Nic proti oslavám, ale někdy je dobré se ztišit. Nejenom kvůli fauně, která zrovna silvestrovským rachotem výrazně trpí, ale především kvůli sobě. K novoročnímu přípitku vám přinášíme zážitek šéfredaktora Forbesu Česko Petra Šimůnka, o kterém se rozepsal pro Forbes NEXT.
Varovali mě, že mi tady z toho ticha jebne. Je to totiž nejtišší místnost v Česku. Takhle, ticho tu je. Ale krásné.
Ve světě i v Česku kolují po internetu videa a články, jak se na tomhle místě z ticha šílí. Kolega JXD tady vydržel 23 minut, prý měl sluchové a optické halucinace a slyšel všechny chlopně svého srdce. No nevím, asi je nějaký vnímavější.
V místnosti, která přišla na 30 milionů korun a neodráží se tu žádný zvuk a ani se sem žádný nedostane, mě zavřel profesor Ondřej Jiříček z katedry akustiky ČVUT. Testují se tu nejrůznější věci, třeba elektrická budoucnost automobilky Škoda.
„Baterie hlučné nejsou, ale jejich chlazení ano. A to tady mimo jiné pro Škodovku měříme,“ říká Ondřej Jiříček a vysvětluje, čím je tahle místnost vlastně zvláštní.
„Rozlišujeme dvě věci, izolaci a pohltivost. Izolace, to jsou naše mohutné stěny a měkké uložení celé stavby na vrstvách štěrku a písku, těžká vrata, vlastní, od zbytku budovy oddělené základy. Je tu šest tisíc klínů, právě kvůli pohltivosti,“ pokračuje zapáleně muž, který ví o zdejším zařízení všechno.
„Princip je v materiálu, je to česká minerální plsť Orsil, a také ve tvaru, kde výška klínu udává dolní mezní frekvenci celé místnosti. Klíny se používají proto, že se nejlépe vyrábějí. Dají se použít i jehlany nebo jiné vychytralé tvary, ale základem je, aby se zvuk pohlcoval ve stěnách klínů, a pokud se něco ještě odrazí, tak aby se to odrazilo směrem ke stěně,“ dodává.
V každém případě je tu fakt ticho, že by ho každý kostel mohl závidět. Bouchne vás, už když sem vstoupíte: zvuk je najednou jiný, nezvyklý, tlumený.
A když se za vámi zabouchnou ta těžká vrata, je tu ticho téměř absolutní.
Slyšíte jen sebe.
Nejdřív se vám ozve svědomí. Ťuk ťuk, slyšíš mě? Pak uslyšíte radostný smích vnitřního dítěte a šelest svých srdcí a peristaltiku střev… Ne, jasně, že kecám. Neuslyšíte prostě nic.
Byl jsem tu dvě hodiny. Ticho mi pomáhalo v soustředění – třeba Joyceův Odysseus, kterého jsem si vzal, mi přišel najednou krásně srozumitelný.
No a kdybyste to chtěli taky zkusit, hodina ticha tu přijde na 2500 korun plus DPH. A to striktně pro vědecké účely. Na mejdan s tichou poštou tady zapomeňte.
Text původně vyšel v podzimním vydání Forbesu NEXT 2017.
