi mluví bez příkras. „Pro mě je největší záhadou Conana Doyla to, že si sám neuvědomoval, jak výjimečné postavy stvořil,“ vysvětluje Pooley, který má u svého pracovního stolu dokonce originál dopisu, v němž spisovatel plánuje Sherlockovu smrt.
Ještě ostřeji se ale pouští do vlastních rodinných dějin. Mluví o vyděděné dceři, rozhádaných sourozencích i druhé manželce Conana Doyla, kterou bez obalu označuje za podvodnici. A vysvětluje, proč podle něj sehrály Čechy zásadní roli v tom, že se ze Sherlocka Holmese stal celosvětový fenomén.
Richard Pooley, nevlastní vnuk dcery sira Arthura Conana Doyla, navštívil interaktivní pražskou výstavu Sherlock Holmes: The Exhibition u příležitosti 135. výročí vydání povídky Skandál v Čechách. Ještě předtím v rozhovoru pro Forbes prozradil, jaké tajemství by chtěl od slavného spisovatele odhalit, kdyby s ním mohl strávit jediný večer.
Foto JVS Group
Vzpomenete si na první moment, když jste zaznamenal Conana Doyla nebo jeho slavného detektiva?
Velkou část dětství jsem strávil v zahraničí, otec byl britský diplomat. Tři roky jsme žili ve Venezuele, a když jsem se vrátil, svou biologickou babičku z matčiny strany jsem vlastně pořádně neznal.
Zemřela dva roky po našem návratu. Když mi bylo třináct, dědeček se znovu oženil, a to s dámou Jean Conan Doyleovou, dcerou Artura Conana. Mezi smrtí babičky a jeho druhou svatbou jsem přečetl příběhy Sherlocka Holmese.
Líbily se vám?
Ano. Ale když jsem poznal svou budoucí nevlastní babičku Jean Conan Doyle, seznámila mě s úplně jinými příběhy jejího otce, s příběhy brigadýra Gérarda. Ty mám od Conana Doyla ještě raději než Sherlocka Holmese. Hrdinou je francouzský důstojník z napoleonských válek.
Mí francouzští přátelé si myslí, že jsou ty příběhy protifrancouzské. Vůbec ne, jsou nesmírně zábavné a utahují si z anglické aristokracie.
A to vás na nich přitahuje?
Ano, Arthur Conan Doyle měl totiž velký smysl pro humor. Je to vidět i na Sherlocku Holmesovi, ale v příbězích brigadýra Gérarda ještě mnohem výrazněji. Je zajímavé, že díla, která sám považoval za svá nejlepší – historické knihy a romány –, obsahují naopak humoru velmi málo a podle mě příliš nefungují. Nikdy to nepochopil.
Co přesně?
Pro mě je největší záhadou Conana Doyla to, že si sám neuvědomoval, jak výjimečné postavy Sherlocka Holmese a doktora Watsona stvořil. Sherlocka Holmese nemiloval. U pracovního stolu mám originál dopisu, v němž píše: „Chtěl bych Sherlocka Holmese zabít. Odvádí mé myšlenky od důležitějších věcí.“
Napsal to pouhé čtyři měsíce po Skandálu v Čechách, příběhu, který ho skutečně proslavil. Nebyly to první dvě knihy, nýbrž právě Skandál v Čechách. Přesto si neuvědomoval, co má v rukou. Jeho rodina to přitom věděla. Matka mu říkala, že je hlupák, když chce Holmese zabít.
Což nakonec udělal. Pak ho ale zase oživil.
A v období mezi Holmesovou smrtí a jeho návratem psal právě příběhy brigadýra Gérarda.
Myslíte, že návratu Sherlocka Holmese někdy litoval?
Ne, finančně na něm mimořádně vydělal, zejména díky Američanům. Nedávno jsme získali celý archiv jeho literárního agenta: telegramy, dopisy a další dokumenty od roku 1892 až do období po Conan Doylově smrti.
Je tam korespondence s časopisem The Strand či hollywoodskými studii. Na ní vidíte, jak právě americký trh tlačil ceny vzhůru. Příjmy za Sherlocka Holmese ho zajistily a finančně podporoval velkou část rodiny.
K pokračování měl ale ještě další důvod…
… Holmes mu přinesl slávu, díky níž mohl veřejně prosazovat věci, kterým věřil. Ve dvou známých trestních případech se zasadil o prokázání neviny obviněných. Přispěl ke změně britských zákonů. Bojoval i za reformu rozvodového práva, protože ho považoval za jednostranně výhodné pro muže, a měl pravdu.
Bez své proslulosti by takové kampaně vést nemohl. Když se později zcela upnul ke spiritualismu, stal se vůdčí osobností tohoto hnutí. Lidé se mu sice vysmívali, ale díky jeho jménu začali jiní spiritualismus brát vážně. Myslím, že právě to byla jeho motivace dál psát o Holmesovi. Ale rád ho nikdy neměl, to je zcela zřejmé.
A vy máte Sherlocka Holmese rád?
Na těch příbězích nemiluji ani tak samotnou Holmesovu genialitu, jeho pozorovací schopnosti a metodu, ale vztah mezi ním a doktorem Watsonem. Ten se podle mě odlišuje od všeho ostatního.
Holmes je výjimečný muž, skoro automat, chladný a racionální. Watson je obyčejný člověk. Inteligentní, ale nemá Holmesovu představivost ani schopnost uvažovat neobvykle.
Je nám tedy o něco bližší.
Přesně. Jejich vztah patří k těm nejzajímavějším v literatuře. A Conan Doyle si opět neuvědomoval, co stvořil. Mnoho lidí si navíc myslí, že sám Conan Doyle je předobrazem Holmese. Není, Conan Doyle je Watson. Je to zřejmé, byl lékařem, a dokonce i Watsonův popis vzhledu odpovídá Arthuru Conanu Doylovi.
Když lidé něco zdědí, bývá to dům, auto nebo skříň plná starých kabátů. Vy jste ale zdědil něco opravdu neobyčejného.
Dostal jsem se k tomu po smrti nevlastní babičky v roce 1997. Měla osm dědiců, ale autorská práva a další duševní vlastnictví nám přímo neodkázala. Ve své závěti je nabídla britskému Královskému národnímu institutu pro nevidomé.
Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale když v roce 1997 zemřela, skoro všichni, včetně mého staršího bratra, říkali: „Sherlock Holmes? To už je minulost, nikoho nezajímá.“
Foto JVS Group
Co na to institut?
Odpověděl, že nechce spravovat literární pozůstalost ani autorská práva. Dohodli jsme se, že oni dostanou určitou finanční částku a práva připadnou nám. Do té doby jsem vedl jiný život.
Měl jsem mezinárodní společnost zaměřenou na manažerské a jazykové vzdělávání a cestoval jsem po celém světě. V roce 2007 se sešlo několik okolností a já nakonec převzal vedení Conan Doyle Estate.
Bylo to naprosto nečekané. Někdy si říkám, že jsem měl pozorněji poslouchat, když mi nevlastní babička vyprávěla o svém otci.
Které z jejích příběhů vám utkvěly?
Nejvíc ten, který znovu ukazuje Conan Doylův vztah k Holmesovi. Když otec zemřel, bylo Jean teprve sedmnáct.
Vyprávěla mi, že někdy kolem let 1925 a 1926, kdy psal poslední holmesovské příběhy, scházel ke snídani a říkal: „Já už nevím, co si s ním počít. Co mám udělat?“ Pak jí dovolil přijít do pracovny a zkoušel na ní svoje nápady. Její dva bratry to nesmírně rozčilovalo, protože oni dovnitř nesměli.
V nedávno získaném archivu literárního agenta jsme našli kartičku, kterou Conan Doyle napsal roku 1926 A. P. Wattovi. Píše v ní, že dokončil příběh Dobrodružství zahalené nájemnice, jeden z úplně posledních o Sherlocku Holmesovi, za jediný den a ještě si stihl zahrát osmnáct jamek golfu. I proto poslední soubor příběhů, Z archivu Sherlocka Holmese, podle mě není moc dobrý.
Conan Doyle se nudil, ale věděl, že si psaním vydělá.
A vydělává dodnes. Sherlock Holmes přežil dvě světové války, covid a pořád přitahuje nové publikum.
A možná se dočkáme i třetího filmu Sherlocka Holmese s Judem Lawem a Robertem Downeym Jr. Práva jsme tehdy poskytli jak tvůrcům seriálu s Cumberbatchem, tak Warner Bros. pro filmy. Myslím, že Downey byl výborný. Od Warner Bros. průběžně slýcháme, že by třetí film mohl vzniknout, jenže především Downey má neustále další závazky. Uvidíme.
Když se ale vrátím k tomu, proč Holmes přežil tak dlouho: asi deset let jsem působil jako hostující profesor na Stockholm School of Economics v Rize, skončil jsem v roce 2017.
Vedl jsem tam kurzy pro podnikatele z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Lotyšska, Litvy či Estonska. Když zjistili moje spojení s Conanem Doylem, začali mi vysvětlovat, že sovětská televizní adaptace Sherlocka Holmese natáčela Baker Street právě v Rize. Vzali mě na tu ulici. Opravdu trochu připomíná Baker Street.
Ale proč to všechno přežilo? Proč pořádáme výstavy jako tu pražskou Sherlock Holmes: The Exhibition?
Když cestuji po světě, často tím přivádím rodinu k šílenství. Ptám se číšníků, recepčních a dalších lidí, zda slyšeli o siru Arthuru Conanu Doylovi. Téměř nikdo ho nezná, jeho jméno lidem, včetně Britů, obvykle nic neříká. Ale když se zeptám na Sherlocka Holmese, zná ho prakticky každý.
Zajímavé, má to obdoby?
Vezměte si Agathu Christie. Byla nesmírně úspěšná, ale lidé říkají „četl jsem knihu Agathy Christie“ nebo „viděl jsem divadelní hru podle Agathy Christie“. V anglickém světě mě napadají jen tři skutečně velké případy, kdy je postava známější než autor. Harry Potter je slavnější než J. K. Rowling, James Bond než Ian Fleming a Sherlock Holmes než Arthur Conan Doyle.
Proč?
Sherlock Holmes byl prvním mezinárodním superhrdinou. Na rozdíl od Batmana nebo Supermana ale vítězil intelektem. Jeho supervelmocí byl mozek. Proto oslovoval intelektuály i lidi, kteří se cítí trochu jako outsideři. Nabízel řešení a byl někým, komu můžete důvěřovat. To má obrovskou sílu. Připočtěte jeho vztah s Watsonem a myslím, že Sherlock Holmes bude žít dál.
Mě v knížkách na tehdejší dobu překvapují třeba náznaky deprese nebo sklony k závislostem.
Ve viktoriánské Británii to muselo být docela šokující. Myslím, že Conanu Doylovi pomohlo lékařské vzdělání.
Čtenáře fascinovalo, že tak geniální, racionální a chladný člověk může propadat depresím a užívat drogy. Musíme ale pamatovat, že tehdy lidé běžně užívali laudanum, kokain i látky podobné heroinu. Nebyly považovány za tak nebezpečné jako dnes, přestože Conan Doyle jejich nebezpečnost dobře znal.
Watson ostatně Holmesovi drogy vyčítá. Na britské literatuře konce devatenáctého a začátku dvacátého století je vzrušující právě to, že začala otevírat dříve tabuizovaná témata. Byla to velká éra vědy v celé Evropě. Vědci se stávali hrdiny. Holmes je svým způsobem vědec a Watson také, takže jejich úsudek měl váhu.
Jak se díváte na pokusy pokračovat v původních příbězích a další adaptace?
Zrovna včera mi poštou přišlo deset nových povídek o Sherlocku Holmesovi, které jsme objednali ve spolupráci s nakladatelstvím Simon & Schuster.
Kniha vyjde v listopadu a potom se dostane do celého světa. Píší ji přední autoři detektivek z Británie, Ameriky i Indie. Dvě povídky se mi příliš nelíbí, další dvě jsem původně odmítl, protože obsahovaly faktické chyby, autoři je ale naštěstí opravili. Nemůžete přece psát Sherlocka Holmese a mít špatně základní fakta. Třebaže Conan Doyle sám občas chyby dělal.
Některé adaptace jsou podivné, jiné výborné. Mně se například moc líbila japonská Miss Sherlock. Hlavní herečka byla skvělá, bohužel spáchala sebevraždu, a tak se neuskutečnila plánovaná druhá a třetí řada. Sherlock Holmes jako žena je fantastický nápad. Proč ne? Už jsme ho viděli jako psa nebo trpaslíka.
A Enola Holmes?
S Netflixem mám podepsanou dohodu o mlčenlivosti, což mi ale nebrání chválit filmy natočené podle původních knih. Jedna z mých výhrad vůči příběhům Sherlocka Holmese totiž spočívá v tom, že jsou velmi mužské. Samozřejmě máme Irene Adler, snad jedinou postavu, která nad Holmesem skutečně zvítězila. Máme paní Hudsonovou.
Ale většina žen v těch příbězích jen hledá ztraceného manžela nebo působí slabě. Je to zvláštní, protože dvěma nejvýznamnějšími ženami v Conan Doylově životě byly jeho matka a druhá manželka. A sám přitom bojoval za spravedlivější rozvodová práva žen.
Jenže v knihách jim téměř nedává prostor.
Proto se mi líbí Enola, Holmesova sestra. Najednou máme silnou ženskou postavu. Conan Doyle navíc ve svých povídkách zanechal mnoho záhadných narážek na jiné případy, které nikdy nepopsal. Dnešní autoři se jich mohou chytit a vytvořit z nich celé příběhy. Takhle to může pokračovat donekonečna. Proč ne? V tom je genialita těch postav.
Zmínil jste, že Japonsko je výjimečné tím, že tam lidé znají i samotného Conana Doyla. Čím to je?
Souvisí to s jedním japonským autorem, který byl Conan Doylovým obrovským obdivovatelem. Rozhodl se vytvořit mangu, jejíž detektiv se jmenuje Conan. Díky tomu je v Japonsku jméno Conan někdy známější než samotný Sherlock Holmes.
V autorově rodném městě mají dokonce muzeum detektiva Conana a most pojmenovaný Conanův most. Jeho dílo je tam nesmírně úspěšné a čím dál populárnější je také v Číně.
Mluvíme o celosvětovém úspěchu. Musí to přinášet obrovské peníze.
Obrovské peníze to přineslo především právníkům. Za svého života vydělal na Holmesovi hodně Conan Doyle. Zemřel v roce 1930. Peníze poté získávala jeho vdova, druhá manželka, a jeho dva synové. Conan Doyle měl pět dětí, dvě z prvního a tři z druhého manželství. Druhá manželka ho přiměla vydědit nejstarší dceru Mary.
Jak ji vnímáte?
Nemám svou nevlastní prababičku rád. Podle mého názoru byla podvodnice a velmi špatná macecha. Conana Doyla měla úplně pod palcem. Vydělala ale spoustu peněz, protože ovládala pozůstalost. Později vydělávali také její dva synové.
Snažili se odstavit svou sestru, mou nevlastní babičku Jean Conan Doyleovou, ale ta byla dost silná na to, aby řekla: „Ne, mám stejná práva jako vy.“ Nakonec pozůstalost spravovala právě ona.
Její bratři ovšem byli podle mě naprosto neschopní podnikatelé a málem všechno zničili. Jeden z nich utratil celé jmění, dostal se do finančních problémů a prodal autorská práva. Tím začaly dlouholeté spory. Když bratři zemřeli, Jean už práva neměla a nárokovalo si je víc lidí. Do toho přišel americký zákon, kterému se někdy přezdívá Disneyho zákon. Znáte ho?
Neznám.
Společnost Walt Disney si uvědomila, že jednou vyprší autorská ochrana jejích nejslavnějších postav, pokud se nezmění legislativa. Americký Kongres zákon skutečně změnil. V USA pak ochrana řady děl trvala 95 let od prvního zveřejnění, ať šlo o knihu, film, nebo divadelní hru. To mělo dopad i na příběhy Sherlocka Holmese a další díla Conana Doyla.
Moje nevlastní babička nakonec určitá práva získala zpět, ale další lidé je nadále zpochybňovali. Výsledkem byly soudní spory a další účty za právníky.
Kde se v příběhu objevujete vy?
Když jsem roku 2007 převzal vedení pozůstalosti, museli jsme do soudních sporů investovat hodně peněz. Prohráli jsme jen jednou. Ve Spojených státech vám navíc může soud přiřknout náhradu nákladů řízení, ale i když jsme vyhráli, protistrana často vyhlásila bankrot, takže jsme peníze stejně nedostali. Lidé si myslí: „Richarde, vy musíte být nesmírně bohatý.“
Žiji dobře, ale nemá to nic společného s Conanem Doylem. Úspěšný jsem byl už předtím. Vybudoval jsem vlastní firmu, které se výborně dařilo, a nakonec jsem ji prodal zaměstnancům. Conan Doyle Estate nějaké peníze má, ale mnohem méně, než by měla mít.
Co děláte, když se zrovna nevěnujete Arthuru Conanu Doylovi nebo Sherlocku Holmesovi?
Angažuji se v britské politice a vydávám také internetový magazín. Každý měsíc vychází nové číslo. Mám manželku, dceru, syna a vnoučata, takže i rodina zabere hodně času. Rád cestuji, obzvlášť do Afriky, kde jsem prožil velkou část života. Pozoruji ptáky. Mám dům ve Francii, Francii miluji, dokonce mám rád i Francouze.
Jaký vztah mají k Arthuru Conanu Doylovi a Sherlocku Holmesovi vaše děti a vnoučata?
Syn se o Conana Doyla zajímá. Je mu sedmatřicet a produkuje podcasty. Zajímá ho spíš samotný spisovatel než Sherlock Holmes.
Neunavuje vás neustále vyslovovat jména Arthur Conan Doyle a Sherlock Holmes?
Obvykle říkám jen Doyle a Sherlock. Někdy mě to unavuje, ale jindy ne. Nejčastěji se mě lidé ptají na dvě věci: který příběh Sherlocka Holmese mám nejraději a proč je tak úspěšný. Dostávám ale i dost agresivní otázky. Nevadí mi to, spousta lidí nás totiž nenávidí.
Nenávidí Sherlocka Holmese?
A Conana Doyla, a především Conan Doyle Estate. Znáte The Game, tedy Hru? Lidé po celém světě při ní předstírají, že Sherlock Holmes byl skutečný člověk. Zabývali jsme se tím a je pozoruhodné, kolik lidí si opravdu myslí, že existoval.
O tom jsem nikdy neslyšela.
Je velmi populární, hlavně mezi sherlockovskými společnostmi. V Americe existuje obrovský fanklub Baker Street Irregulars. Když v Londýně každý leden navštívíte večeři společnosti Sherlocka Holmese, mnozí účastníci vystupují jako literární postavy. Základním pravidlem je, že Holmes skutečně žil a nesmíte říkat opak. Nechtějí nás tam, protože my můžeme vytáhnout autentický dopis, ve kterém Conan Doyle píše: „Chci Holmese zabít.“ Kazíme jim hru.
Jste pro ně jako Grinch, který ukradl Vánoce.
Přesně. Přitom jsou mezi nimi mimořádně vlivní lidé. Náš bývalý agent John Lellenberg byl vysoce postaveným americkým zpravodajským pracovníkem. Působil na ministerstvu obrany a měl blízko k bývalému viceprezidentovi Dicku Cheneymu.
Říkal mi: „Richarde, uvědomujete si, že sherlockovské společnosti po celém světě jsou plné špionů? Lidí z Mosadu, CIA nebo MI6?“ Sherlock Holmes je totiž v těchto kruzích nesmírně obdivovaný.
Foto JVS Group
Jedna otázka, kterou vám určitě položí Češi: proč právě Skandál v Čechách?
První důvod souvisí s tím, jak Britové vnímali Čechy ve viktoriánské době. Byly pro ně místem, které se vymykalo konvencím, exotickým a vzrušujícím krajem, kde se dějí zajímavé věci. Měli jsme o Čechách velmi romantickou představu. Do jisté míry ji máme dodnes.
Vždyť pořád používáme slovo bohémian – bohémský pro člověka žijícího nekonvenčně, třeba básníka v podkrovním pařížském bytě nebo snílka, který bojuje předem prohranou bitvu. Čechy byly v britské představivosti spojené s romantikou a svobodomyslností.
Jsem přesvědčený, že právě proto si je Conan Doyle vybral. Přitom Prahu ani Čechy nikdy nenavštívil. Strávil ale dva měsíce ve Vídni a během druhé svatební cesty zavítal do Budapešti. Čechy byly součástí Rakouska-Uherska a tato říše Brity velmi fascinovala. To je podle mě první důvod.
A další důvod?
Druhým důvodem je samotná zápletka. Dědičný český král přijíždí v přestrojení do Londýna a Sherlock Holmes okamžitě rozpozná jeho totožnost. Je to dokonalá volba. Kdyby šlo o nějakého panovníka z Francie nebo Uherska, podle mě by to nemělo stejný účinek. Musely to být právě Čechy.
Zajímavé je také přijetí příběhu, který vyšel roku 1891. Mnoho lidí tehdy uvěřilo, že popsané události jsou skutečné, jako by četli dokumentární zprávu. Myslím, že právě to nastartovalo Holmesovu obrovskou popularitu.
Kdybyste mohl strávit hodinu nebo večer se samotným Arthurem Conanem Doylem, na co byste se ho zeptal?
To je výborná otázka. Zeptal bych se ho na dvě věci. Řekl bych: „Arthure, píše se rok 2026. Sedím v Praze, v Čechách, uprostřed výstavy o Sherlocku Holmesovi. Vy jste si myslel, že si vás lidé budou pamatovat díky spiritualismu. Jenže kvůli tomu si vás nepamatují. Pamatují si vás kvůli Sherlocku Holmesovi. Proč jste nepochopil, jak výjimečnou postavu vytváříte?“
Druhá otázka vás asi překvapí. Zeptal bych se: „Proč jste se nechal oklamat svou druhou ženou?“ Ta otázka by mu vadila, protože ji zbožňoval. Jenže já jsem přesvědčený, že byla podvodnice. Znáte příběh o Conanu Doylovi a Harrym Houdinim?
Ano.
Conan Doyle chtěl Houdiniho přesvědčit, že je možné komunikovat s mrtvými. Uspořádal proto seanci, které se účastnili Houdini, Conan Doyle a jeho druhá žena Jean Leckie. Ta měla zapisovat vzkazy, jež při seanci přijdou. Chtěli navázat kontakt s Houdiniho matkou, která zemřela o několik let dříve. Byla Židovka a nemluvila anglicky.
Podle Doyla se spojení podařilo a jeho žena začala zapisovat v angličtině slova, která údajně Houdiniho matka pronášela ze záhrobí. Text byl navíc plný křesťanských odkazů. Houdini okamžitě prohlásil, že je to absurdní. Jak mohl Conan Doyle nevidět, že je nemožné, aby Houdiniho matka najednou mluvila anglicky a používala křesťanskou symboliku? Byl svou ženou naprosto zaslepený.
