Americké úřady Tommyho Thompsona původně zadržely jen na pár měsíců. Než prozradí, kam ukryl nesmírně cenné zlaté mince z téměř dvě stě let starého vraku lodi. Thompson strávil ve vězení deset let a neprozradil nic. Teď je venku a klíčová otázka zní: dovede nás ke svému zlatému pokladu?
Za úsvitu 8. září roku 1857 je obloha nad přístavem v Havaně jasná a vítr klidný. Lodi SS Central America proto nic nebrání vyrazit na finální část své cesty do New Yorku.
Na palubě má 578 cestujících převážně z řad úspěšných zlatokopů, kteří se po letech kalifornské zlaté horečky vracejí domů. A vezou si tuny nově nabytého zlatého jmění s sebou.
Foto Frank Leslie's Illustrated Newspaper, Public domain, via Wikimedia Commons
Vedle toho je na lodi komerční zásilka ze sanfranciské mincovny pro newyorské banky – zhruba tři tuny čerstvě vyražených dvacetidolarových mincí a masivní zlaté slitky.
SS Central America však do cíle nedorazila. Den po vyplutí ji smetl hurikán druhé kategorie, většina pasažérů zahynula a loď plná zlata skončila na dně Atlantiku. Zde zlatý poklad čekal 130 let. Až do chvíle, kdy na něj narazil inženýr Tommy Thompson.
Zlatokop Nemo
„Thompsona od dětství fascinovaly oceány,“ tvrdí jeho právník Keith Golden, který ho zná od sedmdesátých let minulého století. Chtěl se proto věnovat studiu mořských hlubin, ale nepodařilo se mu sehnat dostatečné financování. A tak mu koncem osmdesátých let přítel navrhl, aby potenciální investory nalákal spíš na hon za pokladem.
Thompson se zaměřil na proslulou americkou loď, pro kterou se v mezidobí vžilo jméno „Ship of Gold“, a při svém pátrání aplikoval takzvanou bayesovskou teorii hledání.
Tahle metoda území k prohledání zúží na konkrétní oblasti s největší pravděpodobností výskytu vraku a v minulosti už pomohla k nalezení několika ztracených lodí.
Zlatou loď Thompson s týmem našel 11. září roku 1988. A zapojil se i do následné extrakce jejího pokladu na hladinu. Využil speciálně upravené, dálkově ovládané podvodní plavidlo, kterému říkal Nemo. To zvládlo z vraku vytahat zlaté mince, cihly, slitky i surový zlatý prach.
Na Thompsonovu expedici věnovala skupina 161 jednotlivců a firem zhruba dvanáct milionů dolarů. Výměnou za podíl ze zisku z pokladu, pokud se najde.
Jenže když Thompson v roce 2000 většinu vyzvednutého zlata prodal za zhruba padesát milionů dolarů, investoři z těchto peněz nedostali ani cent. Thompson tvrdil, že celá částka šla na náklady spojené s misí, například splátky bankovních úvěrů a další poplatky právníkům.
V roce 2005 investoři Thompsona zažalovali. V rámci právních tahanic mu soud mimo jiné nařídil vydat pět set zlatých mincí v hodnotě dva a půl milionu dolarů – jedinou část zlatého pokladu, která se předtím neprodala.
Thompson se bránil, že mince převedl do trustu v Belize a nemá k nim přístup. V roce 2012 pak přestal se soudy spolupracovat, a získal tak status federálního uprchlíka.
Deset let místo osmnácti měsíců
Thompson zvládl federálním maršálům unikat zhruba dva roky. Dostali ho v lednu 2015 v hotelu na Floridě, kde se skrýval pod falešným jménem. Za pohrdání soudem – Thompson nadále odmítal prozradit, kde jsou mince – ho soudce poslal do vězení.
Americké federální zákony limitují pobyt ve vězení za pohrdání soudem standardně na osmnáct měsíců, zde však soudy uznaly výjimku.
Delší trest měl podle představ soudců přimět Thompsona prozradit, kde mince jsou. Nicméně nestalo se tak ani po deseti letech strávených převážně za mřížemi federálního nápravného zařízení s nízkou ostrahou v Michiganu.
Foto Profimedia
Od letošního března je Thompson na svobodě. Soudce totiž vyhodnotil, že jestli třiasedmdesátiletého hledače pokladů věznění nepřimělo prozradit lokaci mincí doteď, nejspíš se tak nestane nikdy.
Osud pěti set zlatých mincí proto zůstává záhadou. Thompson dál neochvějně tvrdí, že si žádné detaily o údajném trustu v Belize nepamatuje.
Jeho investoři v tuto chvíli nemají v ruce prakticky žádný právní nástroj, jak se svého ušlého zisku domoci. Ledaže by na Thompsona nasadili armádu soukromých detektivů v naději, že je po svém propuštění k pokladu dovede.
