Trezor s více než osmdesáti miliony korun, který policie našla doma u generálního ředitele Správy železnic Jiřího Svobody, vyvolal mediální poprask. Zároveň připomněl ještě jednu otázku – co vlastně znamená držet takovou částku v hotovosti, když finanční svět mezitím běží dál?
Správní rada Správy železnic tento týden odvolala dlouholetého šéfa společnosti Jiřího Svobodu. K rozhodnutí došlo poté, co policie při prohlídce jeho domu narazila na trezor s částkou přesahující osmdesát milionů korun v korunách i zahraniční hotovosti.
Svoboda veřejně prohlásil, že prostředky nepocházejí z nezákonné činnosti. Podle jeho vysvětlení šlo o dlouhodobé úspory jeho otce a dědečka, které prý v rodině drželi mimo banky kvůli historickým zkušenostem s dřívější měnovou reformou.
„Opakovaně jsem otce žádal, aby alespoň část ze svého jmění uložil do banky nebo nějaké investice, ale bránil se tomu. Pramení to z jeho celoživotní zkušenosti, kterou si nese z dětství. Nikomu a ničemu v těchto věcech v žádné době nevěřil,“ řekl Svoboda v rozhovoru pro server e15.
Policie zároveň prověřuje některé stavební a infrastrukturní zakázky Správy železnic i Ředitelství silnic a dálnic. Nikdo z vedení podniku zatím nebyl obviněn a vyšetřování pokračuje.
Jízdenka do světa ztracené hodnoty
Jakmile se v kauze u státní organizace objevil trezor, člověk by málem spráskl ruce, že půjde o poslední verzi moderní hardwarové peněženky české značky Trezor a budeme tu mít další bitcoinový případ ve státním aparátu. Tentokrát to ale byla spíš vzpomínka na éru, kdy se jízdenky cvakaly kleštičkami.
Sedm let je na železnici dost času na to, aby se postavila nová trať. Tedy jak kde. V obyčejném plechovém trezoru ale za stejnou dobu dokáže vzniknout leda tak ztráta hodnoty.
Pochopitelně nevíme, jak dlouho peníze v trezoru ve skutečnosti „pracovaly“. Pokud bychom jen pro názornost vzali sedmileté období, kdy Jiří Svoboda řídil Správu železnic, spatříme za okny inflační krajinku, na kterou nebyl pěkný pohled.
Vezmeme-li pro zjednodušení data Českého statistického úřadu v posledních sedmi letech a spočítáme-li z nich obyčejný aritmetický průměr, vyjde inflace zhruba pět a půl procenta ročně (covidové roky růstem spotřebitelských cen dramaticky zamávaly).
Výpočet je k hotovosti neúprosný. Původních osmdesát milionů korun by k dnešnímu dni mělo reálnou kupní sílu přibližně 54 milionů.
Nicméně šéf Správy železnic chtěl údajně respektovat přání otce a zvolil bezpečnou strategii zarůstání trezoru mechem.
Jako zodpovědný správce rodinného majetku tak neponechal nic náhodě a nevystavil generační úspory nevyzpytatelným tržním vlivům. A co by se stalo, kdyby přece jen přehodil výhybku a osmdesát milionů místo do trezoru poslal na investiční trať?
Potenciální zhodnocení
Začněme tam, kde by se pan Svoboda ocitl, kdyby jeho trezor byl skutečně Trezor. Bitcoin se od konce roku 2018 posunul z úrovně kolem 4200 dolarů k současným 86 tisícům dolarů. A mimochodem, ze své povahy může být i odpovědí na nedůvěru v bankovní systém.
Z původních osmdesáti milionů by to dnes znamenalo částku kolem jedné miliardy a šesti set třiceti milionů korun. To není úplně běžné zhodnocení, spíš výkon hodný japonského maglevu, tedy magneticky levitujícího vlaku, který může letět rychlostí přes šest set kilometrů v hodině.
Jsou tu ale i třídy aktiv, které nevyžadují žádnou velkou odvahu ani speciální víru. Americký akciový index S&P 500 za těch sedm let předvedl standardní výkon, který investoři znají už desítky let.
Foto Michael Fortsch / Unsplash.com
Stabilní růst, žádná velká překvapení z pohledu průměrného ročního zhodnocení. A i to by stačilo na to, aby se z osmdesáti milionů stalo zhruba dvě stě milionů korun. Jednoduchý příklad, jak funguje trh, když mu člověk dá čas místo trezoru.
Pokud by chtěl člověk zůstat investičně za humny, také pražská burza zafungovala tak trochu jako pendolino. Žádný světový rekord, ale když už se rozjela, dokázala doručit velmi slušnou výkonnost. Za těch sedm let se index PX dostal na více než dvojnásobek a z osmdesáti milionů by bylo kolem 187 milionů.
A kdyby někdo chtěl držet riziko na uzdě, stačily by i konzervativní státní dluhopisy do stanice Jistota. Čtyři procenta ročně sice vlastně ani nepokrývala průměrnou inflaci, ale i tak za sedm let by z osmdesáti milionů vzniklo přibližně 105 milionů korun v nominální hodnotě.
Dlouhý dojezd?
Samozřejmě je tu podstatná drobnost. Tohle všechno jsou teoretické výpočty, které popisují rozdíl mezi třídami aktiv jen na sedmiletém horizontu, nikoli reálné investiční možnosti člověka, u něhož policie našla osmdesát milionů v hotovosti a zkoumá skutečné okolnosti, jak se k nim dostal.
Kauza může mít ještě dlouhý dojezd a bude řešit věci mnohem vážnější než výběr investiční strategie. Přesto ukazuje, jak velký rozdíl dokáže udělat pouhé rozhodnutí nenechat kapitál ležet doma pod matrací či zakopaný někde u kolejí. Natož doma v trezoru po celé dekády.
