Je právem označována za první dámu české módy. Na mezinárodní scéně se pohybuje už od osmdesátých let a k jejím dlouholetým zákaznicím patří známé tváře českého byznysu i tuzemské umělecké scény.
Zároveň jako profesorka a vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM Liběna Rochová vychovává a ovlivňuje stále nové a nové generace českých návrhářů. Její záběr je však ještě mnohem širší.
Vedle své módní a umělecké tvorby spolupracuje i s několika českými nadacemi. Pro UNICEF je už řadu let patronkou projektu Adoptuj panenku a zachráníš dítě, linií Nadotek zase podporuje nadaci DEBRA. Vytváří ale například i taláry pro pedagogy několika českých vysokých škol či pro soudce českého Ústavního soudu.
I proto Liběna Rochová už řadu let patří do našeho žebříčku Nejvlivnějších žen Česka. A dnes zároveň slaví významné životní jubileum: narodila se 21. září 1951.
„Je to dost vysoké číslo, které ale nerespektuji a nemám potřebu ještě bilancovat, mám ještě tolik nápadů a práce,“ popisuje Rochová, která na letošní podzim chystá několik projektů, které jsou důstojnou oslavou jejích kulatých narozenin. „Ano, aktivita a tvůrčí práce mě nabíjejí a naplňují. A nápady zatím, díky Bohu, stále přicházejí,“ usmívá se. Energii má v sobě už prý zakódovanou.
Bez výjimky se na tom shodují všichni, kdo ji důvěrně znají, ať jsou to její zákaznice, které se k ní vracejí i celá desetiletí, studenti, kolegové z umělecké scény, nebo třeba představitelé dobročinných nadací, s nimiž Rochová roky spolupracuje.
Tato elegantní žena, která dvakrát ročně prezentuje svým zákaznicím nové limitované kolekce ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží, zkrátka svým záběrem předčí často i kolegyně o dvě generace mladší.
Na letošním Designbloku čeká Liběnu Rochovou počátkem října hned několik osobitých projektů – včetně prezentace dvanácti jejích modelů ve sloupové síni zvané Cordoba v prostorách Gabriel Loci.
Ve spolupráci s UNICEF zároveň Liběna připravuje výstavu třinácti svých panenek, které v minulosti vznikly pro známé charitativní aukce této organizace a byly vydraženy na podporu projektů UNICEF v zemích třetího světa. Nyní budou panenky vystaveny ve velkých výlohách v Pasáži designu v České národní bance v ulici Na Příkopech.
„S tímto nápadem přišel můj dražitel a sběratel, který mé panenky na aukcích pravidelně draží pro dobrou věc. Výstava panenek proběhne také v rámci Designbloku, panenky a jejich příběhy budou v Pasáži designu k vidění od 4. října,“ popisuje Liběna Rochová.
Mimořádným projektem, který si Liběna Rochová vysnila už před lety, je pak originální Muzeum módy a designu, na němž spolupracuje s Moravskou galerií v Brně a jejím ředitelem Janem Pressem.
Už na konci jara Liběna Rochová věnovala Moravské galerii desítky svých modelů, které jsou uceleným průřezem jejími kolekcemi od 90. let do současnosti. Ty se mají stát základem tamější sbírky současné české módy a designu. „Šlo o desítky oděvů, bot, paruk, šperků či doplňků, které jsem Moravské galerii věnovala, mnoho štendrů mé tvorby,“ vypočítává návrhářka.
Foto Moravská galerie
„Rozhodla jsem se nejen proto, že je Brno mým rodištěm a mám na něj i další osobní vazby, ale chci tak podpořit i novou vizi ředitele Jana Presse, který si zdejší Uměleckoprůmyslové muzeum představuje právě coby centrum české módy a designu – i s odkazem na několik staletí dlouhou textilní tradici, která je s Brnem spojena. Na textilní tradici tohoto takzvaného moravského Manchesteru chceme společně navázat,“ popisuje Liběna Rochová, který prý v sobě tento sen nosí mnoho let.
„V Česku zatím neexistuje muzeum módy a textilu, bylo by skvělé, kdyby se nám to podařilo. Naše společná vize se postupně naplňuje, ale je to běh na dlouhou trať. Teď jsem ve fázi přípravy prezentace a oslovování mecenášů,“ popisuje designérka, kterou inspirovaly podobné muzejní instituce v zahraničí, například Museum of Fashion and Textile v Londýně, které založila britská textilní a oděvní designérka Zandra Rhodes.
Českou alternativu bude hostit nově zrekonstruované Uměleckoprůmyslové muzeum. Budova na Husově ulici v Brně se svými expozicemi, výstavami a programem zaměří právě na design a jeho jednotlivé druhy. Jedním z nich je móda, ale prostor dostane také porcelán, sklo, keramika či nové technologie a média pro prezentaci tvorby současných designérů.
Ostatně byla to právě Moravská galerie, která loni v neslýchané a pro české prostředí zcela ojedinělé výzvě započala vykupovat od českých designérů jejich díla, a tvořit tak unikátní sbírku současného českého designu za miliony korun.
Do tohoto konceptu zapadaly představy Liběny Rochové hned několikanásobně. Nápad podpořit tak rozsáhlým darem Moravskou galerii, konkrétně právě Uměleckoprůmyslové muzeum, prý vzešel přímo od ní. „Chtěla jsem Moravské galerii věnovat většinu mých kolekcí, tvorbu od devadesátých let. Zavolala jsem panu řediteli Pressovi a řekla jsem mu ‚Doufám, že mi nedáte košem!‘ – a nedal,“ směje se designérka.
Foto Moravská galerie
Foto Moravská galerie
Vybrané modely z tvorby Liběny Rochové budou v Uměleckoprůmyslovém muzeu vystaveny už v průběhu podzimu ve stálé expozici věnované soudobé módě. Celou její tvorbu pak představí Moravská galerie v samostatné retrospektivní výstavě, která se rovněž chystá.
„Do retrospektivní výstavy se mi příliš nechtělo,“ přiznává designérka. „Ale asi nic nenadělám, když teď ode mě mají tolik mých hader,“ směje se Liběna. „V dalším kole mám v plánu věnovat galerii i všechnu související dokumentaci, kresebné prezentace i návrhy,“ dodává k zamýšlené výstavě.
Fanoušci tvorby této charismatické ženy si zkrátka letos na podzim přijdou na své. A je jisté, že nebude chybět nic, co je pro tvorbu Liběny Rochové typické – tedy výrazné prvky s důrazem na plastičnost objemu, výrazná struktura povrchu či vazba s prostorem.
Ty jsou ostatně patrné i v rozmanitosti daru Moravské galerii: „Ráda pracuji s klasickými materiály, jako jsou různé druhy hedvábí, vln nebo směsové materiály. Pak je to také kov, sklo, plasty, dráty nebo papír,“ vysvětluje designérka a netají se tím, že má už zase v hlavě řadu dalších nových projektů a nápadů. Věk je zkrátka skutečně jenom číslo. „Ale mysl, mysl, ta je mocná!“
