Pět let vede hodinářskou divizi nepřehlédnutelné značky Montblanc. Pod vedením Laurenta Lecampa se posunula blíže ke svým přírodním kořenům a letos zažila překvapivou změnu: historická manufaktura Minerva se vydává vlastní cestou, nadále však pod Lecampovým vedením.
Byl horký letní den, což pro Laurenta Lecampa není přirozené prostředí. Muž, který se pravidelně účastní nejchladnějších maratonů na mrazivých místech zeměkoule, se ale nenechal vykolejit. Optimistický pohled na život je mu vlastní a pár stupňů Celsia jakýmkoli směrem to nezmění.
„Pozitivní přístup je všechno. Úspěch je podle mě důsledkem postoje, který máte k životu. Nic jiného,“ míní Lecamp.
Navenek se zdá, že pro něj tohle heslo funguje. Od ledna 2021, kdy je v čele hodinářské divize německé firmy Montblanc, získala společnost v oboru jasnou identitu, vybudovala několik silných produktových pilířů jako řadu Iced Sea a vyprofilovala se jako značka úzce napojená na přírodu, k čemuž koneckonců odkazuje její název.
Foto Montblanc
Není náhodou, že tento posun nastal právě pod Lecampem, dítětem z francouzského venkova, který se coby malý kluk omlouval květinám, když na ně šlápnul, a chodil objímat stromy.
„Inspirujeme se přírodou. Pracujeme rukama. A nechceme všechno nahrazovat stroji,“ říká Lecamp, což musí znít jako rajská hudba všem, které děsí drtivý nástup umělé inteligence.
AI je nepochybně mocný nástroj, ale know-how a jemnost hodinářských mistrů nahradit nedokáže. A právě řemeslo je jedním ze základů, na němž chce Lecamp postavit budoucnost nejen Montblancu, ale také jiného známého hodinářského jména: Minervy.
Pro vysvětlenou, Minerva vznikla už v roce 1858, stala se ikonickou manufakturou a posledních devatenáct let pod Montblanc patřila. Letos ale povýšila na samostatnou entitu, což vzbudilo v hodinářském světě rozruch.
Foto Montblanc
A tak když Lecamp zavítal do Prahy, byla to ideální příležitost s ním tento krok rozebrat. Nebo třeba i to, proč věří, že budoucnost je v menších objemech výroby, ale ve větším důrazu na ruční práci…
Proč jste se rozhodli osamostatnit Minervu právě letos?
Existuje na něco správný okamžik? Existuje správná chvíle pro to, stát se otcem? Když se zeptáte mužů, obvykle vám řeknou: ještě dva tři roky počkám. Nikdy není ideální chvíle. V životě máte vždycky něco jiného na práci. Až když se to stane, řeknete si: dobře, bylo to správné rozhodnutí.
S Minervou je to podobné. Montblanc vstoupil do hodinářství v roce 1997. Když (mateřská skupina, pozn. red.) Richemont získala Minervu, rozhodla se ji spojit s Montblancem. Jenže Montblanc tehdy ještě neměl tak silné hodinářské pilíře jako dnes.
Dnes máme tři velmi silné produktové oblasti. Máme Nicolas Rieussec, máme jednu z našich nejprodávanějších kolekcí Iced Sea a máme Geosphere. Montblanc se stal legitimní hodinářskou značkou. A právě proto už Minerva nemusí tuto legitimitu Montblancu zajišťovat.
Foto Montblanc
Já jsem byl přitom fanouškem Minervy od prvního dne. Když jsem poprvé vstoupil do manufaktury a dotkl se jejích zdí, cítil jsem, že tady mám něco udělat, i když to možná zní zvláštně. Od začátku jsem byl přesvědčený, že Minerva má být samostatnou entitou.
Opravdu?
Podívejte se například na Seiko a Grand Seiko. V jednom butiku můžete mít dvě odlišné značky. Mně to připadá logické.
Minerva má navíc tak silnou historii, že nikdo neočekává, že bude závislá na jiné značce. A zároveň je dnes Montblanc mnohem silnější. Má bestsellery a po celém světě existují lidé, kteří hodinky Montblanc sbírají. Je to skutečný hodinářský brand. V roce 2008 to tak ještě nebylo.
Proto podle mě přišel správný okamžik. Správné rozhodnutí ve správný čas. A mezi námi: prosazoval jsem to od prvního dne. Cítil jsem, že Minerva se musí vrátit.
Jak byste prodal značku Minerva někomu, kdo hodinky tolik nesleduje?
Se svým týmem používám motto: „Pokud je to s něčím srovnatelné, není to Minerva.“ Opakuji to každý den. A co tím myslím? Když se zeptáte velkých jmen hodinářského průmyslu, kdy poprvé vyvinula chronograf, často uslyšíte něco jako padesátá léta. Když se ale zeptáte Minervy, dostanete se na začátek dvacátého století. První manufakturní kalibr pro kapesní hodinky pochází z roku 1908, jednodušší tříručkový strojek už z roku 1902.
Když se podíváte ještě dál do historie, zjistíte, že Minerva získávala ocenění již na světových výstavách v Antverpách v roce 1885 nebo v Paříži v roce 1889, kdy byla postavena Eiffelova věž. To znamená, že byla významná už tehdy.
Minerva fungovala také jako časomíra při zimních olympijských hrách v roce 1936, v automobilových závodech, při dostizích nebo pro potápěče. Když si všechny tyto věci spojíte, uvědomíte si, jak výjimečná historie to je. Minerva má velmi silnou hodinářskou legitimitu.
Navíc máme něco, co téměř nikdo jiný nemá. Přibližně devadesát procent toho, co vidíte v hodinkách Minerva, vzniká interně. Na jednom kusu pracuje jeden hodinář. U konkrétních hodinek tedy mohu vědět, kdo je vyrobil. A zákazník se může se svým hodinářem setkat. Zároveň garantujeme možnost opravit jakékoli hodinky Minerva vyrobené od roku 1902.
Foto Montblanc
A pak je tu ještě jedna věc. Dnes všichni mluví o AI. My jsme si vytvořili vlastní AI: artisanal intelligence – řemeslnou inteligenci. Chceme se ještě více zaměřit na řemeslo. Všichni zákazníci mi různými slovy říkají, že hledají autenticitu a řemeslo. A přesně to je s Minervou spojené.
To jistě, bez špičkového řemesla se ve vysoké hodinařině neobejdete.
Ano, a navíc je sbírání hodinek čím dál více o jedinečnosti. Někteří zákazníci mi říkají: Když sedím v letadle a vidím deset dalších lidí se stejnými hodinkami, už se necítím výjimečně. Chtějí něco, co má jen velmi málo lidí.
A s rozvojem umělé inteligence pozoruji, že touha po jedinečnosti ještě zesiluje. AI má tendenci nás určitým způsobem sjednocovat. Lidé proto chtějí jít proti proudu a říct: já jsem jiný, mám něco, co skoro nikdo jiný nemá. A přesně proto je nyní správný čas pro Minervu. Nejde nám o strojovou dokonalost. Když je něco vyrobené ručně, má to jiný charakter a emoci.
Je to ale časově dost náročné. A vytváří to limit, který nemůžete překročit.
Nikdy nebudeme vyrábět nad určitý počet kusů. Kdybychom tento limit překročili, nemohli bychom zachovat princip jednoho hodináře pro jeden kus a osobní vztah mezi hodinářem a zákazníkem. Při dvaceti tisících hodinek ročně to jednoduše nejde. Při omezeném množství ano.
Je to udržitelné?
Věřím, že taková cesta je budoucností luxusu.
Jak tedy dnes funguje vztah mezi Montblancem a Minervou, odlišnými značkami, které stále fungují uvnitř jedné společnosti Richemont?
Od chvíle, kdy jsme Minervu znovu uvedli, jsme dostali žádosti od jiných značek, které by chtěly používat kalibry Minerva. V minulosti se totiž strojky Minerva v hodinářském průmyslu používaly poměrně často. A odmítli jsme. Jestli chcete kalibr Minerva, koupíte si hodinky Minerva.
Existuje jediná výjimka, a tou je Montblanc. Komplikaci Geosphere vyrábí Minerva pro Montblanc. Montblanc je tedy jedinou značkou na světě, která může této podpory Minervy využívat. A naši sběratelé to vědí. Někteří sběratelé Minervy si díky tomu kupují také Montblanc Geosphere.
Foto Montblanc
Jsou to přitom velmi rozdílné trhy. Průměrná cena hodinek Minerva se pohybuje kolem padesáti tisíc eur, zatímco u Montblancu je to zhruba pět až deset tisíc eur. Nejde tedy o stejného zákazníka.
Přesto vidíme mnoho zákazníků Minervy, kteří kupují také hodinky Montblanc. Každá značka má jiné využití. Dává mi to velký smysl. Dva týmy, dvě místa, dvě různé výroby, dvě cenové úrovně. Ale zároveň jedno vedení, které dokáže držet společnou vizi.
Jak v rámci toho fungujete vy coby šéf obou hodinářských brandů?
Mně osobně to umožňuje poznávat dva úplně odlišné světy. Svět ultra-bohatých klientů, jejich očekávání a trendy, a vedle toho svět prémiových a high-end hodinek.
A každý z těchto světů funguje jinak. Jedny hodinky neprodáváte stejným způsobem jako druhé. Minervu bez korunky zákazníkovi představujete úplně jinak než běžnější model Montblancu.
Minerva patří k nejstarším hodinářským manufakturám vůbec. Co je podle vás klíčem k tomu vydržet?
Musíte vědět, že dokonalost neexistuje, a zároveň se k ní neustále snažit přibližovat. Nikdy jí nedosáhnete. Ilustruji to na příkladu. Pět let jsem pracoval v Japonsku a v Kjótu objevil jedinečnou zahradu Rjóandži.
Je v ní patnáct kamenů uspořádaných do pěti skupin. Když se posadíte na jedno místo a začnete je počítat, vidíte čtrnáct. Víte ale, že jich je patnáct. Takže se trochu posunete. Najednou spatříte kámen, který byl předtím schovaný za jiným. Začnete je znovu počítat – a opět jich vidíte pouze čtrnáct. Nikdy neuvidíte všech patnáct současně.
Zahradu vytvořili buddhisté před přibližně pěti sty lety. Bez počítačů, bez umělé inteligence. Pokaždé, když jedu do Japonska, se tam vracím. Potřebuji tu energii. A na dveřích své kanceláře mám větu: „Vždycky hledej chybějící patnáctý kámen.“
Foto Montblanc
Když se svým týmem něco řešíme a někdo řekne, že teď máme perfektní produkt, tak se zeptám: Co mu chybí? Co by mohlo být ještě lepší? Začneme hledat a nakonec něco najdeme. Jenže když jednu věc přidáte, něco jiného se může ztratit. A musíte hledat znovu.
Co to má společného s hodinkami?
Přesně tak by měl podle mě fungovat luxus. Když se podíváte na opravdu špičkové řemeslné značky, dělají totéž. Neustále pracují s minulostí, aby znovu vytvořily přítomnost a posunuly se do budoucnosti.
U nové značky se zákazník může ptát: jak mám vědět, že za dvacet let budete schopni moje hodinky opravit? Firma odpoví: budeme tady. Ale jak si tím můžete být jistí?
Minerva existuje od roku 1858 a nikdy nepřestala. Je jednou z mála hodinářských společností, které tu byly po celou dobu a vždy našly způsob, jak pokračovat.
