Jednoduše, tvrdí jazykovědci a autoři studie publikované v žurnálu PLOS ONE. Stačí, když mu vámi preferovanou volbu umístíte na druhé místo.
Představte si následující situaci: Sedíte v restauraci a chcete, aby si vaše dítě vybralo mezi hranolky a zeleninou jako přílohou k masu. Pokud chcete, aby si dítě vybralo zeleninu, třeba právě brokolici, položte mu otázku „Co chceš? Hranolky, nebo zeleninu?“ místo „Co chceš? Zeleninu, nebo hranolky?“.
Ukázalo se totiž, že když si děti mají vybrat mezi dvěma variantami a na zvolené otázky odpovídat, vyberou si druhou odpověď v 85 procentech případů. A to i přesto, že by raději variantu číslo jedna.
Papouškují to, co slyší, protože si ke konkrétním slovům neumějí přiřadit jejich skutečný význam, vysvětluje jedna z autorek studie Emily Sumner. Mají jen omezenou kapacitu pracovní paměti, a v hlavě tak „udrží“ jen to poslední, co slyšely.
Má to ale jeden zádrhel – účinek tohoto zkreslení (které, jak se ukazuje, mají jen děti), slábne, jakmile se děti blíží třetímu roku věku. Nebo jinak – dvouleté děti jsou ovlivnitelné, kdežto čtyřleté už tímto trikem neošálíte.
Pokud tedy chcete své batole naučit jíst brokolici, tento trik stojí za vyzkoušení. Nejhorší, co se může stát, je, že své dítě nepřesvědčíte.
