Že divadlo je jen dírou na peníze a bez dotací se neobejde? Ale kdepak! Ostravské Divadlo Mír už roky boří tuto představu. I díky tomu, že jeho majitel Albert Čuba nezapomíná vedle show také na byznys. U jedné šlapající scény však nehodlá zůstat. Aktuálně připravuje vznik dalších dvou dohromady za stovky milionů korun.
Na stěnách jednoho z budoucích divadel stále můžete vidět plakáty lákající na staré snímky: komedii Žhavé výstřely 2, akčňák Likvidátor s Arnoldem Schwarzeneggerem (jen zde pod francouzským názvem L’Effaceur) a Zelený svět o golfistovi v podání Kevina Costnera.
Jsou vzpomínkou na dobu před třiceti lety, kdy v budově v jižní části Ostravy sídlilo kino Vítek. To následně vystřídala taneční škola a poté období temna a chátrání. Teď se tu rodí Divadlo Odeon, kterým by se už v příštím roce měl rozeznít potlesk spokojeného publika.
Za vznikající scénou stojí úspěšné Divadlo Mír vedené Albertem Čubou, který už se svým souborem téměř dekádu dokazuje, že lze dělat umění na jevištních prknech, aniž by bylo odkázáno na podporu z veřejných peněz.
„Divadlo může být výdělečné, může být dobrý byznys,“ shrnuje Čuba svou filozofii. „Je to vlastně po nevěstincích druhý nejstarší byznys. Ostatně mají k sobě blízko v některých aspektech: musíte zaplatit, abyste mohli dovnitř,“ glosuje.
Právě díky byznysovému náhledu na kulturu Odeon postupně ožívá a možná napíše stejně úspěšný příběh jako starší sourozenec Mír. Historii mají podobnou. Mír byl také původně kino, po sametové revoluci se v jeho budově střídali nájemníci a objekt chátral. Opravili jej až vietnamští podnikatelé, kteří uvnitř vybudovali tržiště. Ale ani to tam dlouho nevydrželo.
V roce 2016 si jej všiml Albert Čuba a rozhodl se z něj udělat soukromé divadlo. Objekt si nejdříve pronajal, jelikož mu žádná banka nechtěla na divadlo dát úvěr, předělal prostor na divadelní a po roce uvedl se souborem první představení. A zbytek, jak se říká, je historie.
„Od poloviny roku 2019 máme vyprodanou úplně každou naší inscenaci,“ líčí Čuba, jenž po prvním roce fungování celou budovu divadla koupil. Vše vyšlo na zhruba dvanáct milionů, z nichž většina už je splacená.
Divadlo Mír stojí hlavně na komediálních představeních, byť se v repertoáru objevila i vážná inscenace. „Potřeboval jsem tím zavřít ústa různým divadelním odborníkům a kritikům, kteří říkali, že děláme jenom bulvární komedie, zatímco oni dělají to opravdové umění, které potřebuje ty dotace.“
Komedie jim udělaly finanční polštář na to, uvést drama Bull. „I na této vážné věci jsme vydělali,“ dodává Čuba.
Divadlo je po nevěstincích druhý nejstarší byznys. Ostatně mají k sobě blízko v některých aspektech: musíte zaplatit, abyste mohli dovnitř.
Popularita souboru pak nabrala na obrátkách paradoxně při pandemii, kdy divadla byla zavřená. Tehdy divadlo přešlo na internet a začalo streamovat svou improvizační show Tři tygři. Vedle toho herci účinkovali také v seriálu Skoro na mizině, který zaznamenal milionovou sledovanost na YouTube.
Streamování je ostatně další nohou, na které Mír stojí. Divadlo vytvořilo vlastní platformu MírPlay, kde jsou záznamy některých jejich divadelních her, skečů, podcastů i filmů, které natáčí.
„Pohybujeme se od pěti do deseti tisíc předplatitelů,“ říká Čuba o službě, kde měsíční předplatné stojí devadesát korun. Zároveň předplatitelé platformy mají možnost přednostního nákupu vstupenek, které se obvykle vyprodají během pár dnů.
Od filmů, které tým Míru také natáčí, se pak podle Čuby nutně neočekává, že vydělají. „Je to v podstatě reklama. Filmy natáčíme primárně proto, abychom vytvářeli hvězdy pro naše jeviště. Když jsou herci populární, přijdou na ně diváci do divadla a tam je vlastně ta největší marže.“
Foto: Jakub Zatloukal
Foto: Jakub Zatloukal
Foto: Jakub Zatloukal
Foto: Jakub Zatloukal
Vizualizace: Divadlo Mír
Za téměř dekádu fungování se z Divadla Mír stal byznysově šlapající stroj, jenž loni zaznamenal skrze svou společnost Elieva tržby šedesát milionů korun se ziskem EBITDA pětadvacet milionů korun. Jenže Čuba s týmem u jedné úspěšné scény nehodlá zůstat a pracuje na vzniku dvou nových ostravských divadel.
Tím prvním je už v úvodu zmíněné Divadlo Odeon. Ač jsou tu dnes stále ještě oprýskané stěny, na podlaze nános prachu, v sále chybí sedačky a jeviště ještě nabývá podoby, do roka by tu měl zaznít první divácký aplaus. A také šanson.
„Zvažujeme, že první premiérou tu bude hra o životě Hany Hegerové,“ uvádí Albert Čuba. Zatímco Mír se soustředí primárně na komedie, Odeon má být mimo jiné hudební divadlo, kde se budou zároveň hrát i velké hry jako třeba Romeo a Julie.
Tato scéna, pod jejímž budoucím jevištěm bude časová kapsle se vzkazy účastníků dubnového Forbes galavečera pro rodinné firmy, má mít kapacitu pro zhruba 600 diváků, tedy dvojnásobnou proti Divadlu Mír. Oproti současné scéně je také vyšší cena. „Kdybychom se chtěli hodně rozšoupnout a mít to tady opravdu krásné, tak jsme na osmdesáti milionech korun. Což se snažíme trochu srazit,“ říká Čuba.
Odkaz na prodej
V souvislosti s tím už divadlo vydalo dluhopisy s ročním úrokem 5,85 procenta. Cílem bylo zapojit do vzniku nové scény i příznivce Míru. „Řekli jsme: půjčte prachy a my vám je třeba vrátíme,“ žertuje Čuba a vzápětí dodává, že aktuálně mají půjčeno deset milionů z dvaceti a v lednu vyplatili věřitelům první výnosy.
Přestože Divadlo Mír je populární a finančně soběstačné, je podle Čuby problém získat důvěru bank, aby některá z nich poskytla úvěr na vznik nového divadla. Jak podotýká divadelní principál, situaci nepomáhá ani to, že budovu divadla nejde dát do zástavy.
A to je Odeon ještě ten „levnější“ projekt. Dříve než ansámbl Míru objevil a začal oživovat Odeon, rozhodl se, že vybuduje poblíž ostravského náměstí Jiřího z Poděbrad ještě větší scénu se dvěma sály pro dvě a pět stovek diváků. Projekt je aktuálně ve fázi schvalování stavebního povolení. Nová scéna by měla vyjít na nižší stovky milionů korun.
Foto: Jakub Zatloukal
Foto: Jakub Zatloukal
Foto: Jakub Zatloukal
Část má pokrýt bankovní úvěr, část příspěvky od podporovatelů a příjem z Divadel Mír a Odeon. Vedle toho Čuba shání investory, kteří by projekt chtěli podpořit. „Prodávám odkaz,“ shrnuje divadelník. Odkazuje přitom na příklad amerického průmyslníka devatenáctého století Andrewa Carnegieho.
„Ten si koupil úplně všechno, co mohl a co chtěl, a jednoho dne si koupil odkaz. Dneska, mnoho let po jeho smrti, stovky tisíc lidí ročně vysloví jeho jméno, když jdou na filharmonii do newyorské Carnegie Hall.“
A podobný odkaz nabízí investorům i Čuba. „Každý miliardář si může koupit jachtu, drahé auto nebo hodinky. Jsou to krásné věci, luxus. Ale je to výjimečné? Ve světě miliardářů úplně ne. A rozdíl mezi luxusem a odkazem je ten, že ten odkaz je na prodej jenom jednou za čas.“
Vizualizace: Divadlo Mír
Vizualizace: Divadlo Mír
Vizualizace: Divadlo Mír
Vizualizace: Divadlo Mír
