Nová vizuální identita, nový styl. Sklářská rodinná firma Novotných z Nového Boru se mění. Tři bratři, kteří pokračují v řemesle svého otce Petra, se rozhodli dát značce novou tvář, která spojuje sklářské studio, restauraci, muzeum a obchod.
Designéři z kreativního studia Minimax postavili nový brand na písmenu N, jež odkazuje na příjmení, které je hlavním nositelem identity a tradice značky, a také na hvězdičce. Ta má evokovat lesk, anebo nahradit diakritiku ve jméně.
„Náš areál není jen sklárna. Je to prostor, kde se lidé mohou setkat se sklem v mnoha podobách. Dosud jsme navenek působili jako několik oddělených provozů, což bylo pro návštěvníky nepřehledné a matoucí. S novou identitou můžeme vyprávět společný příběh, a také posílit značku jako celek,“ říká Ondřej Novotný, většinový majitel a ředitel sklářské výroby Novotný Glass.
Je sice nejmladším ze tří bratrů, ve stopách svého otce však šel právě on. A když v roce 2019 zemřel bývalý ředitel sklárny Dalibor Březina, přešel přirozeně na jeho pozici. „Táta byl stále ten hlavní šéf a v podstatě na to dohlížel, zatímco mou odpovědností byla starost o hlavní organizaci sklářské výroby,“ podotýká Ondřej Novotný.
Když pak před dvěma lety podlehl Petr Novotný nemoci, rodinná firma připadla jeho třem synům. „Nikdy bych nevěřil, jak to měl táta perfektně vymyšlené, aby, až jednou odejde, bylo vše zařízené. Víte, jak se občas v rodinách hádají o majetek? Tak my to měli vyřešené, táta to udělal tak, aby to bylo jeho rozhodnutí, ne naše.“
Příběh značky Novotný Glass je barvitý, stejně jako byl i život Petra Novotného. Jako patnáctiletý přišel do Nového Boru, aby se vyučil sklářem, a svou profesní dráhu pak začal o pět let později v huti v Crystalexu. Měl talent a cit pro sklo a postupně se vypracoval mezi vyhledávané sklářské mistry a spolupracoval s řadou významných umělců a klientů z celého světa.
Po roce 1989 využil svých podnikatelských vizí a v roce 1994 spoluzaložil s architektem a výtvarníkem Bořkem Šípkem dnes světoznámou sklárnu Ajeto v Lindavě na Českolipsku. Postupně si ale začal budovat i vlastní sklářský areál. A nakonec se jistou chvíli věnoval dvěma sklárnám současně.
„Ještě za komunistů si udělal doma malou pec. Vždycky po práci přišel domů, najedl se a celé odpoledne foukal svoje věci,“ přibližuje Ondřej Novotný.
Foto David Markovič
A protože začala být po jeho práci stále větší poptávka, koupil v Novém Boru v porevolučních letech za výhodnou cenu budovu galerie, kde si ve sklepě postavil další pec a přijal dva skláře. Později, když se naskytla příležitost, přikoupil i budovu bývalé školky, aby mohl vytvořit ucelený areál, a v roce 2007 otevřel svou vlastní sklárnu.
Zatímco si s Ondřejem povídáme, pozorujeme skláře, jak tvarují pomocí píšťal nejrůznější díla. Odděluje nás od nich pouze sklo, huť je vystavěná jako kruhová a je součástí restaurace. Hosté tak mohou skláře sledovat přímo při práci.
„Táta se inspiroval v americké Tacomě, což je pod Seattlem, kde mají ve sklářském muzeu právě takový kónus jako my. Ve Velké Británii kdysi byly cihlové kónusy, v Německu taky. Tak mu Bořek Šípek nakreslil návrh, ve kterém propojil budovu staré školky, a táta tak mohl postavit sklárnu přesně takovou, jakou chtěl,“ připomíná nejmladší z bratrů.
Pro dráhu skláře se Ondřej Novotný rozhodl sám. Táta ho nenutil, i když doufal, že alespoň jeden z jeho synů v rodinné tradici bude pokračovat. Přesto Ondřej nezačínal v rodinné sklárně, ale nejdříve si musel prošlapat vlastní cestu.
Než se dostal ke sklu, vystudoval průmyslovou školu. Když měl jít na vojnu, přihlásil se ještě na novoborskou sklářskou školu. Tam vydržel rok, než mu zavolal z Ameriky jeho letitý kamarád Martin Janecký, jeden z nejlepších současných českých sklářů a sochařů.
„Na dva měsíce jsem tam za ním odjel a pracovali jsme tam spolu. Když jsem se vrátil domů, tvořil jsem různě po sklárnách v Novém Boru, jezdil jsem hodně do Nizozemska.“
Foto David Markovič
Se svým tátou se však pracovně míjel, potkali se až v okamžiku, kdy Ondřej odešel z jiné sklářské firmy. Tehdy za ním Petr Novotný přišel a přivedl ho do Ajeta.
„Myslím, že věděl, co dělá. Nechal mě v tom hezky vymáchat, ať si zjistím, co chci. Až postupem času člověk zjišťuje, jak to vlastně dělal všechno záměrně a mazaně,“ usmívá se nejmladší z bratrů Novotných.
Dnes je Ondřej většinovým majitelem podniku a činností, které má na starosti, je hned několik. Zastává funkci huťmistra, jenž řídí sklárnu od pecí po suroviny, plánuje výrobu a pečuje o zaměstnance.
Další částí je pak komunikace s klienty, s čímž mu pomáhá i jeho bratr Viktor. A zakázek mají dost. Mezi jejich zákazníky patří třeba švédský designér Gustaf Westman, který spolupracuje se značkami, jako je Nike, Walt Disney nebo IKEA. Tvoří rovněž pro dánskou umělkyni Helle Mardahl. Tím největším klilentem je pak americká značka Juliska.
Ačkoli je práce na zakázku dost, chtějí se bratři Novotní vydat i vlastním autorským směrem. Zatím jsou totiž čistě výrobní studio, které nemá vlastní produktové řady.
„Často se přitom zákazníci ptají, co si mohou koupit přímo od nás. A já si pak říkám, že jim vlastně nemám co nabídnout. Musíme mít i vlastní věci, protože teď máme práce hodně, ale za pět deset let už to tak být nemusí,“ zmiňuje Ondřej Novotný.
Začali proto sérií skleněných půllitrů ve spolupráci s designérkou Vandou Valihrachovou. Domluvení už jsou i s Eliškou Mosportovou, a v plánu jsou také některé vlastní designy. A nemusí to být nutně jen nápojové sklo, ale třeba i menší, netradiční svítidla, lampičky. „Aby to bylo rozmanité, hravé a nápadité,“ vysvětluje.
Foto David Markovič
V celém areálu rodinné firmy pracuje kolem pětadvaceti lidí, jen sklářů je okolo čtrnácti. Pece jsou čtyři, v každé je pánev na 150 kilogramů skla. Stejně jako všechny ostatní sklárny i je tíží zdražování materiálů a energií, které nastalo po napadení Ukrajiny ruskými vojsky.
Sklářský kmen odebírají od švédské firmy, a zatímco před pár lety zaplatili za tunu osmnáct tisíc korun, dnes je to téměř dvojnásobek. Samostatnou kapitolou jsou pak ceny plynu – ty létají nahoru a dolů. Huť je přitom na plynu závislá.
Snaží se proto ušetřit peníze alternativními cestami. Naposledy investovali do solárních panelů, díky nimž mají přes léto na elektřině úsporu až dvacet procent.
Zakázky míří většinou do zahraničí. Největším klientem jsou Spojené státy, pro něž skláři tvoří téměř polovinu veškeré výroby. Pak jsou to zákazníci z Evropy, ze Skandinávie, hlavně z Dánska, kde mají dva až tři stálé silné klienty. Žádného naopak nemají ve východní Asii ani na Blízkém východě. Ondřej Novotný o obchody s těmito zeměmi příliš nestojí.
K rozhovoru se mezitím připojují jeho dva bratři. Všichni tři jsou si podobní, a i když profesi má každý jinou, shodují se na tom, že rodinnou sklárnu by nikdy neprodali. Mnohem víc chtějí naopak využít toho, co všechno nabízí.
Kromě samotné restaurace se sklárnou je to i muzeum a obchod, kde by pak chtěli prodávat víc vlastních věcí. To vše dohromady by mělo přilákat větší počet turistů než dosud. Novinkou pak bude i e-shop.
Muzeum, ve kterém je velká sbírka skla, jež Petr Novotný za svůj život nastřádal, má na starosti nejstarší bratr Libor. Je vystudovaný ekonom a do firmy se zapojil, až když ho otec požádal o správu účetnictví a administrativy.
Péči o muzeum bere jako příjemné rozptýlení od čísel. „Muzeum už skomíralo, vše bylo dost zašlé. Za posledních deset let se tam nic moc nezměnilo, tak si teď dělám radost a vymýšlím tam různé expozice,“ zmiňuje.
Foto David Markovič
Coby nejstarší syn musel dost často tatínkovi pomáhat. Už od osmi let za ním chodil do jeho sklepní pece a držel formy. „Spíš nás to s bráchou odrazovalo od toho být sklářem. Navíc jsme měli jedničky ve škole, tak bylo jasné, že stejně půjdeme na gymnázium,“ svěřuje se Libor.
Zatímco jeho pohlcují čísla, prostřední bratr Viktor využil svého talentu komunikace a vystudoval práva. Ve sklárně už pracuje přes deset let. Přišel pomoci s klíčovým zákazníkem, který si stěžoval, že si s ním málo povídají. Protože Viktor Novotný mluví velmi dobře německy, dostal na starosti německy mluvící klienty a tatínkovi pomáhal vyřídit to, co on neuměl.
Nedávno si pod sebe vzal i provoz restaurace. S bratry se podle jeho slov téměř na všem dohodnou, nemají žádná psaná pravidla, a když je potřeba, svolají bratrskou schůzi.
„Ondra to má samozřejmě nejtěžší, je přímo v tom skle, musí hlídat, zda je vše správně vyrobené, aby byli zákazníci spokojení. A my se snažíme dělat to ostatní, aby on měl prostor pro byznys,“ popisuje Viktor Novotný.
Všichni tři se shodnou, že je potřeba, aby se sklárna a celý areál ještě více otevřely turistům. A kromě zázemí restaurace a muzea jim chtějí nabízet i portfolio originálních výrobků a prodávat je zákazníkům přímo – v obchodě nebo přes e-shop.
Ještě než se rozloučíme, zajímá mě, jak by se nový směr, kterým se chtějí vydat, líbil jejich otci. „Byli jsme parťáci, věřil mi a fandil. Sám by se do toho asi nehrnul, ale myslím, že by s tím byl v pohodě a podpořil by nás,“ odpovídá Ondřej Novotný.
