Záplata na těžké časy? V době, kdy sklárna Moser nemohla kvůli koronavirové krizi vyrábět, uspořádala ve vlastní pražské galerii v ulici Na Příkopě akci, kde prodala zboží za pět a čtvrt milionu korun. Nejdražším kusem, který si sběratel odnesl, byla mísa Františka Víznera téměř za půl milionu korun.

O českých sklářích a jejich potížích způsobených pandemií se nemluví tolik jako o hoteliérech, hostinských nebo cestovních kancelářích – jejich problémy ale nejsou o nic menší. Vývoz českého skla, keramiky, porcelánu a bižuterie, který ze 70 procent směřuje na evropské trhy, se totiž v posledních měsících blížil nule a domácí prodeje, které si to rovněž namířily přímou cestou ke dnu, propad zachránit rozhodně nedokázaly.

Například v Moseru epidemie ochromila poptávku související s čínským Novým rokem už v lednu, kdy tržby klesly o 70 procent, a v únoru přestávali přijíždět asijští turisté, což tuzemské prodeje snížilo o 37 procent. Výsledkem byl sedmnáctiprocentní meziroční propad exportu, na který firma reagovala zhasnutím jedné z pecí a uzavřením brusičského provozu v Karolínce na Vsetínsku.

Mizerie pokračovala i v březnu, kdy celý turistický ruch dostal stopku od vlády a vinou toho se o 85 procent propadl tuzemský prodej a o 35 procent export. Mnoho exportních partnerů přestalo ze dne na den hradit své závazky a v současné době je poptávka ze zahraničí prakticky nulová – většina maloobchodních prodejen nemá komu prodat své skladové zásoby a doufá, že se jí to podaří ve druhé polovině letošního roku nebo napřesrok.

Navíc byla zrušena většina prezentačních akcí, což ohrozilo nové objednávky ze světa. A tak se muselo v Moseru šetřit: o práci přišlo 50 zaměstnanců, zhasla druhá pec, sloučily se některé firemní útvary a společnost vyjednala snížení několika pronájmů.

Sklárna tak kopírovala vývoj celého trhu. „Výroba byla v řadě firem utlumena, stejně tak jako v celém průmyslu. Výrobci užitkového skla a porcelánu, z nichž jsou někteří až z 90 procent závislí na exportu, neměli kam vyvážet,“ shrnuje tajemník Asociace sklářského a keramického průmyslu Marek Novák. Odliv turistů z ciziny dodnes stále dopadá hlavně na malé a střední výrobce užitkového a uměleckého skla.

Některé značky se potácejí v problémech, jiné dokázaly i v krizi vydělat.

Novák zároveň upozorňuje, že sklářský a keramický průmysl je třeba dělit na víc oborů – zatímco některé značky se potácejí v problémech, jiné v krizi dokázaly i mírně vydělat. Podle něj nelze dost dobře srovnávat prodeje z loňského prvního pololetí s tím letošním, kdy produkce nejvíce zasažených výrobců užitkového skla klesla o 70 procent nebo se jejich výroba úplně uzavřela. Podobně špatně jsou na tom i výrobci skla pro automobilový průmysl.

„Výrazně menší poklesy byly u výrobců skla pro potravinářství či stavebnictví a naopak mírný nárůst zaznamenali ti, kteří dodávají sklo chemickému a farmaceutickému průmyslu,“ dodává Marek Novák. V současné době je podle něj těžké předpovídat vývoj pro příští měsíce.

„Firmy předpokládají do konce roku postupný nárůst objemu výroby a prodejů. S tím, že na stejná čísla, jako byla ta loňská, se snad dostanou až v průběhu příštího roku. Je to přímo spojeno s dopady a vývojem pandemie v celosvětovém měřítku,“ míní Marek Novák.

Češi preferují křišťál.

V dobré časy věří i sklárna Moser. Sází mimo jiné na originální kusy a ví, co se zákazníkům v různých částech světa líbí. Češi podle jejího obchodního ředitele Pavla Krajčíka jednoznačně preferují čirý křišťál, a pokud se rozhodnou pro barvu, volí světle modrý akvamarín, medově hnědý topas a růžový rosalin.

Zákazníci v Kanadě a USA naopak dávají přednost barevným odstínům. Do Číny se nejvíce vyváží čiré nápojové sklo, zatímco skleněné objekty jsou populární v barvě. Celkově je ale ve světě nejpopulárnější trojice barev šedá, akvamarín a topas.

Podle Pavla Krajčíka jsou skleněné umělecké předměty a luxusní křišťál dobrou investicí, která neztrácí hodnotu ani v době krize. Hodnota uměleckých děl vydávaných v limitovaných edicích může dosahovat řádově milionů korun. Jako investiční tip uvádí například díla z řady Masterpieces, ze které jsou v Česku nejoblíbenější Alethea, Bacchus a Mona Lisa. Do zahraničí se nejvíce vyvážela trojice Augustea, Afrodite a Neptun.

Majitel galerie Arthouse Hejtmánek Tomáš Hejtmánek ale tolik optimistický není, alespoň co se týče zhodnocení na aukcích. Samostatné aukce skla pořádala aukční síň Dorotheum v Česku zhruba před 10 lety, ale upustila od nich – dnes se spíše objevují jednotlivé kusy na aukcích uměleckých předmětů.

Podle Hejtmánka se čeští umělečtí skláři prodávají lépe v zahraničí. Do tuzemských aukcí se někdy bojí přihlásit, protože začínají na nízké ceně a hrozí, že se za ni dílo i prodá. Zájemcům o umělecké předměty ale radí, ať nakupují v prvním plánu, co se jim líbí. „Kupujte srdcem, hezké a kvalitní věci se zhodnocují,“ míní Hejtmánek.